PRÁVO: Sociální soukromníci, asociální vláda
Majitelé bytů tak dostávají nájem, který nestačí ani na pokrytí nákladů s vlastněním bytu spojenými. Bydlení regulovaných nájemníků, např. některého poslance nebo podnikatele, tak dotují ze svého. Ještě zajímavější je případ, kdy takové byty vlastní obec. Ta dotuje regulované byty z námi zaplacených daní. Překvapuje mě, jak málokomu vadí případ podnikatele nebo poslance, který zdědil dekret na byt a hoví si v městském bytě dotovaném z daní nás všech, zatímco mladá rodina s malými dětmi a jedním vydělávajícím rodičem platí tržní nájem nebo vysokou hypotéku – a z daní ještě doplácí na obecní byty s regulovaným nájem. Jistě, v regulovaných bytech bydlí i chudí lidé. Nicméně jim má pomoci stát formou dávek. A toho poslance v regulovaném bytě nezmiňuji náhodou. Někteří v nich skutečně bydlí, proč by si pak tuto výhodu rušili?
Systémem, kdy je část bytů regulována a není jen pro sociálně potřebné, vzniká skupina privilegovaných obyvatel s právy většími, než mají ostatní. Je to stejné, jako by stát určil skupinu lidí, kteří mohou platit jen část nákupu, ne celý. Mohou nakoupit deset rohlíků, zaplatit čtyři a vše je v pořádku. Těch zbylých šest rohlíků některým pekařům nezaplatí nikdo, jiným my, občané druhé kategorie, ze svých daní.
Tvrzení státu o nutnosti deregulovat sociálně citlivě má navíc i další trhlinu: zvyšování cen energií. Např. ČEZ vlastněný převážně státem má každý rok nemalé zisky. Přesto se nikdo neptá na situaci sociálně slabších, když se zdražuje elektřina. Každý musí zdraženou elektřinu platit a v plné výši, nebo bude odpojen. Chtělo by se říci: nezdražujme tolik energie, můžeme rychleji deregulovat. Dopad na regulované nájemníky bude stejný a rychleji zrovnoprávníme i ostatní občany. Jenže to by peníze z ČEZu chyběly vládě v rozpočtu…
