Předpokládám, že jsme se verbálních trestných činů po roce 1989 zbavili. Návrat k trestné kvalifikaci svobody slova začíná obvykle nenápadně, končí mlčící společností.

Kdo občas čte nějaké mé poznámky k politickému vývoji, jistě ví, že jsem prezidenta Miloše Zemana ve volbách podpořil svým hlasem a podporuji ho stále. Zavedení izolované kvalifikace verbální urážky do trestního práva bych však pokládal za krok zpátky. Příště by někdo navrhl trestní kvalifikaci urážky předsedy Senátu, předsedy Sněmovny, ministrů a nakonec snad i poslanců. K tomu ještě populární § hanobení představitele spřátelené mocnosti atd.

Nicméně poslanci vnímají, jak za posledních 15-20 let zhrubla rétorika nejen občanů na ulici, ale především politiků, kteří by se rádi považovali za „elitu“ národa. Mluva ve sněmovně čas od času připomíná rozpravy v jedné restauraci IV. cenové skupiny na Smíchově, kam po ránu rádi zavítali popeláři na dršťkovou polévku a pivo. Podpořil bych opatření, kterým by se nařídilo při vstupu do jednací síně použít nástroj na dechovou zkoušku přítomnosti alkoholu. U některých poslanců lze vidět hladinu alkoholu optometricky.

Nepochybně by však měly být trestně stíhány činy hanobící státní symboly. Stříhání prezidentské standarty považuji za urážku národa, který je státními znaky symbolicky zastupován. Nechápou-li to lidé, kteří tvrdí, že mají něco společného s kulturou, měli by být postiženi trestem veřejných prací a 100 hodinami občanské výchovy na základní škole!

Nedomnívám se, že exkrement v podobě hlavy státu, který představitelé pravdy a lásky hrdě nesli na Pražský hrad, je urážkou hlavy státu, ale výtržností se zvláště přitěžujícími okolnostmi ohrožování mravní výchovy mládeže. Naopak trestným činem by mělo být házejí vajíček, rajčat, kokosových ořechů atd. na politika, který chce něco sdělit. Jde o trestný čin veřejného ohrožení, zejména pak o trestný čin namířený proti reputaci České republiky

Zcela jistě bych se zasazoval o odvolatelnost poslanců a senátorů, kteří ve volební kampani voličům něco slibují a něco jiného pak ve Sněmovně či v Senátu prosazují. K odvolání by samozřejmě muselo být kvórum vyjadřující názor významného segmentu voličů, kteří daného poslance či senátora volili. Již nyní by někteří poslanci po skončení imunity měli být stíháni pro podvod, protože se neoprávněně obohatili obelháváním voličů

A konečně bych rozhodně podpořil u závažných trestných činů zřízení porotních soudů. Pohled na to, co a v jaké míře ohrožuje integritu společnosti, je schopen posoudit vylosovaný porotce, chráněný před vnějšími vlivy, zdravým rozumem lépe, než právník s několika doktoráty, který se zaplétá do paragrafů a věčně hledá cestu, jak dospět k výroku o milosti nebo trestu. Soudce by v porotním systému pouze řídil regulérní průběh dokazování ze strany obžaloby i obhajoby.