27.5.2022 | Svátek má Valdemar


PRÁVO: Soudy Aleně Vitáskové nepřejí

9.4.2022

Alena Vitásková, bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ), nositelka státního vyznamenání Za zásluhy, patří mezi nejvýše postavené oběti justičních nešvarů. Její překvapivé jmenování do čela ERÚ vyvolalo nevoli energetické mafie i neuspokojených čekatelů na nástupnictví po bývalém předsedovi ERÚ Josefu Fiřtovi, jemuž se přičítá odpovědnost za nezvládnutí návalu zájemců o budování solárních elektráren.

Někteří její nepřátelé hledali cesty, jak ji z úřadu rychle vypudit. Vhodným nástrojem mělo být trestní stíhání zahájené v r. 2013, které 2.června 2014 přešlo v soudní řízení trestní u Krajského soudu v Brně a skončilo zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně až v listopadu r. 2019. Kromě toho se jí postarali o menší proces zahájený sdělením obvinění v r. 2015, pokračující od 13. února 2017 u Okresního soudu v Jihlavě, ukončený pravomocným zproštěním obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Brně v červenci r. 2020.

Po celou dobu trestního stíhání Alena Vitásková vykonávala náročné povinnosti předsedkyně ERÚ. Byla to obrovská psychická zátěž, která se ve výsledku odrazila ve zdravotních potížích. Kromě toho musela nést náklady obhajoby. Vedlejším účinkem bylo zmaření získání manažerské pozice v jisté obchodní firmě, spojené nejen s náročnou prací, ale také s vynikajícím finančním ohodnocením.

Není divu, že po skončení soudních procesů trestních se Alena Vitásková začala domáhat odškodnění od státu, který ji na základě nesmyslných obvinění vystavil víceletým trampotám. Její nároky jsou mimořádně vysoké, takže jistě vzbuzují závist. V tomto ohledu se jí ale zatím příliš nevede. V řízení o náhradu ušlého zisku ji odmítl Obvodní soud pro Prahu 2 a dne 6. dubna 2022 Městský soud v Praze v odvolacím řízení nepříznivé rozhodnutí potvrdil. Problém není ale ve vysokých požadovaných částkách, o které by při věcném přístupu stran bylo jistě možné licitovat, ale v překvapivém, dle mého laického názoru nemravném právním názoru soudu.

Soudy shodně tvrdí, že škoda jí ve skutečnosti vznikla jen proto, že vedení předmětné obchodní společnosti nerespektovalo presumpci neviny. Nelze tedy požadovat od státu náhradu za nerespektování presumpce neviny soukromým subjektem. Takový názor je ovšem jedním z projevů nadřazenosti justice nad občany a její odtrženosti od reálného života. Není totiž pochyb o tom, že prvotním viníkem je stát, který ji dostal do zranitelného postavení nesmyslným obviněním. Nikdo totiž nemůže počítat s tím, že by významné postavení mohl získat obviněný, o němž případný zaměstnavatel nemůže vědět, zda a kdy se obhájí, či zda a kdy půjde do vězení.

Bez znalosti písemného vyhotovení rozhodnutí nemá smysl zamýšlet se nad důvodností nároků Aleny Vitáskové a přiměřeností požadovaných částek. Ale je to podružné: výše zmíněný právní názor je absolutní překážkou vyhovění nárokům, i kdyby po věcné stránce byly zcela nepochybné.

Server Česká justice hned 6. dubna 2022 pohotově vydal článek z dílny ČTK o rozhodnutí odvolacího soudu, který mě zaujal: je zatím jediným zdrojem informací, neboť písemné vyhotovení rozhodnutí samozřejmě není ještě dostupné. Kromě vysvětlení právního názoru soudu obsahuje další informace o průběhu kalvárie Aleny Vitáskové, které sice obraz doplňují, ale některé mohou sloužit k vytváření nebo udržování různých klišé. A jiné údaje zde chybí.

Např. se zde správně uvádí, že Alena Vitásková byla souzena v kauze solárních elektráren v majetku podnikatelského rodinného klanu Zemků. Ale chybí informace, že s předmětem stíhání Zemků neměla nic společného, pouze ji k obžalovaným „přihodil“ žalobce Radek Mezlík, který se jí tak postaral o maření spousty času vysedáváním v soudní síni při jednání, které se jí netýkalo. Dalším důsledkem jeho rozhodnutí bylo obrovské zvýšení jejích nákladů na obhajobu. O kauze solárních elektráren se zde uvádí, že získaly licence na výrobu těsně před koncem r. 2010, ač nebyly zcela dokončeny. Skutečnost je taková, že o jejich způsobilosti pro udělení licence rozhodli odpovědní pracovníci ERÚ vyslaní bývalým předsedou ERÚ Josefem Fiřtem, kteří je prohlédli na místě a měli k disposici licenční spis se všemi přílohami. Dokončenost jako podmínku pro udělení licence zákon nezmiňuje a ostatně na investici za 1,3 mlrd. Kč v den vydání licencí byly nedodělky za pár desítek tisíc Kč, které neměly vliv na jejich provozuschopnost. Je více elektráren, jež dostaly od ERÚ licence před dokončením, ale platnost jejich licencí nikdo nezpochybňuje. V článku je také zmínka o „jihlavském“ procesu, v němž žalobce obvinil Alenu Vitáskovou ze zneužití pravomoci, protože přijala do funkce náměstkyně pro řízení právního odboru ERÚ bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou. Stojí za zmínku, že žalobce Kamil Špelda označil mzdu Renaty Vesecké za škodu způsobenou státu, protože její bezchybná odborná práce byla podle jeho názoru nulitní.

Posléze článek obsahuje informaci o řízení o náhradu škody za nemajetkovou újmu, v které odvolací řízení proběhlo dne 7. dubna 2022. Následně pohotová Česká justice navázala hned v den jeho konání zprávou také o tomto procesu. Právní závěry soudů mi v tomto případě připadají zcela neuvěřitelné. V neprospěch žalobkyně soudy zneužily skutečnosti, že po celou dobu trestního stíhání setrvala v čele Energetického regulačního úřadu a dokonce se jí v té době dostalo různých ocenění včetně státního vyznamenání, jež pro ni měla mít povzbuzující účinek. V její neprospěch soud hodnotí i skutečnost, že se nyní vyžívá jako předsedkyně Institutu Aleny Vitáskové.

Protože jsem sledoval obě soudní řízení přímo v soudní síni po celou dobu a často jsem se pohyboval v blízkosti paní obžalované, vím, že žila v ustavičném stresu, který se snažila navenek neprojevovat. Zhroutila se až po zprošťujícím rozsudku. Připadá mi, že do senátu, jenž vydal toto rozhodnutí, se vetřeli mimozemšťané. Nepřeji nikomu nic zlého, ale předsedkyni senátu Ivě Kotrčové bych přál, aby musela prožít šest let s vědomím, že jí hrozí vězení (soudce Aleš Novotný Aleně Vitáskové při jednom hlavním líčení vysvětlil, co jí hrozí), mařit desítky hodin v soudní síni mimo místo bydliště a pracoviště a současně vykonávat náročnou práci.

Podle mého laického názoru v článku zcela chybí vyhodnocení skutečnosti, že k oběma žalobám na náhradu škody nemuselo dojít, kdyby trojice prvotních původců újmy, a to policista Daniel Pinka, státní zástupce Radek Mezlík a soudce Aleš Novotný nevedli trestní stíhání proti Aleně Vitáskové na základě vykonstruovaného obvinění. Za zneužití moci – nevím, zda nedbalostní, nebo vědomé – se nemuseli zodpovídat. O dalších osudech Daniela Pinky nic nevím. Státní zástupce Radek Mezlík povýšil: stal se žalobcem v Úřadu evropského žalobce. Aleš Novotný soudí nerušeně dál.

Veřejnosti je známo, že se občas ukáže, že se do vězení dostal nevinný člověk. Mám důvod si myslet, že v několika dalších případech se dodatečné prokázání neviny nepodařilo. Tento hrozný stav má různé příčiny. Za nejzávažnější považuji skutečnost, že pachatelé defektních procesů mají předem zajištěnu beztrestnost. Nenajde se kárný žalobce, který by je poslal před kárný soud. Podávat trestní oznámení pro zneužití pravomoci je zbytečné, protože je chrání tabu a stavovská solidarita. Mohou se dokonce dočkat povýšení, a není to jen případ sveřepého žalobce Radka Mezlíka.

==================================

Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz