Teď dokonce bojují za děti!
V posledních letech se konečně v médiích začaly probírat exekuce po česku, ty tisíce případů, kdy se z malé půjčky či pokuty vyklubalo naprosté ekonomické zničení člověka (a někdy celé rodiny). A někdo na tom dost vydělal. Mezi těmito případy zvlášť dojmou exekuce za dluhy z dětství, za které dotyční vůbec nemohli (když třeba jako školáci neplatili za popelnice). Méně se už mluví o tom, že soudy po delší době konečně začaly přihlížet k zákonům, jako je třeba Úmluva o právech dítěte, a rozhodovat ve prospěch dětí, čímž se situace „dlužníků z dětství“ hodně zlepšila. Jenže jak víme, šmejdi se jen tak nevzdají.
Vznikl „geniální“ nápad: Když (jako predátorské firmy) nemůžeme dětem poskytovat služby, protože bychom pak při vymáhání neuspěli, co kdybychom jejich dluhy převedli na rodiče? Ty žádná úmluva ani jiný zákon nechrání! Sloučí se tak dvě „výhody“: Děti jsou snadno ovlivnitelné, v pubertě přirozeně revoltují proti rodičům; rodiče jsou zase aspoň trochu při penězích a navíc jejich případy nemohou nikoho dojmout! (Když tak řekneme, že si prostě nadělali děti, tak ať platí.)
A už je tu poslanecký návrh, který prostě a jednoduše převádí všechny dluhy dětí do 15 let na rodiče. Jak snadné řešení – poslanci udělají něco pro děti a šmejdi nepřijdou zkrátka!
Naopak těžší to bude pro rodiče a děti, a to z těchto důvodů:
- To, že dítě dostane volný přístup do peněženky rodičů, není výchovné. I dítě by se mělo učit znát následky utrácení peněz.
- Úprava zákona ztíží, až znemožní výchovu dětí, které nemají pevnou sounáležitost se svými pečovateli – třeba pěstounskou péči si s touto úpravou nedokážu představit. I když vás totiž takové dítě z ústavu má docela rádo, nabídkám firem neodolá a pěstouni pak budou pro exekutory snadným cílem.
- Zhorší se vztahy v rodinách, kde je jeden z rodičů problematický – třeba otec alkoholik si bude moci „na dítě“ koupit televizi nebo telefon a platit bude pracující matka.
Samozřejmě budou lidé, kterým to nebude vadit vůbec. Mají totiž názor, že když si někdo nadělal děti, měl by nést následky (a to co možná nejtěžší). Taky je dost populární argument, že slušně vychované děti by nikdy žádné dluhy nenadělaly. Problém je v tom, že neslušně vychované dítě poznáte až ve chvíli, kdy se objeví dluhy nebo jiné potíže. Pak je hodně snadné svalit vinu na rodiče, že byli málo laskaví nebo málo důslední, že měli na dítě málo času nebo dost nepracovali a nedávali mu dost peněz. (Když se na to podíváme podrobněji, najdeme taky spoustu dětí, které měly výchovu mizernou, ale snaží se být na své rodiče hodní.)
Jestli chceme, aby se nám (i rodičům, dětem a všem ostatním) žilo líp, je třeba ladit k sobě zákon a přiměřené nároky. Třeba ten dětský dluh za popelnice je následkem vyhlášek, které dávají dětem povinnost něco platit, i když nemají žádné příjmy. Kde má dvouletý prcek vzít tisícovku na popelnice? Tady je bezpráví, tady je třeba zasahovat: Soudy mají určit, že takový požadavek je protiprávní, a města to mají vyřešit jinak. Třeba děti od poplatku osvobodit. Nebo – když jsme v těch Čechách – tu povinnost přenést na rodiče a zvýšit mu dávky na dítě (proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že?).
Naopak máme případy, kdy dluh patří dítěti: Hraje na počítači hru a objedná si nějaký doplněk. Telefonuje jako divé nebo spolužákům zpřístupní přenos dat z internetu. Nebo si zapomene „lítačku“ a dostane v trolejbuse pokutu. Tady se pak musí uplatňovat ty dětské výjimky, aby děti následky nesly, ale aby jim třeba nerostlo penále a podobně.
Realita je bohužel taková, že poslanecký návrh už prošel sněmovnou v prvním čtení. Nejspíš se brzy dostane do zákona a exekuční predátoři si budou moci zalovit v českém rybníku. Jediný telefonát za šestnáct stovek zvládne dítě stejně dobře jako důchodce (narážím na čerstvý případ podvodníků s loterií schovávajících se pod hlavičku České pošty). Ale neraďme - šmejdi nepotřebují návody, jak dostat z dětí objednávky a z rodičů peníze. Oni už si to zařídí. A nebojme se: Až se na to za deset, patnáct let přijde, určitě se najde skupina poslanců, která to změní zpátky.