Starostové byli obviněni z dotačního podvodu. Udělal-li někdo chybu, pak státní úředníci

Když jsem zaslechl v televizi zprávu o tom, že protikorupční policie obvinila 24 starostů ze spáchání trestného činu dotačního podvodu, musel jsem si okamžitě vzpomenout na oblíbený příměr mého otce o kostlivcích na hřbitově. Tvrdí, že když člověk jde o půlnoci na hřbitov a potká tam jednoho kostlivce, tak se smrtelně lekne. Potká-li dva, vyděsí se dvojnásobně. Zjeví-li se jich tam však najednou dvacet, začne očekávat, že se kostlivci seřadí do útvarů a začnou cvičit prostné. Jinými slovy parafrázuje marxistickou poučku o tom, že kvantita se v určitém bodě mění v kvalitu. Jev přestane být už tím, z čeho je složený v jednotlivostech, a nabývá zcela nových kvalit a rozměrů.

Právě tímto zahájením trestního stíhání jsme se posunuli do nové fáze oblíbené story dnešních dní s názvem Boj proti korupci. Nemám na mysli, že by se snad žádnému starostovi něco podobného nikdy nestalo, že by za to nebyl již některý odsouzen. Ale v takovémto množství?

Při položení si dvou základních otázek zjistíme, jak falešná, respektive jak zvláštní je to konstrukce. Zůstaneme-li jen u tohoto obvinění, respektive otázky, jestli je to ve vztahu k obviněným starostům míněno vážně, dokládá to, že přenechání boje s korupcí pouze policii je dokladem skutečného farizejství a pokrytectví nejhrubšího zrna.

Postupujeme pěkně od začátku. Předpokladem trestného činu je, že tam, kde se stal a kde vyšel najevo, způsobil následek společensky nebezpečný. Již v tomto směru zůstává předpoklad velmi vachrlatý. Prozatím z informací, které jsou dostupné, je naprosto jednoznačně zřejmé, že obvinění starostové finanční prostředky (ministerstvu pro místní rozvoj měla vzniknout škoda 124 milionů korun) nepoužili ve svůj prospěch, nýbrž za ně zcela jednoznačně opravili veřejné cesty a zařízení ve svých domovských obcích. Tedy vykonali něco ve prospěch své společnosti, své komunity, vykonali to, proč jsou zvoleni starosty – sehnali do obce peníze. Vobci za nimi tedy jejich spoluobčané budou stát a využití dotací na zcela jiný účel je prostě pokus starostů převzít pravidla do svých rukou. Proti pravidlům? Ovšem, neustálé přerozdělování je politickým hobby od té doby, co existují daně. Předmětem postihů tedy prakticky není ukradení peněz, ale obelhávání vrchnosti při krájení erárního koláče.

Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere

Podstatou boje proti korupci, jak milionkrát uvádí respektovaní ekonomové a právníci, je rozetnutí axiomu Korupce je tam, kde je nabídka. Nebude-li se rozdávat ze státního, korupce nebude. Na to lze navázat druhou úvahou skrytou do přísloví Hloupý, kdo dodává, hloupější, kdo nebere.

Kladu si zcela relevantní otázku? Jak to, že nejsou stíháni úředníci, kteří dali souhlas s odesláním 124 milionů korun dotyčným obcím, když neprojevili ani tak elementární inteligenci, aby se na místo šli podívat, jestli tam povodeň řádila, či nikoliv. Pro ty, kteří jsou zcela mimo realitu a nevědí, že dnes existuje moderní výpočetní technika, chci na tomto místě uvést, že existuje něco jako srážkové mapy apod. Lze zjistit, co se který den stalo nebo nestalo, a že pokud někdo tvrdí, že někdy byla nějaká povodeň, je možné to celkem spolehlivě dohledat z evidence Českého hydrometeorologického ústavu. Když si autor těchto řádků potřebuje ověřit nějaké skutkové tvrzení svědka, napíše na uvedenou instituci a ta mu za cca 450 Kč odpoví na dotaz, jaké bylo který den a v kolik hodin počasí, a přidá i vysvětlení proč. Tudíž jestli by někdo měl stát před soudem, tak jsou to úředníci, kteří špatně spravovali majetek, kterým stačila vyplněná žádost, na jejímž základě poslali peníze do háje.

Jak hluboko jsme klesli

Starostové sehnali pro své obce peníze, za ně zvelebili veřejný prostor opravami cest, úředníci měli papírově všechno v pořádku, ze státní kasy se trikem vynaložilo 124 milionů na opravu veřejného prostoru (nikoliv na zvelebení kajmanských účtů) a všechno je to prý velice závažný trestný čin. Ne, je ostuda všech ostud, ke které přispívá Policie ČR tím, že sděluje obvinění a dokonale tak vytváří kouřovou clonu pro zásadní systémové chyby.

Kam až jsme se to dostali v boji s korupcí? Snažíme se postihovat politická jednání jako korupční, snažíme se bojovat odposloucháváním, špiclováním, podporováním udavačů. Korupce je stav mysli, korupce je běžná součást všech typů společností a patří k nám stejně jako třeba prostituce. Proto je potřeba volit prostředky, které jsou účinné. Obviňování a trestní stíhání čím dále tím větších skupin osob vedené podobným stylem však vede akorát k utrácení dalších finančních prostředků vynaložených na trestní stíhání samo. Kdyby se tyto trestní prostředky vynaložily na zveřejnění kupříkladu všech uzavíraných smluv subjekty státní správy a místní samosprávy, udělalo by se mnohem více.

V trestním právu platí zásada, že ten, kdo je okraden se svým souhlasem, okradeným není. Policie by měla státu naznačit, že jeho vlastní neschopnost hlídat svoje pravidla a předcházet elementárně podobným jednáním vylučuje trestní odpovědnost právě v případech, jako jsou tyto. A že má opravdu jinou práci.

Autor je advokát

LN, 6.2.2013