9.8.2022 | Svátek má Roman


PRÁVO: Temno a nedostupno Na Míčánkách

3.11.2006

Tento měsíc byl otevřen největší justiční areál v Česku v prostorách bývalých kasáren Na Míčánkách v Praze 10. Jde o stavbu svým způsobem unikátní, představující v poměrech české justice zcela ojedinělý a nový koncept justičních budov. Dochází tu ke koncentraci justičních složek, tedy státních zastupitelství a soudů, na jednom místě a nově se pojímá přístup k veřejnosti.

Vyzdvihovat pozitiva nebo negativa projektu z odborného hlediska náleží specializovanému tisku. Přesto je zjevné, že celá koncepce přístupu ke stranám a justičním osobám (občanům, ale i soudcům, advokátům a státním zástupcům) má poněkud zvláštní rozměr. Jednací místnosti jsou bez oken a přístup do justičního areálu je obtížný až nemožný. Místo bylo zcela nesmyslně vybráno tak, že je v kopci, vzdáleno pro osoby fyzicky zdatné minimálně patnáct minut ostré chůze od nejbližší zastávky metra. Přístup je „vyřešen“ posílením autobusu, který jede jednou za půl hodiny(!) a jezdí jen do dvou hodin odpoledne(!!).

Možná že to tvůrci koncepce nevěděli, ale soudní jednání jsou nařizována klidně na třetí nebo čtvrtou hodinu odpolední a někdy se soudí i v sobotu a v neděli, a pokud je v domě zhruba sto soudních síní, při průměrném počtu návštěvníků bude takováto autobusová linka od metra přetížena, protože v každém autobusu pojede průměrně dvě stě osob (žalobci a žalovaní, advokáty nepočítám).

Současně se prodloužily různé „obskurní“ autobusové linky z Horních Měcholup, odkud nikdo nejezdí, místo aby se zavedla řádná doprava. Na místě není prakticky možné parkovat autem. Vytvořil se tak stav, že do justičního paláce má veřejnost radikálně sníženou možnost přístupu a když už vyrazí, pojedou oběť a svědek spolu s pachatelem či rozvádějící se manželé v jednom autobuse.

To pak ušlechtilá myšlenka samostatného přístupu svědků, obžalovaných a soudců do jednací síně, tedy každý svou vlastní chodbou a dveřmi, aby se nepotkali na chodbě, vyznívá jako špatný vtip. Když už chcete utajit svědka, tak ho nemůžete nutit jezdit v jednom autobuse s pachatelem. Jednací síně bez oken budou také obzvlášť „výživné“ pro soudce a strany. Možná, že to pan architekt a chytří úředníci nevěděli, ale jednání v soudní síni je plné emocí a zavřít lidi do místnosti bez oken rozhodně nepřispívá k zdárnému průběhu jednání. Jistě se najdou tací, kteří trpí klaustrofobií a nebudou se moci takového jednání zúčastnit.

Nechápu, že se tvůrci koncepce areálu Na Míčánkách nezeptali soudců či advokátů, jak to v praxi u soudu vypadá a co by oni navrhovali. Možná se naopak zeptali, co chtějí statistici ministerstva spravedlnosti, a správně odhadli, co účastníky bude trápit nejvíc. Rozhodli se proto občanům přístup k soudům znemožnit, a když už tam dorazí, tak je pěkně podusit. Tím se jistě omezí počet žalobců a ulehčí přetíženým soudům. Příště bych doporučoval například Okresní soud v Turnově přemístit na Luční boudu, kam je to minimálně dvě hodiny pěšky od autobusu ze Špindlerovy boudy, a jednat v jejím nevytápěném sklepě. On si každý rozmyslí soudit se.

LN, 1.11.2006

advokát