PRÁVO: Ta naše justice česká a lidská důstojnost
Ve sporu vedeném mezi právnickými osobami jsem vystupoval jako žalobce a vytrvale jsem byl žalovaným nazýván zlodějem a podvodníkem, kdy každá jeho věta začínala: "Žalobce, který mě chtěl okrást......" nebo: "Žalobce mě chtěl podvést........."
Ze začátku jsem nad tím mávl rukou, protože soudu byly předložené nezvratné důkazy, že je tomu opačně a podvodníkem je žalovaná strana. Pouze jsem v tom viděl jeho bezmoc a silnou nevraživost. S přibývajícím časem mi ale titul zloděje a podvodníka začal vadit, a proto jsem se proti tomu ohradil, na což soudce reagoval mým napomenutím, že mě vykáže z jednací místnosti. Averze soudu šla tak daleko, že v jasném případě rozhodl v náš částečný neprospěch. Ale tento fakt je vedlejší, protože je zde institut procesního odvolání, kde nám bylo vyhověno.
Ve svém odvolání jsem vyjádřil nespokojenost s urážlivým jednáním pana žalovaného i pana soudce. A jak se s tím soud vypořádal? Odpověď je prostá. Způsobem naší justicí vlastní. Nebudu vás napínat, ale soud rozhodl, že nešlo o snížení lidské důstojnosti, protože hodnota urážek nedosáhla, říkejme zákonné intenzity. A co je důvodem, proč nešlo o snížení lidské důstojnosti? To byste také neuhádli a při tom je to tak snadné: protože soudnímu jednání nebyla přítomna televize, rozhlas a tisk.
Pro vysvětlení cituji z rozsudku vrchního soudu:
".........stejně by nebylo možno žalobě vyhovět, neboť satisfakce je nepřiměřená …............... a přichází ….................. v úvahu jen tehdy, pokud byla důstojnost fyzické osoby nebo vážnost ve společnosti snížena ve značné míře................ O takový případ však nejde. Nejenže by intenzita takového zásahu nebyla způsobilá ve značné míře snížit důstojnost žalobce či jeho vážnost ve společnosti, ale především není naplněn další základní předpoklad, tj. velká míra veřejnosti tohoto zásahu, neboť u tohoto jednání byli kromě žalobce a soudce přítomni již jen zapisovatelka, právní zástupce žalobce a svědek. Náhrada nemajetkové újmy v této souvislosti bývá zejména přiznána, jde-li o zásah hromadnými sdělovacími prostředky (tiskem, rozhlasem apod.)"
Soud nepřipustil ani náznak třeba omluvy a mohl bych jej doplnit, že u soudu byl ještě žalovaný. Zkrátka, opět nejsou lidé, jako za socialismu, ale co by to na věci změnilo - i kdyby bylo narváno, když jednání soudu nepřenášela televize v přímém přenosu, a proto nemohla být moje důstojnost v dostatečné intenzitě snížená.
Možná se mýlím, ale jsme v EU? Já vím, že odpovíte jsme. Ale já nemyslím papírově, ale skutečně, což není vyjádřeno ratifikací čehokoliv, ale je vyjádřeno přijetím norem chování našich úřadů k nám občanům a uplatněním evropského právního standardu v rozhodování soudů? Mám před sebou Chartu základních práv EU se stručným komentářem a čtu:
Kapitola I
Článek 1
Lidská důstojnost
Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována.
Komentář
Lidská důstojnost není jen samotným základním právem, ale tvoří vlastní fundament základních práv. Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 zakotvuje ve své preambuli tuto základní větu: "........ jde o uznání důstojnosti všech členů lidské rodiny a jejich důstojnosti a jejich rovných a neměnných práv, což tvoří základ svobody, spravedlnosti a míru ve světě".
Z toho vyplývá zejména, že žádné z práv zakotvených v této Chartě nesmí být použito tak, aby došlo k porušení lidské důstojnosti někoho jiného, a že lidská důstojnost patří k podstatě v této Chartě zakotvených práv. Lidská důstojnost nesmí být tudíž dotčena ani při omezení některých z těchto práv.
Připusťme, že můj pohled a překlad některých dokumentů EU není dokonalý, ovšem podmiňovat urážky občana před soudem účastí televize, rozhlasu, tisku a hovořit ještě o nedostatečné intenzitě snížení lidské důstojnosti vyplývající z počtu zúčastněných, se mi zdá poněkud podivné. Nebo, že by šlo o náš přínos do judikatury EU?