V článku Lidský odpad čeká na rozsudek z 6. června t.r. jsem pojednával o zajímavé trestní kauze, vedené u nejmenovaného soudu svérázným způsobem předsedkyní senátu Odklízečkou Lidského Odpadu (dále jen OLO).

Obžalovaní a žalobce se skutečně v pátek 22. června 2018 dočkali. Předcházelo tomu pár dní nejistoty, neboť paní předsedkyně onemocněla a nebylo jisté, zda se včas uzdraví. Nakonec se dostavila, s příjemnou intonací hlasu přečetla z obrazovky počítače rozsudek a krátce po ukončení jednání opět autem odjela. Netuším, co na její odskok do soudní síně a řízení automobilu říká její ošetřující lékař.

Předpovědi novinářů, pronesené před zahájením jednání v hale soudu o osmiletých trestech pro Slušňáky, se nenaplnily. Rozsudek byl nečekaně mírný, ale neuspokojil zcela jistě ani Slušňáky, ani žalobce. Slušnáci očekávali zproštění nebo v nejhorším případě podmíněné tresty.Nakonec dostali pět a půl roku a peněžité tresty a zákaz činnosti ve statutárních orgánech, což je pod úrovní návrhů žalobce. Nicméně to byly jediné nepodmíněné tresty. Tři obžalovaní byli zproštěni. Mezi nimi domnělý zprostředkovatel dodávek tabáku, čímž byla narušena konstrukce závěrečného návrhu žalobce. Ostatní odešli s podmíněnými tresty. Ti nejpřísněji potrestaní mezi nimi se na místě vzdali práva na odvolání. Slušňáci se odvolali na místě, žalobce si vzal lhůtu na rozmyšlenou. Případ tedy vynesením rozsudku neskončil.

Zcela ve shodě s úvahami z výše zmíněného předchozího článku považuji rozsudek za značně problematický. Nepřihlíží k tomu, že nevznikla škoda, neboť Slušňáci zaplatili vyměřenou daň. Jiná škoda státu než neodvedením daně nevznikla a její úhrada proběhla bez průtahů. Paní soudkyně to ovšem obžalovaným přičetla k tíži řkouc, že to nebyl projev účinné lítosti, ale pouze snahy vyhnout se trestnímu stíhání. Kromě toho všechny úvahy soudu se opírají o výpověď zlostí sršícího, podjatého Rošťáka č.3., nacházejícího se ve výkonu trestu odnětí svobody za brutální vydírání Slušňáků. Mimo jeho svědectví neexistuje žádný důkaz o tom, že by Slušňáci měli jiný záměr, než pomoci Rošťákům, aby zprovoznili stroje, prodali je a navždy zmizeli z jejich působiště. Podstatné je, že Slušňáci dopadli nesrovnatelně hůř než původce celé taškařice, recidivista Rošťák č.3, jehož trestní stíhání paní předsedkyně v samostatném řízení zastavila bez sebemenšího navýšení trestu. V tomto směru ovšem se vznáší otazník i nad přístupem žalobce, který se proti jejímu rozhodnutí neodvolal. Přitom Rošťák č.3 má štěstí, že u nás neplatí zásada „třikrát a dost“, jejíž uplatnění by mu vyneslo výjimečný trest, ne-li přímo doživotí. Zdá se také, že soudkyně nerespektuje rozsudky jiných soudů, neboť zabavené stroje považuje za majetek Slušňáků. Prostě: čím větší darebák, tím byl tento soud shovívavější. Takové je její pojetí spravedlnosti. Nakonec bych jí mohl vytknout jisté hrubé procesní pochybení, ale s tím pro jistotu počkám až na písemné vyhotovení rozsudku.

Nemohu ale mimo to všechno pochopit, za co soud potrestal – byť jen podmíněnými tresty – dělníky, kteří se pokusili zprovoznit stroje Rošťáka č.3 v domnění, že je připravují na prodej. Nic nenasvědčuje tomu, že by měli úspěch a dokonce že by zahájili výrobu pro komerční účely.

Paní soudkyně OLO projevila také jistou nepoučitelnost. Není to dlouho, co veřejné pohoršení vyvolávala zvuková nahrávka jejího monologu na poradě senátu, v které projevovala pohrdání obžalovanými (lidský odpad), advokáty (blbečci a kriplové) a veřejností (hulákající mladá kráva) přítomnou v soudní síni. Díky nemravné stavovské solidaritě kárných žalobců se nedostala před kárný soud. Nedalo jí to a při odůvodnění rozsudku se otřela o Slušňáky tvrzením, že každý, kdo se k nim kdy přiblížil, na to doplatil. Inspirovala ji zřejmě výpověď obžalovaného, spolupracujícího s Rošťákem č.3, jejíž obsah šel mimo rámec obžaloby a týkal se jen jeho, nikoho dalšího. Dotkla se tak cti podnikatelů s mnohaletou tradicí slušného podnikání, kteří během svého působení odvedli státu na daních přibližně 90 milionů Kč, nebyli dosud trestáni a obecně mají pověst slušných lidí.

Bylo by jistě zajímavé slyšet, jaké argumenty by na podporu svého tvrzení uvedla, kdyby na ni Slušňáci podali žalobu na ochranu osobnosti. Ti ji ale určitě žalovat nebudou, protože se důvodně domnívají, že by ji nemravná stavovská soudržnost před postihem ochránila.