Neviditelný Pes

PRÁVO: Soud nad soudem

6.11.2019

Vše souvisí se vším. Někteří pamětníci si možná vzpomenou, že v nedávné minulosti se 7. listopadu honosně slavilo výročí událostí, k jejichž spuštění byl signálem osudový výstřel z křižníku Aurora. Účastníci procesu, jehož druhé kolo po rozhodnutí odvolacího soudu začne u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně právě v ten den, si na výstřel z Aurory a jeho následky nevzpomenou, ale den 7. listopadu budou vnímat jako mimořádně významný.

O prvním kole procesu jsem psal dne 30. března 2018 v článku Hororový příběh od zlínského soudu XI. Vyjádřil jsem se v něm neuctivě o rozsudku senátu Radomíra Koudely. Na závěr procesu o skutkovém ději připomínajícím špatně napsaný scénář kriminálního filmu soud odsoudil věřitele Jaroslava Novotného, jeho manželku a jejich údajné najaté pomocníky k vysokým trestům za vydírání dlužníka Pavla Buráně s pomocí násilí. V jejich sporu šlo o více než 300 milionů Kč. Údajní vyděrači měli skutečného dlužníka přinutit, aby se tři měsíce před vypršením lhůty splatnosti podpisem zavázal, že dluh splatí do tří let, ale zajistí jej zástavou nemovitostí. Vyjádřil jsem se, že neobvykle stručné odůvodnění rozsudku mělo povahu pohádky, která by se dobře poslouchala, kdyby v ní nechyběl deus ex machina, který by překlenul několik děr v příběhu.

 Předpověděl jsem, že se děj rozsype, až se ukáže, že jeho svorníkem je falešný důkaz, který jsem ze zlomyslnosti vůči panu soudci nespecifikoval, abych mu jej nepomohl v písemném vyhotovení rozsudku zastřít. Nyní již mohu prozradit, že jím bylo jeho viditelně nepravdivé tvrzení, že si věřitel sám napsal dopis, jímž dlužník projevil ochotu dát věci do pořádku. Mylnost názoru senátu je tak nápadná, až připomíná přísloví, že přání je otcem myšlenky. Nekompetentnost v interpretaci záznamů v paměti počítače pana obžalovaného je naprosto neuvěřitelná. Nakonec jsem v článku projevil naději, že rozsudek neobstojí v odvolacím řízení.

Nemýlil jsem se. Vrchní soud v Olomouci usnesením z 28. května 2019 zrušil rozsudek a vrátil jej Krajskému soudu v Brně k novému projednání. Písemné vyhotovení sepsal velmi důkladně a trvalo to dlouho, takže do rukou odsouzených se dostalo až v poslední třetině měsíce září. Ale výsledek stojí za dlouhé čekání. Již dlouho jsem neviděl tak důkladné rozmetání prvostupňového rozsudku odvolacím soudem jako v tomto případě.

Na 32 stranách odvolací soud podává přehled o průběhu řízení a zejména o výhradách odvolatelů. Na zbývajících pěti stranách se vypořádal s Augiášovým chlévem nepřístojností v rozsudku. Je to ponuré čtení, neboť z něj vyplývá, že obžalovaní možná mohli být ušetřeni trápení, které je tíží již přibližně pět let.

Vrchní soud rozhodl, že rozsudek je zatížen vadami, jež opravňují k jeho částečnému zrušení ve věci všech obžalovaných. Řízení, jež předcházelo vydání rozsudku, bylo podle odvolacího soudu natolik chybné, že to znemožnilo správné objasnění skutečností a způsobilo takové krácení práv obhajoby, že to mělo vliv na chybná rozhodnutí v rozsudku. Pochybností o správnosti skutkových zjištění je tolik, že je není možné napravit dokazováním před odvolacím soudem a nezbývá než vrátit případ nalézacímu soudu k doplnění dokazování a napravení jeho vad.

Za podstatnou vadu považuje odvolací soud neprovedení rekognice při hlavním líčení a uložil nalézacímu soudu, aby se řádně vypořádal i s dalšími výhradami obhajoby zpochybňujícími zákonnost rekognice v přípravném řízení. Dále je nutné, aby soud 1. stupně doplnil objasňování pachové identifikace s použitím znaleckého posudku dodaného obhajobou v průběhu odvolacího řízení. Kromě toho má vyslechnout dva vůbec nevyslechnuté svědky a dalších pět, které vyslechl pouze mimo hlavní líčení. Navíc vytkl, že nebyly při hlavním líčení provedeny dva znalecké posudky, z nichž jeden se ani ve spisu nenachází. 

Za závažnou vadu označil odvolací soud neprovedení psychologického posudku o věrohodnosti pana poškozeného, neboť jde o klíčový bod pro posouzení celé trestní věci. Senát Radomíra Koudely se neobešel bez nepřístojnosti kritizované panem obžalovaným Novotným, kterou je porušení důvěrnosti komunikace mezi obhájcem a klientem. Vrchní soud v Olomouci dokonce přisvědčil odvolatelům, že bylo kráceno jejich právo odmítnutím části důkazů bez náležitého odůvodnění.

Jedním z mála bodů odvolání, kterému odvolací soud nevyhověl, byla stížnost na neprovedení některých listinných důkazů. Obhajoba ale o jejich čtení nežádala. Nicméně Vrchní soud v Olomouci přisvědčil odvolatelům, že nelze zjistit, jak se obsah přečtených listinných důkazů promítl do rozhodnutí nalézacího soudu.

Pozoruhodnou ukázkou síly formalismu trestního práva je odmítnutí stížnosti odvolatele Jaroslava Novotného na nezákonnost domovní prohlídky kvůli tomu, že k ní došlo až za tři týdny po vypršení soudem stanovené lhůty. Soud totiž neuvedl časové hranice povolení k domovní prohlídce ve výrokové větě povolení, ale pouze v odůvodnění. Podotýkám, že shodně s odvolatelem jako laik soudím, že logiku nepostrádá podezření, že policie opozdila domovní prohlídku záměrně, aby měla jistotu, že kamerové záznamy z kamer na domě odvolatele ze dne údajného spáchání trestného činu již budou přemazané. Kdyby policie spěchala, měla by k disposici objektivní důkaz o tom, zda pana poškozeného do domu odsouzeného přivezli zakuklenci, či zda přijel sám, jak tvrdí svědkyně, která parkovala před domem.

Vrchní soud se dále neztotožnil s výtkou neprovedení revizního znaleckého posudku v oboru písmoznalectví, protože jeden z posudků neměl náležitosti dle českého práva. Nepřisvědčil obhajobě ani v názoru, že rozsudek by měl být vadný, protože obžalovaný „zakuklenec“ Matěj Janečka byl zproštěn obžaloby. Další dva „zakuklenci“ namítali, že jejich důkazní situace byla stejná jako u něj, takže měli být zproštěni také. S tím odvolací soud nesouhlasil, neboť jejich důkazní situace dle něj byla jiná. Jako laik však podotýkám, že se nezamyslil nad důsledky vyloučení jednoho ze tří „únosců“ pro konstrukci obžaloby: pokud přepadení na silnici provedli tři únosci a jeden byl zproštěn, kde je ten třetí? Nehledě k tomu, že podle výpovědi poškozeného Pavla Buráně se v domě obviněných nacházel ještě čtvrtý zakuklenec, který byl velitelem komanda. Je zvláštní, že policie jej neidentifikovala, když jeho údajné podřízené najít dokázala.

Vrchní soud tedy ve čtyřech bodech nevyhověl odvolatelům, ale v následujícím 24. bodu hodnocení přesto dospěl k závěru, že rozsudek je v některých částech nepřezkoumatelný, neboť nalézací soud se nevypořádal důsledně s námitkami obhajoby. Proto odvolací soud požaduje doplnění dokazování také o důkazy, které obhajoba nabídla až v průběhu odvolacího řízení.

Odvolací soud také odmítl názor senátu Radomíra Koudely, že „úhelným kamenem“ dokazování má být dopis, jímž pan poškozený projevil vůli dát do pořádku svůj závazkový vztah k obžalovanému Jaroslavu Novotnému, ale který si měl údajně napsat sám. Podle mínění vrchního soudu ve skutečnosti je rozhodující v této věci věrohodnost výpovědí poškozeného Pavla Buráně. A té právě nalézací soud věnoval nedostatečnou pozornost.

Následně odvolací soud vyvodil z daného stavu důkazní situace, že zatím proti sobě stojí tvrzení pana poškozeného na straně jedné a argumenty obžalovaných na straně druhé a nelze jednoznačně rozhodnout, na které straně je pravda. Vina obžalovaných není spolehlivě prokázána, proto rozhodl o vrácení věci na 1. stupeň a stanovil mu celý balík úkolů, jež má senát Radomíra Koudely splnit.

Z 31 bodů vyhodnocení odvolání jsou dva z hlediska stran řízení neutrální a ve čtyřech zcela nebo zčásti korigují názory odvolatelů.

Odvolací soud se odmítl vyjádřit k některým věcem dříve, než dojde k doplnění dokazování. Z toho lze vyvodit, že očekává, že se mu tato kauza dostane ještě nejméně jednou do rukou.

Luštění tajenky, na jehož konci bude nový prvostupňový rozsudek, zahájí senát Radomíra Koudely ve čtvrtek 7. listopadu 2019, v den výročí výstřelu z Aurory.

=================================================

Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu
ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Kniha je dostupná zde.



zpět na článek