Okresní soud v Litoměřicích v pátek za velkého zájmu médií vynesl rozsudek ve věci žaloby Romky Balogové na realitní makléřku. Paní Nosková se jí musí písemně omluvit. Soudce ale zároveň zamítl požadavek na nemajetkovou újmu ve výši 100 tisíc korun a dále rozhodl, že žádná strana nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Pokud se některá strana odvolá, bude případ dále řešit Krajský soud v Ústí nad Labem.

Realitní kancelář, působící v severních Čechách, byla v dubnu 2013 terčem hrané provokace ze strany Romky, která ve spolupráci s úřadem ombudsmana testovala ochotu RK pronajmout jí byt. Nastrčená Romka po odmítnutí realitku zažalovala – chtěla omluvu a 100 tisíc korun jako „odškodné“.

Do tří dnů od právní moci rozsudku musí p. Nosková zaslat p. Balogové tuto písemnou omluvu:
„Osobou jednající ve prospěch mého podniku vám bylo sděleno, že se nemůžete ucházet o nájem bytu 2+1 v ulici 28. října v Lovosicích, protože jste romské etnické příslušnosti. Tímto jednáním jste byla vystavena přímé diskriminaci pro etnický původ v přístupu k bydlení. Za toto jednání se vám tímto omlouvám.“

Soudce zdůvodnil stručně rozsudek

Soudce Jiří Šlapal dnes po vynesení rozsudku připomněl, že žalobkyně Balogová předložila záznam telefonického hovoru (z dubna 2013), v němž mělo dojít k diskriminaci: „Soud má za to, že bylo prokázáno, že hovor se odehrál, že inzerentem nabídky byla žalovaná jako provozovatelka realitní kanceláře. Bylo slyšitelné, že hovor zvedla žalovaná a následně ho předala kolegovi.“ V této souvislosti odkázal na příslušné paragrafy obchodního zákoníku 513/1991 Sb., a to konkrétně § 10 odst. 2 a § 15 a 16, které upravují jednání podnikatele.

„Když spotřebitel reaguje na nabídku, tak není rozhodné, kdo konkrétně za podnikatele tu věc vyřizuje,“ upozornil soudce.

Dále mluvil o Listině základních práv a svobod, konkrétně o článku 3 odst. 1 (Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.) a čl. 24 (Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.).

Zmínil také antidiskriminační zákon, konkrétně § 1, písmeno j). Podle soudce je realitní činnost veřejnou nabídkou služby zprostředkování bydlení (nájem, prodej), antidiskriminační zákon se tedy vztahuje i na realitní služby, v případě, že jsou nabízeny formou veřejné služby, tj. přes realitní kanceláře.

K tomu dále soudce Šlapal poznamenal: „Žalobkyně byla předem na základě diskriminačního znaku vyloučena z veřejné nabídky. Konečné rozhodnutí, komu pronajme majetek, je na tom konkrétním vlastníkovi a ten své rozhodnutí nemusí nijak zdůvodňovat. Nelze to interpretovat tak, že je vlastník omezen, komu byt nabídne. Já jako vlastník si můžu svobodně rozhodnout, komu byt nabídnu, ale pokud ho nabídnu k pronájmu prostřednictvím veřejné služby, nemůžu z té nabídky nikoho předem vylučovat, protože má příslušnost k nějaké rase, náboženství apod.“

Proto soud rozhodl, že došlo k přímé diskriminaci, a dle par. 10 Antidiskriminačního zákona uložil žalované, aby se žalobkyni omluvila.

Proč zamítl požadavek na „odškodnění“ ve výši 100 tis. Kč

Soudce vysvětlil takto:

„Celá situace se udála v rámci tzv. situačního testingu, kdy veřejný ochránce práv v rámci provádění výzkumu prostřednictvím neziskové organizace prováděl testování RK. Žalovaná to označila za řízenou provokaci, já budu používat termín situační testing. Tento situační testing si zadal přímo státní orgán, nepřistoupila k němu ze své vůle ta osoba, která ho prováděla (žalobkyně). Byla to státní zakázka a jako zaměstnanec neziskové organizace ji prováděla přímo žalobkyně, a to v rámci plnění pracovních úkolů a nepochybně za to byla honorována. Proto soud vyvodil závěr, že pokud je situační testing nastaven těmito parametry, nemůže být dán nárok na nemajetkovou újmu dle par. 10 Antidiskriminačního zákona.
Jinými slovy – pokud provádím nějaké testování, lze očekávat, že ze strany testovaného může dojít k diskriminačnímu jednání – tedy že čekám, že se mi někoho podaří nachytat, tak není důvod, abych za to dostal ještě nemajetkovou újmu. Z těchto důvodů soud žalobě v této části nevyhověl a považuje omluvu za adekvátní a dostačující.“

Obdobně pak rozhodl o nákladech nákladů řízení – a to podle § 150 Občanského soudního řádu (jsou- li důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat): „Situační testing byl prováděn na objednávku státního orgánu prostřednictvím neziskové organizace, zaměstnankyně za to byla honorována a musela vědět, že k nějaké diskriminaci bude vystavena.“

Podrobné odůvodnění rozsudku bude oběma stranám vzhledem ke složitosti případu zasláno do dvou měsíců (standardní lhůta je jeden měsíc).

Reakce Elišky Noskové

„Z rozsudku máme velikou radost, i přesto si ponecháme lhůtu na možnost odvolání. Omlouvat se mi moc nechce, protože omluva už proběhla dvakrát v tom vlastním hovoru...“ Na dotaz novinářů připustila, že se po této zkušenosti změnilo její chování ke klientům, a to i u dalších realitních kanceláří: „Nejen já, ale i ostatní – jsme nuceni lhát. Každopádně rozhodnutí soudu respektuji a počkáme, co bude dál.“

Závěrem poděkovala za finanční dary na transparentní účet, který na její podporu založil v březnu Petr Mach: „Moc děkuju všem, kteří přispěli, jsem velmi ráda, že peníze se mohou použít na něco jiného užitečného. Moc děkuju hlavně panu Machovi, který se za mě postavil, celou dobu kauzu sledoval a podporoval mě.“

Reakce Petra Macha

P. Mach se dnes opět osobně zúčastnil soudního jednání (jako už v pondělí 10. srpna). Potvrdil, že pokud se protistrana neodvolá, nebo nerozhodne odvolací soud jinak než ten dnešní, tak budou shromážděné peníze použity na podobný účel, když bude někdo jiný nespravedlivě popotahován. Dále ho potěšilo, že soudce potvrdil, že majitel má právo pronajmout svůj byt, komu chce. „Jsem opravdu rád, že to soudce řekl takto explicitně.“

Dnešní rozsudek pak přivítal jako „vítězství zdravého rozumu“ a novinářům vysvětlil, v čem ten „zdravý rozum“ spatřuje:

„Chtěl bych vyzvat všechny podnikatele, pokud jim přijde podobný dopis, jako přišel na začátku paní Noskové (výzva k úhradě 100 tisíc korun za údajnou újmu při diskriminaci), aby neplatili výpalné, které je po nich požadováno. Soudní rozhodnutí nám všem teď ukázalo, že se tímto způsobem nelze obohacovat – v tom je ten zdravý rozum. Nelze jako byznys dělat to, že budu někoho provokovat a čekat, až se někdo nachytá a pak po něm chtít 100 tisíc. To vidím jako klíčový vzkaz i pro paní ombudsmanku a pro všechny podobné, že tímto způsobem se nemá vydělávat!“

P. Mach se makléřky Noskové osobně zastal hned na jaře, jak se o jejím případu dozvěděl. Podle něj ombudsmanka Šabatová hrubě překračuje svoje pravomoce. „Má především chránit občany před zlovůlí úřadů. Nikde v zákoně jsem nenašel, že by měla hledat provokatéry a ničit život slušným lidem, kteří poctivě podnikají a sami živí své rodiny. Vytvářet agenty provokatéry – to je estébácká praktika. Paní Šabatová by se měla stydět, a ne se nazývat ochráncem práv. Jen zasévá do společnosti strach,“ řekl ke kauze P. Mach - více viz zde.

V Litoměřicích dne 14. srpna 2015

Autorka je tisková mluvčí europoslance P. Macha