Před dvaceti lety jsem zastupoval jednoho levicového demonstranta, který seděl v klidu s transparentem na ulici, blokuje dopravu, a ke kterému přiskočil tajný policista s protiextremistického oddělení a v návalu zuřivosti o něj zlomil lať, na které měl ten transparent přidělán. 

Přesně na tuto historku jsem si vzpomněl při hysterické reakci BIS na udělenou anticenu za prosazování zákona, který bez jakékoliv kontroly umožňuje nekontrolovatelné a plošné zavádění technologií umožňujících rozpoznání obličejů a identifikaci osob v dosahu jakéhokoliv kamerového systému.

V hovorové češtině existuje pro hysterickou reakci naší tajné služby též výraz „blábol“. Naše tajná služba, které si velmi vážím a považuji za funkční, se dostala do okamžiku vlastním všem institucím a začala hloupnout. Jejím základním posláním totiž není její vlastní činnost, a to co nejjednodušší činnost, ale ochrana demokracie v této zemi, ochrana lidských práv a svobod. Ochrana soukromí. 

Tuto svoji práci uskutečňuje prostředky a svojí vlastní činností, která v zásadě znamená stanovení nepřítele, vyhledání nepřítele, sledování nepřítele, shánění informací o nepříteli. Tato technická část tak vlastně tvoří veškerou náplň její činnosti. Všechna technika utajování, sledování, konspirací, služební a kariérní postupy jsou její vlastní náplní. Přirozeně se snaží vlastní technologií upevňovat a rozšiřovat prostředky pro svoje konání, včetně těch legislativních. Je obtížné požadovat po průměrném členovi rozvědky, aby rozlišoval něco jiného, než my a ostatní. Bohužel po určité době začne rozlišovat už způsobem my – tedy tajná služba – a ostatní, tedy všichni lidé okolo.

Přesně v tento okamžik dochází ke zlomu a tajná služba má sklon se chovat jako každá instituce, která navíc hledá pro sebe co nejjednodušší způsoby fungování. Tím okamžikem se začne vzdalovat od smyslu své existence a stává se naplněním existence instituce pro instituci. Příliš nechápu počínání pana mluvčího, i když nový způsob projevu, na rozdíl od předcházejících mluvčích, měl možná nabudit dojem nového a otevřeného způsobu komunikace. Ve skutečnosti je ale trapným a hysterickým výkřikem. Nevadí. Stát se to může každému a každý se může chovat z pocitu vlastní frustrace jako ten policista, co před dvaceti lety zlomil o demonstranta laťku, což nakonec vyneslo panu poškozenému omluvu a odškodnění.

Jenže BIS svojí reakcí položila otázku, zda si vůbec uvědomuje, proč existuje. Existuje k tomu, co jsem uvedl shora, k ochraně lidských práv a soukromí a svobody občanů ČR. Jakékoliv využívání prostředků, které volí, nebo které chce používat, se nesmí nikdy dostat do rozporu s tím, proč tady je. Technologie rozpoznávání obličejů, pokud bude zavedena a rozložena po celé ČR, znamená neustálý dozor nad občany. Co když nebude v čele BIS někdo přívětivý? Co když se k těmto datům dostane cizí rozvědka? Co když tato data začnou využívat represivní státní složky? Co když tato data začne používat finanční úřad? Ano, nastane totalita. Čistá, ničím nerušená, narušující soukromí. Možnost vydírání kohokoliv pro cokoliv. 

Ve světě umění je hezký případ ztráty soukromí při rozpoznání obličejů popsán ve filmu. Předpokládám, že prozatím stačilo udělení anticeny. Doufám, že na straně BIS přijde i reflexe.

Echo24.cz, 9.3.2020