Soudy dostaly v červnu letošního roku od ministerstva spravedlnosti seznam exekucí, které byly zahájeny na základě rozhodčího nálezu a kde je relativně velká pravděpodobnost, že může jít o exekuce neplatné. Tyto exekuce, a že je jich požehnaně – téměř 133 tisíc – ministerstvo hledalo téměř jako jehly v kupce sena a výrazně tak soudům ulehčilo jejich práci.

Šlo o další z řady kroků vůči neplatným exekucím, které níže rozepisuji. Ministerstvo chce nápravu zjednat od soudů do září, soudcovská unie se naproti tomu vzpouzí, že jde o termín šibeniční, a je to tudíž nemožné stihnout. Jistě, zastavit 133 tisíc běžících exekucí se vší tou administrativou kolem se do září stihnout nedá, ale dát zpětnou vazbu, kolik z nich je skutečně protiprávních a ty pak postupně zastavovat, realizovatelné rozhodně je.

Mimochodem tyto protiprávní exekuce tu nespadly z nebe, neobjevily se najednou, soudy o nich vědí už plných osm let a po celou tu dobu je mají zastavovat samy automaticky, z úřední povinnosti (ex officio). Tedy bez jakékoliv naší výzvy, dopisů ministrů spravedlnosti, naléhání premiéra, poslanců či pomoci v podobě výše popsaného předvýběru. Dokonce ani není zapotřebí v této věci měnit jakýkoliv zákonný předpis, což je populární cesta, jak na něco upozornit a zároveň to oddálit. Soudy by se měly začít zodpovídat ze své činnosti, v tomto případě spíše tedy nečinnosti.

Takže tu máme desítky tisíc protiprávních exekucí, které stále běží, jakkoliv by dávno neměly. Co se vlastně stalo? Jak vyplývá z řady rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu vydaných od roku 2011, je významná část rozhodčích nálezů neplatná a na jejich základě tedy logicky nemají být zahajovány exekuce. Již běžící, a dokonce i skončené exekuce by pak měly být zastavovány. Shrnuto a podtrženo, soudy by automaticky měly zastavovat exekuce nařízené na základě neplatných rozhodčích nálezů.

Občas se tak stane, Člověk v tísni nebo Petr Němec na to upozorňují roky. Neděje se tak ale ve větším měřítku. Co s tím? Jak tlačit na nezávislé soudy?

Upozorňováním, připomínáním, technickou či metodickou podporou. Vláda soudům nic přikazovat nemá, ale může apelovat na to, aby začaly jednat a dostalo se tak postiženým lidem pomoci, a ne aby měli z českého soudnictví pocit zmaru a nespravedlnosti.

V dubnu letošního roku napsal první dopis okresním a krajským soudům ještě ministr Jan Kněžínek. Za zmínku stojí, že soudům v něm připomněl, že každý okresní soud má jednoho vyššího soudního úředníka právě pro výkon státního dohledu nad činností soudních exekutorů. Kdo jiný by měl identifikovat ony exekuce vedené na základě neplatných rozhodčích nálezů, než právě tito odborně způsobilí úředníci? Aby se ale věc řešila z více směrů, oslovil premiér Babiš v červnu svým dopisem významné veřejné zaměstnavatele (ministerstva, Česká pošta, České dráhy, Armáda ČR, Policejní prezidium apod.), s prosbou o kontrolu exekučních titulů, na jejichž základě tito zaměstnavatelé strhávají svým zaměstnancům exekuční srážky z jejich mzdy. Mohou se podívat a případně identifikovat, jestli právě tyto exekuce nespadají do skupiny protiprávně vedených.

Tu samou kontrolu by mohla a měla udělat i Česká správa sociálního zabezpečení, která zase strhává peníze u 90 tisíců seniorů, kteří mají nařízenou exekuci na důchod. Všechny tyto subjekty, jakkoliv to nespadá do jejich činnosti, to je nutné podotknout, by tak mohly iniciovat zastavování takových exekucí u příslušného exekutora nebo soudu. A v neposlední řadě pak poslalo ministerstvo spravedlnosti shora uvedený dokument se seznamem potenciálně neplatných exekucí.

Na závěr pár slov k samotným rozhodčím doložkám. Dnes se s nimi u úvěrových smluv už naštěstí nepotkáme. Přítrž jim udělala novela zákona o spotřebitelském úvěru (od 1. 12. 2016). Úvěrové společnosti často braly rozhodčí doložky jako kladivo na dlužníky. Rozhodce vlastně pracoval v jejich prospěch, byl na nich ekonomicky závislý. Nicméně Ústavní i Nejvyšší soud jasně konstatovaly, že výběr rozhodce se musel uskutečnit transparentně, což se povětšinou nedělo. Pokud tedy úvěrové společnosti tuto doložku, respektive jméno rozhodce ve smlouvě neuváděly, nebo ho uváděly záměrně chybně, skrytě či drobným písmem v obchodních podmínkách, nebo se nejednalo o jednoho ze tří rozhodčích soudů zřízených na základě zákona (Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze v Kladně), je v takovém případě rozhodčí nález neplatný. A nebojím se takovou aktivitu nazvat „šmejdím trikem“. Samozřejmě je i na samotných dlužnících, aby si zkontrolovali, zdali jejich exekuce nebyla nařízena na základě neplatného rozhodčího nálezu.

To všechno nic nemění na tom, že dlužník je povinen splácet svoje dluhy. Nerad bych, aby někteří chroničtí neplatiči získali pocit, že se dluhu lehce zbaví tím, že jej budou ignorovat. To, že se aktuálně diskutuje o neplatných exekucích, exekucích vedených vůči dětem, zmírnila se pravidla osobního bankrotu, neznamená, že by dlužníci měli být méně zodpovědní. Snažíme se tímto narovnat nespravedlnosti z minulosti, nikoliv vytvářet nové do budoucnosti.

Novinky.cz, 31.7.2019