Neviditelný pes

PRÁVO: Schránky jistí pohodlí státu

16.11.2009

Představte si, že je vám nařízeno, že vaše dovolená již nesmí nikdy trvat déle než deset pracovních dní. Představte si, že ode dneška se vám bude vše oznamovat ve vzdáleném ostrovním státě Barmuwi, jehož oficiálnímu jazyku nerozumíte a společenské způsoby jsou zcela mimo vaše chápání. Tak si místo Barmuwi dosaďte internet, místo oficiální jazyk si dejte programovací jazyk/protokol a vítejte v České republice Léta Páně 2009. Datové schránky jsou špatný nápad s nedomyšlenými důsledky a zvráceným základem zaměňujícím role ve vztahu stát–občan.

Co to znamená, mohou vyprávět dvě šedesátileté dámy, které nedřepěly každý den v internetové kavárně a nevěděly, že když to visí na webu, tak se jim už počítá lhůta a jejich podání propadla. Co jsem jim měl říct, když přišly? Že je jejich hloupost, že v období jejich školní docházky nebyly počítače a že jsou hloupé, že nezaplatily ročně šest tisíc za připojení k internetu a 15 tisíc za počítač, a navíc v srpnu, kdy promeškaly lhůtu, byly na Berounce v chatě bez internetu?

Jinými slovy, stát si zjednodušuje pozici na úkor občana a běžného chápání doručování, selsky oni mi z úřadu či soudu pošlou poštu. Dokonce je stát tak sebevědomý, že bez garance toho, že je každý počítačově gramotný a každý má svůj počítač a přístup k internetu, si dovolí podstatnou skupinu lidí přehlížet či nutit k něčemu, co lze jen eufemisticky označit za civilizační pokrok. A tady je první problém, právo spojuje s osobou její jedno sídlo, místo výskytu, vymezené její fyzickou přítomností, pro doručování garantuje stát, že každý umí číst a psát, systémem vzdělání a požadavkem na statutární orgány firem.

S tím se pojí problém druhý, doručení je dojití projevu vůle do sféry vlivu adresáta. Tedy tam, kde skoro každý ví, o co jde. Schránka je v mém fyzickém vlivu, mohu si na ni sáhnout. Jenže datová schránka není uchopitelná, žije jen ve virtuální, žádným státem neovládané, zcela nezávislé zemi, internetu. Falšovatelé jsou anonymní, vstup je anonymní, ochráněný jen technicky, ne lidskou kontrolou. Laicky řečeno, soudce pochopí, co mu říkáte tím, že jste poštu nepřevzali, protože vaši dopisní schránku zasáhl blesk, ale nepochopí, co je vada protokolu hcp xd\ 111efnr\2. Shrnuto, stát nařídil, že majorita ekonomicky aktivních subjektů bude pro pohodlí státu muset v nehmotné realitě, státem nekontrolované, udržovat permanentní přítomnost.

A do třetice. Stroj nerozliší prázdniny, celozávodní dovolenou, nemoc... A úředník mu přitakává. Tak se jakákoliv dovolená redukuje na deset dnů, prostě máš doručeno vždycky. Na to, že nejlepší je pak kliknutím myši posílat všechna rozhodnutí nejlépe v pátek v období před Štědrým dnem nebo o letních prázdninách, přijde i ten hloupější úředník. Že se pak spousta věcí eráru usnadní, protože nebohé firmě (a brzo i občanům – datová schránka je tak lákavá pro stát, že to brzo zavede každému) prostě propadne lhůta, je nasnadě. Rozesílat fyzicky poštou rozhodnutí před Vánoci bere čas. Shromažďovat si je pro jeden klik je slastná lumpárna.

E-justice ano, e-government ano, datové schránky zrušit, a to okamžitě.

LN, 11.11.2009

Autor je advokát



zpět na článek