Majitelům bytů musí být umožněno odmítnout nájemníka nejen proto, že je Rom, paní Šabatová

Nemožnost rozhodovat svobodně o svém majetku, když státní moc vlastnická práva občana k bytu omezí a určí, komu ho pronajmout musí, aniž by chtěl, je kolektivistickým znárodněním. Tohle tu bylo a je to tu zase.

Jako majitel bytu mohu potenciálního nájemníka odmítnout bez udání důvodu. Pokud potenciální nájemník, nikoli státní moc nebo aktivistka Šabatová, naléhá a chce znát odpověď, pak nechť ji klidně slyší. Někdo mu například řekne, že ho nechce proto, že je Nor, Syřan, Eritrejec, Libyjec, Ukrajinec nebo Rom. Tlustému a smradlavému nemytému člověku někdo jiný řekne, že ho nechce za nájemníka proto, že je tlustý a smrdí. Další nepronajme byt třeba proto, že se mu nelíbí vytetovaná slza z basy pod okem chlapa na prahu, nebo že má dva psy nebo hada, nebo že kouří, že nekouří, že má moc vyholenou hlavu nebo naopak vlasy až na zadek. Že má moc uřvaných dětí nebo že nemá žádné a on chce rodinu s dětmi. Pokud se majitel blbě vyspí, protože se včera opil a bylo mu zle, pokud bude mít jen blbý den, protože třeba dostal košem a nezasouložil si, může nepronajmout byt třeba jenom proto, že z potenciálního nájemníka zrovna ten den vyzařuje moc velké štěstí. Může svůj majetek nepronajmout klidně jen se slovy„nelíbíte se mi“ a musí na to mít svaté právo. Majitelé mohou být v očích potenciálních nájemníků za rasisty, xenofoby, homofoby, mohou být klidně v jejich očích za pitomce, ale majiteli bytu jsou stále.

Jako majitel bytu mám riskovat výše uvedeným přístupem jediné. Mám riskovat to, že přijdu o peníze z nájmu svého vlastního majetku někomu jinému v důsledku uplatnění nějakého plošného předsudku. Nesmím však v právním státě riskovat to, že za výše uvedené rozhodnutí o mém vlastním majetku mě bude státní moc šikanovat a perzekvovat, neřkuli snad soudit a k něčemu odsuzovat, přestože jsem nikomu nezpůsobil újmu na jeho životě, zdraví či majetku. V rozhovoru na téma antidiskriminačního zákona Šabatová říká: „Ten zákon nám říká, jaká je norma a jak je to správné. (…) Je to norma, která nám dává možnost chovat se správně.“ Vzpomněl jsem si na nadporučíka Mazurka z Černých baronů a jeho „Kázeň musí být! Tak je to správné!“ A přidám ještě jeden dialog ze stejného filmu, ve kterém si za faráře a konzervatoristu jen dosaďte soukromé majitele bytů a místo estrády a tance výkon vlastnických práv k majetku:

Kapitán Ořech: „Jako polický pracovník s tím nemůžu souhlasit. Estráda, pokud bude optimistická, proč ne? Hudba, proč ne? Ale aby nám kvarteto tvořili tři faráři a jeden konzervatorista buržoázního původu, to kurva ani omylem! (…) A co je kurva toto? Copak jsme se nedohodli, že budou hrát, až budou všeci nalití... K tanci a poslechu!“
Vojín Voňavka: „To by byla škoda, vždyť hrajou krásně.“
Kapitán Ořech: „O tom, co je krásné, rozhodujeme my... Strana.“

Nemožnost rozhodovat svobodně o svém nemovitém majetku, když mě státní moc omezí na mých vlastnických právech a určí, komu byt projmout musím, aniž bych chtěl, není nic jiného než kolektivistické znárodnění části mých práv garantovaných ústavou. A to je zatraceně bolševický přístup, paní Šabatová.