27.10.2020 | Svátek má Šarlota, Zoja, Zoe


PRÁVO: Spravedlnost po sezoně?

30.11.2019

Ani případné odsouzení Jakeše a spol. neřeší otázku našeho vyrovnání se s komunismem

Trestní stíhání Miloše Jakeše, Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara, zahájené policejním Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV), vrací na scénu téma, které se už víceméně považovalo za uzavřené a skoro vůbec nezaznívalo ani při nedávných oslavách třicátého výročí konce komunismu: trestní vyrovnání se s komunistickou minulostí.

Možná se vytratilo i kvůli jeho mizivé bilanci: počet obžalovaných vysokých komunistických funkcionářů lze spočítat téměř na prstech obou rukou, množina těch, kteří byli odsouzeni a alespoň něco málo si odseděli, vlastně, pokud mě paměť neklame, zahrnuje pouze Miroslava Štěpána, exministra vnitra Františka Kincla a náčelníka II. správy StB Karla Vykypěla. Karel Hoffmann, odsouzený v roce 2003 za to, že během srpnové invaze coby šéf Ústřední správy spojů nařídil vypnout všechny rozhlasové vysílače, strávil v cele jen 26 dní (z několikaletého trestu). Poté ji směl opustit ze zdravotních důvodů.

Hoffmann původně čelil obvinění z vlastizrady, městský soud ale později změnil kvalifikaci jeho trestného činu na zneužití pravomoci veřejného činitele. Vrchní soud ho nakonec uznal vinným ze sabotáže.

S pomocí mezinárodního práva

Uvedené změny povahy Hoffmannovy trestné činnosti naznačují jeden zásadní problém spojený s dosavadním ne/potrestáváním komunistických funkcionářů: právní kontinuitu mezi před- a polistopadovým režimem, nutnost, aby byl obviněný souzen dle zákonů, které platily v době, kdy údajnou trestnou činnost spáchal. Obnáší to nutnost hledat cestičky v komunistických paragrafech, pátrat po tom, zda soudruzi sami neudělali někde chybu a neporušili své vlastní zákony, předpisy a nařízení. Obvinění tudíž nejsou právně konstruována na základě skutečnosti, že komunistický režim hrubě pošlapával základy právního státu, a samotné komunistické „právo“ tedy v podstatě znamenalo bezpráví. A že tak již pouhé zaujímání zejména vysokých pozic v hierarchii diktátorského režimu samo o sobě představuje zločin hodný odsouzení. Nicméně takto radikální právní stanovisko se po Listopadu neprosadilo, nejen u nás, ale ani v žádné jiné postkomunistické zemi.

Aktuální žaloba si i proto bere na pomoc mezinárodní právní řád. Trojice obviněných si podle policie uvědomovala, že Československo se přijetím Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1968 zavázalo k jeho dodržování. Zmíněná úmluva zaručovala například právo každého člověka svobodně opustit svou zemi. Československé vnitrostátní předpisy ale realizaci tohoto práva vylučovaly, hranice byla zabezpečená, aby, obrazně řečeno, neproklouzla ani myš. A snažila-li se nějaká proklouznout, střílelo se na ni, často s fatálními důsledky. Podle policie měli obvinění o těchto incidentech informace a z titulu svých funkcí mohli tragédiím zabránit změnou právních předpisů, což však neučinili.

Právní konstrukce je to zajímavá, obcházející těsné sevření kleští domácí právní kontinuity. Ovšem na otázku, zda povede k nějakému konkrétnímu výsledku, lze odvětit i tak, že nejspíše nikoliv, neboť věk obviněných se pohybuje mezi 89 a 97 lety. Zkrátka je už tak trochu po sezoně.

Nevymřeli

O míře trestního vyrovnání se s minulostí diktátorského režimu rozhodují především dva faktory: délka jeho trvání a způsob ukončení. Nacistická třetí říše existovala jen dvanáct let a rozpoutala nejničivější válku lidských dějin. Československý komunismus se vlekl podstatně déle, čtyřicet let, a došlo v něm nejen k pokusu o reformu, ale i k čistkám a výměnám, zčásti generačním. Největší zločiny napáchal na svém počátku, na sklonku čtyřicátých a v první polovině padesátých let. Pak se trošku umírnil. Soudit Gottwalda by bylo přece jen něco jiného než Dubčeka (třeba za podpis pendrekového zákona z roku 1969) nebo Husáka, jenž si mimochodem v komunistických žalářích něco odseděl, byť na základě vykonstruovaného, a tedy nespravedlivého procesu.

A zatímco nacismus ukončila porážka ve válce, československý komunismus sametová revoluce. Založená na nenásilí, konsenzu, dohodě s komunisty i na (často veskrze povrchním a pokryteckém) odpuštění. Jestli to někoho ex post mrzí a chtěl by něco ostřejšího, nechť si uvědomí, že by při vytoužených přestřelkách na barikádách třeba mohl on sám nebo někdo z jeho nejbližších zahynout.

Sametovost pak logicky vyústila do právní kontinuity se starým režimem i do premisy, podle níž musíme komunisty hlavně porazit ve volbách – a oni stejně brzy vymřou. Nevymřeli, avšak skutečnost, že lze ještě v roce 2019 obžalovat žijícího Miloše Jakeše, alespoň nepřímo svědčí o vyšší kvalitě polistopadového zdravotnictví ve srovnání s jeho érou. A ani případné odsouzení trojice obviněných starců, navíc s pomocí komplikované právní argumentace, stejně nemůže suplovat celkový soud s komunismem, který musí být hlavně historický a mravní.

Autor je politolog

LN, 28.11.2019



Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu
Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu

Když se řekne Sunar, co se vám jako první vybaví? Chutné sušené mléko? Není se čemu divit. Sunar a jeho kojenecká výživa tu je pro naše miminka už...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.