Olomoucký podnikatel Tomáš Paclík může být spokojený člověk. Přestože se svého času dostal do kontaktu s lidmi, kteří stáli v pozadí zřejmě největšího podvodu polistopadové éry a v jejichž blízkosti šlo doslova o život, vyvázl bez úhony. A díky pouhé zmínce o tomhle angažmá mu teď soud navíc přiznal omluvu a stotisícové odškodné. Pokuta ovšem vyvolala poprask. Dostala totiž na pokraj krachu nevládní protikorupční organizaci Růžový panter a vnesla nejistotu do toho, jakými slovy se vlastně v Česku dá beztrestně popisovat pravda.

Rychlý konec

„Tehdy před čtyřmi lety to měl být jen začátek. Pomalu jsme se dostávali k novým jménům a začínali chápat souvislosti,“ poklepává šéfka protikorupční organizace Růžový panter Iveta Jordanová na tlustý svazek papírů. Jsou to články a dokumenty ke kauze lehkých topných olejů (LTO), které sem v polovině devadesátých let dovážely skupiny podnikatelů a mafiánů za nečinného přihlížení státu jako topivo, aby je pak díky díře v zákonech prodávaly s obrovskými zisky jako motorovou naftu. Účet za tuhle éru daňových kouzel se dnes odhaduje zhruba na šedesát miliard a o tehdejších vazbách mezi podnikateli a politiky se dosud jen spekuluje. Fakt, že se tehdy za podezřelých úředních obstrukcí dařilo dva roky bránit i tak prostému kroku, jako je barvení LTO (což by jejich „naftovou proměnu“ ihned znemožnilo), je dávno znám. Přesto bylo až dosud odsouzeno pouze několik „bílých koní“, kteří měli na starost vraždy konkurentů a nepohodlných kompliců. „Chtěli jsme se podívat na to, co dnes ti lidé dělají,“ říká Jordanová, jejíž organizace se do té doby s úspěchem zabývala hlavně poukazováním na čachry s prověrkami v Národním bezpečnostním úřadu. Snaha rozkrýt kauzu LTO však skončila prakticky ve stejnou chvíli, kdy začala. Hned první tiskovou zprávu napadl u soudu jeden z podnikatelů, kteří v ní figurovali, a teď po třech letech je jasno – organizace se musela počátkem září omluvit a daňovému poradci Tomáši Paclíkovi vyplatit sto tisíc korun jako odškodné. Pro Růžového pantera, který funguje jen díky dobrovolné práci pěti lidí ve volném čase, je tahle suma likvidační.

V Morpě se sejdeme

O co tedy ve zprávě, která teď organizaci láme vaz, šlo? V jednostránkovém textu Růžový panter vyzval tehdejšího místopředsedu Poslanecké sněmovny Ivana Langera, aby vyjasnil svůj vztah k podnikateli Tomáši Paclíkovi, kterému tehdy pronajímal kanceláře ve svém domě v centru Olomouce. Tomáš Paclík totiž svého času figuroval v představenstvu papírenské firmy Morpa, ve které působili i dva lidé odsouzení za přípravu vraždy související právě s LTO – Milan Šišma jako předseda představenstva a Vratislav Kutal, který Paclíka do představenstva dosadil. Vyjasnění vztahů politika k podnikatelům pak požadoval Růžový panter kvůli tomu, že právě s Vratislavem Kutalem se Ivan Langer také už dříve potkal – na dovolené v Africe spolu zdolali vrchol hory Kilimandžáro. Tato fakta jsou nesporná. U soudu však klíčovou roli sehrála formulace, v níž se tisková zpráva k Paclíkovu působení v Morpě vrací. S plánovači vražd se podle ní daňový poradce svého času „spolčil v rámci svých podnikatelských aktivit“. Právě tahle věta podle soudu posouvá celou zprávu jinam – naznačuje totiž bez dalších důkazů, že Paclíkovy vazby šly dále než jen ke schůzím v rámci představenstva papíren. Díky tomuto výkladu jedné věty dopadla nakonec pře v žalobcův prospěch a nad LTO se znovu zavřely vody. „Tohle je vždycky na úsudku konkrétního soudce. Vychází se z toho, že je to člověk s vynikajícím přehledem, který je za objektivní posouzení případné nebezpečnosti slov dobře placen,“ vysvětluje Libor Vávra ze Soudcovské unie ČR, jak je to v Česku s výkladem slov žalovaných, přestože popisují pravdivou skutečnost. S tím souhlasí i spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek, podle kterého jde vždy především o to, nakolik je to které slovní spojení použité se záměrem uškodit. Pro takovou praxi se například ve Spojených státech, kde jsou spory na ochranu osobnosti mnohem častější, vžil termín „fighting words“ neboli „bojovná slůvka“. Stejně jako další odborníci ale Kužílek připomíná, že v případech, kdy je výklad nejednoznačný, soudu nic nebrání přizvat si na pomoc třeba odborníka na významosloví nebo etiku. To se však ani u jednoho ze tří soudů posuzujících postupně „spolčení“ podnikatele Tomáše Paclíka nestalo. Podle odborníků na slovo vzatých – pracovníků Ústavu pro jazyk český – je přitom výklad toho, co která věta znamená, skutečně subjektivní a ani v případu Růžového pantera nelze mluvit jednoznačně. „Co se téhle konkrétní tiskové zprávy týče, většinou lidí bude vnímána tak, že s dotyčným není vše zcela v pořádku. To, že by se ale podílel na nekalých obchodech nebo přípravě vraždy, ovšem podle textu nelze tvrdit,“ říká Anna Černá z jazykové poradny ústavu. Co tedy při zvažování možných významů slov nakonec u soudu rozhodlo? „Přestože to není přímo řečeno, ta zpráva dost jednoznačně vykresluje pana Paclíka jako člověka, který měl vazby na přípravu vražd a obchody s LTO,“ říká autor pokuty, soudce Vojtěch Cepl s tím, že pro potvrzení téhle interpretace nebylo konzultací s lingvisty třeba. „Právě tenhle odkaz ke zločinu měl být na celé zmínce o panu Paclíkovi atraktivní. Jinak by jeho vazby na politiky nestály za zmínku.“ Údajné úmyslné zkreslení pak stojí podle soudce Cepla i za stotisícovou pokutou, kterou Růžovému panterovi vyměřil. Organizace totiž odmítla výzvu Paclíkova právníka k omluvě za zprávu a nabídla jen, že spornou „spolčovací“ pasáž přeformuluje jinak. Soudce Cepl tento postup považuje za nechuť přiznat chybu – a kvůli ní vyměřil peněžitý trest.

Hra o slova

I tahle logika má v sobě ale skryté nebezpečí. „Pokud by v případě hrozící žaloby protikorupční organizace nebo třeba novináři kvapně odmítali svá vyjádření, společnosti by to zrovna neprospívalo. Při své práci musí s podobnými problémy počítat,“ říká například šéfka české pobočky Transparency International Adriana Krnáčová a dodává: „Nad podobným spojením, jaké použil Růžový panter, bychom se hodně rozmýšleli, zdánlivá souvislost může konkrétním lidem uškodit.“ Podle už citovaného Oldřicha Kužílka se dnes české soudy v posuzování svobody slova stejně jako zbytek Evropy přibližují liberálnějšímu modelu ze Spojených států. „Obecně ale platí, že stylistické přibarvování původně pravdivých informací vždycky balancuje na hodně tenké hranici. Případ Růžového pantera byl už zřejmě za ní,“ říká Kužílek. „Pokud by ale kvůli takové chybě měly podobné organizace zanikat, byla by to škoda,“ dodává. Pocity vítěze sporu Tomáše Paclíka jsou pochopitelně úplně opačné. „Jejich práce s informacemi je naprosto šílená, takhle neprofesionální lidé by se neměli do něčeho podobného vůbec pouštět,“ říká dnes Paclík. Konkrétní škodu, kterou mu tři roky stará tisková zpráva způsobila, vyčíslit neumí. Vysvětlováním svého působení v moravských papírnách prý musel strávit nespočet hodin na obchodních jednáních s dalšími klienty (kromě desítek firem k nim patří i olomoucký Krajský úřad). „Najednou jsem byl pro všechny podezřelý,“ vysvětluje daňový poradce, jehož firma stále sídlí v domě pronajatém od Langera. Lukrativní kanceláře v centru města prý Paclíkovi přihrála náhoda – dům rekonstruoval jeho známý, od něhož získal i kontakt na nového majitele. Sám Ivan Langer na nabídku k rozhovoru o vazbách na osoby figurující v kauze LTO a o dnešním hodnocení celého případu neodpověděl.

Jako Vondráčková

A úplně na konec: vidina zániku kvůli statisícové pokutě se pro Růžového pantera možná přece jen nenaplní. Na účtu, který organizace zveřejnila na svých webových stránkách, se jen za prvních čtyřiadvacet hodin sešlo čtrnáct tisíc od lidí, kteří mu chtějí se zaplacením pokuty pomoct. „Začínám věřit tomu, že přežijeme. Poslali jsme už první splátky pokuty. Až všechno zaplatíme, chceme pokračovat,“ říká Iveta Jordanová. Ono pokračování by se mělo odehrát u Ústavního soudu. Tam se podobně vyhrocený spor objevil už jednou – před necelými dvěma lety. A publicista Jan Rejžek se po konečném verdiktu nemusel omlouvat zpěvačce Heleně Vondráčkové za tvrzení, že za svůj polistopadový profesionální comeback zřejmě vděčí kontaktům s mafiány, kteří ji za komunismu prosazovali v médiích. „Vrchní i Nejvyšší soud nerespektovaly právo na svobodu projevu,“ uvedl tehdy ústavní soudce František Duchoň.

Růžový panter
Organizace vznikla v roce 2002 jako občanské sdružení, zabývající se korupcí ve veřejné správě. Dosud se věnovala především monitorování činnosti Národního bezpečnostního úřadu a systému udělování bezpečnostních prověrek. Jméno přijala podle známé série filmových komedií jako narážku na často nedokonalou práci zdejších vyšetřovatelů.

Autor fotografie: Matěj Stránský

Respekt 38/2007