J. Brei 19.12.2019 18:34

Dále se, pane Křečku, ptáte „O právu koho zde vlastně soud jedná?“ Odpověď je jednoduchá – o právu každého občana. Toto právo je zakotveno v Ústavě České republiky, v čl. 2 odst. 4, který říká: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Takže ani Pepíček nemůže být nucen sundat si ve škole čepici po dědečkovi, ke které má niterný citový vztah, pokud její nošení ve škole není zákonem zakázáno. A znovu připomínám, že školní řád není zákon a tudíž nemá sám o sobě právo Pepíčkovi kšiltovku zakazovat, stejně jako nemá právo zakazovat slečně Ahmednuur Ayan Jamaal její hidžáb.

Dále píšete: „Soudy mají vykládat zákony, nikoli překvapovat společnost.“ Ale přesně to, pane Křečku, Nejvyšší soud udělal – vyložil Listinu základních práv a svobod a Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod. Pokud je tím někdo překvapen, pak pouze proto, že nezná Ústavu České republiky a tyto dvě závazné normy.

Dále jste napsal: „Nemělo by to snad být tak, že škola u nás má právo rozhodnout o zákazu veřejné manifestace náboženských symbolů a vůbec o způsobu oblékání žáků, tak jak je to v Evropě běžné?“ Ano, tak by to být mělo. Avšak pouze tehdy, může-li tak učinit na základě zákona (školní řád zákonnou normou není). Takže, pokud chceme zůstat demokratickým právním státem (já osobně bych si to přál), tak při úsilí o sekularizaci musíme postupovat v rámci právních norem a mezinárodních závazků, které jsme svobodně a demokraticky přijali. To je také podstata rozhodnutí ve věci žalobkyně Ahmednuur Ayan Jamaal, proti žalované Střední zdravotnická škola, IČO 00638765, se sídlem Ruská 2200/91, 100 00 Praha 10, vedené pod č. j. 25 Cdo 348/2019-31.

• reagovat
• nahlásit příspěvek