Neupravujme občanský zákoník. Na práva lidí z LGBT komunity je zde zákon o registrovaném partnerství

Po horkých prázdninách čeká na poslance, mimo jiné, projednání zásadní novely občanského zákoníku týkající se manželství. Značná část odborné veřejnosti je přesvědčena, že tato ustanovení potřebují změnu ve smyslu zjednodušení některých postupů, jakými je problematika společného jmění manželů, vzájemně dohodnuté rozvody nebo majetková vypořádání po zániku manželství a další. Ale, žel, novela, kterou zde mám na mysli, k ničemu takovému nevybízí ani nesměřuje.

Jde zde o vztah muže a ženy, o manželství a rodičovství, resp. o to, co si pod těmi pojmy máme v budoucnu představit. K tomu tématu, a třeba i v souvislosti s nedávno konaným pochodem Prague Pride, však zaznívá celá řada podivných mediálních faulů, které bychom neměli přecházet mlčením, potřebnou debatu jen degradují.

Spiknutí zaostalců

Tak slyším, že je společnosti předkládáno tvrzení, že na straně jedné jsou občané sdružující se v LGBT komunitách, kteří chtějí v lásce a vzájemném porozumění žít šťastný, rodinný život. Ale v tom jim prý brání spiknutí zaostalců a nepřátel prý skutečných lidských práv a skutečné svobody. Odmítnout tuto stále opakovanou lež – a o nic jiného nejde – zdá se mi snadné. Každý přece ze své každodenní zkušenosti vidí, že kdokoliv, bez ohledu na pohlaví své nebo svého partnera, může v jakémkoliv, i rodinném svazku žít a nikomu v tom není bráněno.

Jakýmsi zlatým heslem všech populistů vyjadřujících se k tomuto tématu je heslo „Stejná práva všem!“. Pod zdánlivě nesporným požadavkem je však skryta pouhá demagogie. V lidské společnosti je to totiž již od nepaměti zařízeno tak, že nestačí deklarované právo, ale jakékoliv reálné právo každého je determinováno především antropologickými konstantami člověka. Každý občan má právo usilovat o získání například řidičského oprávnění. Ale nevidomý občan takové oprávnění získat nemůže a tvrzení, že zde jde o diskriminaci, by na první pohled bylo směšné!

Homosexuální muž může zplodit dítě, a může se tedy stát otcem. Lesbická žena může dítě porodit, a stát se tak matkou. V tomto smyslu nesmí být, a také nejsou, jejich práva nikterak dotčena. Ale zde přece nejde o reálné možnosti a schopnosti jednotlivců, ale o právní úpravu soužití více osob. Jde o to, jaký obsah budou mít napříště takové právní pojmy, jako je „manželství“ a „rodičovství“. Je-li z povahy věci vyloučeno, aby dvě spolu žijící osoby z komunity LGBT spolu mohly zplodit dítě, neexistuje žádný věcný ani právní důvod pro to, aby se takové soužití nazývalo stejně jako soužití osob, které tak učinit mohou, i když tak z různých důvodů nečiní. Tedy aby se takové soužití nazývalo „manželstvím“. Jistě mohou vychovávat děti, ale nemohou proto být rodiči tak, jak je těmto pojmům obecně rozuměno. Nejde jen o formální obsah pojmů, ale o prostou, zažitou a obecně akceptovatelnou srozumitelnost práva.

Devastace zákoníku

Obávám se však, že v celé této věci jde o něco zcela jiného. Z argumentace, kterou slyším, nabývám dojmu, že členům LGBT komunity nejde vůbec o právo a o podmínky soužití. Jde jim, jak to vypadá, jen o jediné: aby se jejich svazek jmenoval „manželství“ a okamžik, kdy jej uzavírají, se nazýval „svatbou“.

Kdyby jim totiž opravdu šlo o jejich práva, pak by usilovali o to, aby v platné právní úpravě soužití osob stejného pohlaví, které je nyní upraveno v ustanoveních zákona číslo 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, došlo ke změnám, které by případnou nebo pociťovanou nerovnost odstranily. Pak by usilovali o změnu právě těchto ustanovení, a nikoliv o změnu jiných ustanovení zákona, která se jich netýkají. Právě zde, v tomto zákoně, může být lépe upraveno dědění, vzájemné zastupování nebo vztahy ke společně vychovávaným dětem. Ale není také žádný důvod pro to, aby se devastovala ustanovení občanského zákoníku týkající se manželství.

Pokud novela navrhuje vypustit to, co je dnes v § 655 občanského zákoníku stanoveno jako smysl manželství („Hlavním smyslem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.“), pak to pro homosexuální práva asi postačuje (stačí, že se mají rádi a chtějí žít spolu), ale pro heterosexuální páry není pro takové omezení žádný důvod. Soužití muže a ženy totiž není jen výmyslem zákonodárce, není jen jednou z možných úprav vztahů mezi lidmi. Jde o princip, který udržuje lidskou společnost v chodu. Ten, kdo je povolán chránit práva občanů, by na to neměl zapomínat. Nahrazení obecně srozumitelných a akceptovaných pojmů jiným obsahem je jen cestou k ještě větší nesrozumitelnosti práva, jejíž míra je i tak větší než malá. Chraňme reálná práva občanů a nevytvářejme namísto právního řádu stínové hry, které nepřinesou ani více práv, ani více vzájemného porozumění.

Nahrazení obecně srozumitelných a akceptovaných pojmů jiným obsahem je jen cestou k ještě větší nesrozumitelnosti práva

LN, 29.8.2018

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je zástupce veřejné ochránkyně práv