Hlavní ekonomický stratég a správce federální pokladny předtím prohlásil, že se zemědělství dotovat nebude, je to odvětví jako každé jiné. Dotace řadu let předtím končily ve žlabech dobytka chovaného v méně příznivých podmínkách se ztrátou. Byly jen menší částí dotací tehdy poskytovaných v sousedním Rakousku, Německu. Státní statky dobytek začaly pronajímat a nájemce začaly tunelovat dvojnásobně - přestaly chovy dotovat a požadovaly nájem na svoji existenci. Hospodařil jsem na tchánově restituovaném majetku vedle jednoho takto čtyři roky decimovaného stáda. Místo dlouholeté dotace 1,5 mil. Kč musel nájemce odvádět 2,2 mil. Kč ročně statku. Tunel činil tedy 3,7 mil. Kč za rok. Na farmě už byla jen voda a trochu slámy, když jsem na konci roku 1994 přistoupil na převzetí a postupnou důstojnou kremaci kachetických (absolutně vyhublých), reprodukce neschopných kusů. Byla mi slíbena i částečná pomoc v podobě předání restitučních nároků, které jsem mohl splácet postupně, avšak umožnily mi okamžité vylepšení krmných zásob.
Jednal jsem s důvěryhodnými osobami, které jsem znal a které skýtaly záruku, že dodrží slovo. Byli to kvalifikovaní lidé, měli důvěru nové přechodné moci, podobný osud jako naše v padesátých letech z majetku deportovaná rodina.
Teror se poté přenesl na mě, dnes trvá již 15 let. Není místo na popis detailů. Jen stručně. Moc a brzy i majetek převzali zcela jiní lidé. Vysocí funkcionáři KSČ včetně členů předsednictva OV KSČ, šéfové milicí. Brzy byli posíleni finanční injekcí z bankovního velkotunelu. Místo pomoci mi byly restituční nároky zcizeny. Bylo na mně podáno sedm trestních obvinění podle známého scénáře, kdy se poštve nekompetentní justice na ty, kteří jsou pak v klidu okrádáni. Teprve nedávno bylo zrušeno poslední křivé obvinění. Srovnejte příklad pro představu: Nikoli spojenci, kteří začali pomáhat lidem v osvobozených koncentračních táborech, ale nacističtí pachatelé děsivých hrůz byli po válce vítězi a vedli proti spojencům v Norimberku soud za válečné zločiny. Nikoli jeden soud, ale celou sérii po řadu let.
Můj největší dlužník spolu s konkurzním správcem ve zmanipulovaném konkurzu intrikami zařídili pro největšího dlužníka pozici zástupce konkurzních věřitelů. Okradli konkurzní podstatu o desítky milionů korun. Tento úděsný stav, všude znamenající absolutní neplatnost konkurzu pro zmatečnost od samého počátku, trvá a je obhajován řadou soudů už osm let.
Po prvním křivém obvinění jsem byl na okresním státním zastupitelství. Kromě dříve předaného podrobného posudku stáda mi byl předložen další, potvrzující děsivý stav přebíraného dobytka. Okamžitě jsem byl obvinění zbaven. Totéž státní zastupitelství, místo aby obvinilo původce trestného činu týrání zvířat, na mě podalo dalších šest křivých obvinění. Ve všech případech se tedy dopouštěli nejméně tří trestných činů včetně poškozování cizích - mých práv. Nikdo nemůže pochybovat, že šlo o vědomou trestnou činnost. Trestnou činnost správce konkurzní podstaty kryjí lidé z pražského státního zastupitelství i na městském a vrchním státním zastupitelství. Třikrát poslaná stížnost nejvyšší státní zástupkyni měla jedinou odezvu - byl vydán pokyn, aby stížnosti na trestnou činnost státních zástupců a soudců byly odkládány. Samostatný velmi nebezpečný trestný čin od Paní nejvyšší.
Policejní náčelník řval na vyšetřovatele, proč se mnou ještě nezatočil, inspekce neshledala pochybení. Soudkyně na mně hulákala s bolševickou nenávistí zkřiveným obličejem, jiná před sérií svědků po celé jednání intrikovala a vynesla rozsudek bez jediného důkazu. Přitakala lžím mnohanásobného křivopřísežníka, jehož přizvala do soudní síně státní zástupkyně, křivopřísežníkova přítelkyně, která si s ním v síni tykala. Mé nevyslyšené žádosti o milost se dostaly k pachatelům trestné činnosti a prohloubily mé ohrožení, stejně dopisy ministrům. Pan ombudsman jeden takový dopis dostal na vědomí, sdělil mi pobavení nad počtem subjektů, ke kterým se obracím.
Sprosté a ubohé vůči člověku, kterého pachatelé ve spolčení deset let nenechali spát, kterému za zády mnohokrát bránili v získání dotací a opakovaně tak hrozilo, že se prasata ve velkém stádu začnou požírat. Psychický teror ze stresů horší těžkého žaláře. Díval jsem se tehdy na Gibsonův film, kde týrali toho z Nazaretu. Srovnával jsem. Ti první byli amatéři.
Už dost. Nechci nikomu kazit náladu. Přežil jsem a nezešílel. Je potěšitelné, že mi řada lidí pomohla. Nemohu je jmenovat, ohrozil bych je. Stejně je vyloučené, aby ve zmrzačené demokracii dostalo moje právo prostor. V padesátých letech naši rodinu okradla jedna strana, teď tak učinily dvě strany držené v klinči všeobecné korupce a nejspíš budou křivárny zabetonovány stranami třemi.
Jediné, co zůstává, je pocit studu. Za všechny ty nekompetentní tyrany. Za chtivé a falešné bolševiky. Jejich jména zapomínám, nemám jim co závidět. Závidím rodičům, že jejich pronásledování bylo v padesátých letech ulehčeno noblesními lidmi vychovanými první republikou (s výjimkou otcova pobytu v komunistickém koncentráku) a že Stalinovi pohůnci jednali rychle. Otce přestali estébáci obviňovat po 36 hodinách, když pochopili svůj omyl s podstrčenou sabotáží. Mně jejich nástupci nepřestali falešně obviňovat ještě po 13.000 hodinách. Nikdo u soudu na rodiče urválkovsky neřval, tajně jim soudci posílali přes advokáty rady, jak si mohou zlepšit pozici.
Nejsem žádnou výjimkou. Restituentů, kterým stát - přiznaný zloděj - zadržuje dvacet let ukradený majetek je 100.000. MUDr. Chmelař teror nepřežil a jeho tyrani byli povýšeni. Velká socialistická strana dluží JUDr. Altnerovi velké peníze a on se jako špinavý pes musí skrývat v cizině. Ing. Fialu připravili soudci o děti (je na tom stejně jako ti, kterým byly děti uneseny či zabity) a je to on, komu se stát směje po léta do očí. Pana Hrubého ve Štiříně ohrožoval objednatel vražd, podřízený ministra, a pan Hrubý musí být rád, že alespoň žije. Dlouholetému teroru čelí rodiny Růžičkových, Vebrových. Atd., atd. Donekonečna.
Stydím se za naše velikány pronášející jakešovské projevy se stejně lživým popisem situace. Nechtějí si připustit, že zajistili pro bývalé vládce o řád víc než Gottwald. Nechali je krást přímo pro sebe, za Gottwalda se pouze radovali z okradení druhých do fondu vlastnictví všech, tedy nikoho.
Také se stydím za ty novináře, kteří se báli zveřejnit mé předchozí články po dobu deseti let, jen Reflex se zmínil v redaktorském textu. Jeden šéfredaktor mi naposledy nechal vzkázat přes stážistu u redaktorského eléva, která že naléhavá témata se jim hodí víc. Za několik dní nato věnoval velkou plochu blábolu synka z hradní rodiny, který v textu plival na svoji sestru, odvržené dítko jeho otce.
Ano, nejvíc se stydím, že žiju v zemi, která lže a podvádí, která podporuje pronásledování svých občanů, která předstírá spravedlnost. Jen za mého života to je nepřetržitě víc než šedesát let.