Bývalý českobudějovický primátor byl definitivně zproštěn viny

Pražský vrchní soud minulý čtvrtek zprostil viny ze zneužití pravomoci bývalého primátora Českých Budějovic Juraje Thomu. Zrušil tak rozsudek, který exprimátora posílal na pět let do vězení a navíc mu ukládal jak pětiletý zákaz činnosti ve výkonných orgánech obcí, tak povinnost uhradit městu škodu 12,5 milionu korun. Senát zároveň zamítl odvolání státního zástupce, který požadoval Juraje Thomu potrestat přísněji i za porušení pravidel hospodářské soutěže. Čtvrteční rozhodnutí je pravomocné. Tolik v úvod článku „Soud pravomocně osvobodil exprimátora Juraje Thomu“, který vyšel v Deníku dne 8. 12. 2016.

Na první pohled by se mohlo zdát, že je to skandál „okresního formátu“. Ale celostátní medializace dává tušit, že jde o mnohem víc.

Podle článku obžaloba vytýkala exprimátorovi, že v červnu 2010 uzavřel se společností BitServis dodatek ke kontraktu o dodávce počítačového zařízení a vybavení. Musel si prý být vědom toho, že dodatek představuje novou smlouvu, kterou neprojednala rada. Exprimátor argumentoval tím, že rada schválila původní smlouvu z roku 2007 a u dodatku jej pracovníci odboru informačních technologií utvrdili v tom, že postupuje správně. Celé trestní řízení podle něj bylo cílenou kampaní, která ho měla zlikvidovat společensky, politicky i existenčně. Zdůraznil, že se na přípravě dodatku nijak nepodílel: nedal pokyn k jeho vypracování, ani se nezúčastnil žádných jednání s dodavatelskou firmou, což potvrdili svědci.

Neznám pochopitelně podrobnosti případu obsažené ve spisu. Nejsem ani právník, ani státní zástupce, ani soudce, ani obhájce. Ale z informací dostupných z médií se mi zdá zprošťující rozsudek v této věci logický, správný a jedině možný. Mohlo by se tedy říci, „konec dobrý (myšleno pro exprimátora), všechno dobré“ a jít dál.

Ale zůstává celá řada nezodpovězených otázek.

Jak je možné, že místně příslušný soud pošle člověka na pět let do vězení, zakáže mu činnost v orgánech obcí a ještě po něm chce mnohamilionovou náhradu škody, když pak odvolací soud posoudí celou věc zcela opačně, nevyslyší volání státního zástupce po zpřísnění trestu a obžalovaného osvobodí?

Ano, od toho je přece odvolací soud, aby „zkontroloval“ rozhodnutí soudu nižší instance, může znít logická odpověď.

Jak je možné, že orgány činné v trestním řízení nevyšetřily (a pokud vyšetřily, tak jsem se o tom nikde nedočetl), kdo stál za odposlechy v exprimátorově kanceláři?

Kdo odškodní Juraje Thomu za pracovní, společenskou a morální újmu, které mu trestní řízení spolu s medializací případu způsobily?

Zamyslel se někdo nad tím, zda celá „lapálie“ s dodatkem smlouvy nemohla být připravená provokace s cílem zdiskreditovat tehdejšího primátora?

Bude někdo uvažovat o tom, zda by nestálo za to prověřit celé trestní řízení v této věci, aby se zjistilo, zda nebyl na orgány činné v trestním řízení činěn politický nátlak? A pokud by se toto prokázalo, vyvodit z toho minimálně kárné a personální důsledky?

Kdo stojí za současnou celostátní „módní vlnou“, kdy některé složky orgánů státní moci pod falešnou záminkou globálního boje proti korupci a za vydatné pomoci ze zahraničí se snaží kriminalizovat politická rozhodnutí na všech úrovních, hlasování zastupitelů měst a obcí nevyjímajíce.

Otázek ne dost na to, aby se v této souvislosti ještě nedaly položit další. Ale i tak stačí k jednoduchému závěru.

To, že se nás to zrovna teď přímo netýká, neznamená, že by se nám něco podobného nemohlo přihodit v budoucnu.

A tak nebuďme k „cizímu“ neštěstí lhostejní a ptejme se, kdo za to může!

Dokud to ještě beztrestně jde.