16.10.2019 | Svátek má Havel


PRÁVO: Skandální rozsudek připomíná heydrichiádu

2.9.2015

Česko není demokratická země – protože tu nesmíte nahlas říct, co si myslíte. Přesněji řečeno – říct to můžete, ale za svůj názor vzápětí dostanete „po hubě“.

Člen KSČM Michal Kesudis z Ostravy vyfasoval u obvodního soudu pro Prahu 6 roční trest vězení podmíněně odložený na 30 měsíců. Soudkyně Kateřina Kohoutková ho uznala vinným ze „schvalování trestného činu a z podpory hnutí směřujícímu k potlačení lidských práv a svobod“. Na Facebooku totiž Kesudis oslavoval smrt čtyř českých vojáků v Afghánistánu po útoku sebevražedného atentátníka loni v červenci. Konkrétně napsal tohle:

„Tak jsem někde četl, že se osamocenému afghánskému vlastíkovi na jízdním kole podařilo odvařit naše čtyři žoldáky. Je to samozřejmě velký úspěch, neboť čeští žoldáci patří vedle amerických k těm úplně nejzkurvenějším. To co se jim stalo, to si po čertech zasloužili. Dobře jim tak! Smrt našich kluků v Afghanistánu prý nebyla zbytečná. Souhlasím a jsem vděčný afghánským odbojářům, že nás těch šmejdů zbavili. Bez nich nám bude líp. Smrt okupantům, čest odbojářům.“

Kesudisovo vyjádření je šokující, hnusné, odporné a zvrácené. Žalobce měl plnou pravdu, když u soudu řekl: „Jeho projevy považuji za naprosto nemístné. Špinil a urážel památku vojáků.“ Protože si na rozdíl od soudu nemusím brát servítky, dodávám, že podle mne se Kesudis veřejně projevil jako ubohé prase. Jenže je tu jiná zcela zásadní otázka: Pokud v České republice nemáte právo se veřejně projevit jako ubohé prase, žijeme vůbec ve skutečné demokracii?

Píšu o tom opakovaně, naposledy třeba zde nebo tady. Zopakujme to ale znovu: svoboda slova je nedělitelná. Buď existuje, nebo neexistuje. Nelze mít svobodu říkat jenom něco. Jakmile státní moc zakazuje veřejné vyslovování určitých myšlenek, názorů a přesvědčení, jsme zpátky v totalitě.

Před listopadem 1989 se nesmělo říkat, že komunisti jsou zločinci a jejich režim je špatný. Dnes to sice můžete vykřikovat, jak chcete (a zaplaťpánbu za to!), jenže se zase nesmějí říkat jiné věci. Nebavme se teď o tom, jaké, ale princip zůstává stejný: něco se prostě nesmí říkat. Stát se bojí síly slov. Jako by snad slova měla sílu zabíjet. Jenže slova jsou prostě jen slova. Pokud se chcete tvářit, že máme „svobodu slova“, musíme vydržet i slova, která se nám vůbec nelíbí. Včetně těch Kesudisových – a opakuju, že je považuju za vrchol hnusu.

Všimněte si zarážející podobnosti. Po červnu 1942 bylo několik tisíc Čechů popraveno za „schvalování atentátu“ na nacistického říšského protektora Reinharda Heydricha. Dnes je Kesudis odsouzen za „schvalování atentátu“ na české vojáky. I když jde o dvě zcela nesouměřitelné věci (a to jak morálně, tak i výší trestu, respektive počtem obětí), princip je stejný. Vyjádříte názor a jste za to „po právu“ potrestáni. Skandální rozsudek nás prostě s jistou nadsázkou vrací do dob heydrichiády, tedy do fašistoidní a náckovské diktatury. Prostě svoboda slova sice ano, ale jen „odsuď až pocuď“.

A navíc si všimněte neúprosné logiky. Pokud Kesudis „špinil a urážel památku vojáků“ (a má za to být po právu – po českém právu – potrestán), pak karikaturisté z Charlie Hebdo „špinili a uráželi památku Proroka“ (a byli za to po právu – tedy zřejmě po právu šaría – potrestáni). V obou případech šlo přece o svobodu slova. Takže francouzským karikaturistům ji přiznáme a českému komoušovi ne? Kde jsou všichni ti Češi, kteří na jaře hlasitě křičeli „Je suis Charlie!“? Proč teď nevyšli do ulici s transparenty „Je suis Kesudis!“?

(Autor je redaktorem webu www.g.cz)



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.