Smíšené vztahy česko-slovenských partnerů a partnerek, rodin a příbuzných dostávají zabrat. Lidé se neviděli bezmála sedm týdnů od uzavření hranic. Nyní v České republice přišla změna, uvolněné cestování, které však nic neřeší. Při překročení hranice republiky musíte na slovenské straně do hromadné sběrné karantény, minimálně na dva týdny - do školy či na internát, kde můžete jen doufat, že se tam s dalšími na hranicích zachycenými lidmi nenakazíte koronavirem při společném spaní, společnou toaletou a sprchou na patře. V opačném případě byste tam museli zůstat déle, o čemž svědčí ve slovenských médiích zmiňované konkrétní případy. Pokud budete mít štěstí a pokud zůstanete zdraví, po dvou týdnech karantény se můžete sejít s blízkými na druhé straně hranice. Jisté je, že jste během karantény promeškali svoji práci nebo rodinné povinnosti. Proto raději nakonec stejně nikam nejezdíte a čekáte, až hromadnou karanténu na Slovensku zruší.

Opatřením hromadné karantény na Slovensku peripetie smíšených partnerství, rodin a příbuzných však stejně nekončí. Při návratu do České republiky jsou už na hranicích lidé povinni doložit koronavirový test, který si musí koupit na slovenské straně, stojí cca do tří tisíc korun. Testu se mohou vyhnout, jestliže v České republice nastoupí do další dvoutýdenní karantény. Tentokrát domácí, ale i tak je to omezení na další dva týdny, opět na úkor práce či rodinných povinností. Co si vybrat? Jedno horší než druhé. Není jasné, čím se lidé, kteří žijí spolu z obou stran česko-slovenské hranice, provinili a proč by měli být trestáni dvojnásobnou dvoutýdenní karanténou nebo hromadnou karanténou na Slovensku a významným poplatkem za koronavirový test při návratu domů. V době, kdy je zvlášť ztížené pracovat a jsou snížené příjmy v domácnostech.

Společné soužití česko-slovenských partnerství a rodin s přejezdem, izolovanou jízdou v osobním automobilu přes hranice z jednoho do druhého domova je přitom méně nebezpečné než třeba návštěva supermarketu, hobby marketu anebo snad i test v koronavirovém odběrném místě, kde se nachází více lidí.

Kolik je česko-slovenských partnerství a příbuzenských vztahů, lidí, kteří souběžně žijí a pracují na obou stranách hranice a neustále jezdí mezi oběma zeměmi, nevíme. Snad existuje nějaká statistika, ale těžko všechny spočítat. Někteří lidé spolu žijí jako manželé, jiní bez dokladu. Sdílejí společné domácnosti, i když ne vždy na papíře, starají se o děti, společně staví rodinné domky, chovají domácí zvířata, pečují o zahrady, pozemky a kolikrát mají za hranicemi i práci, která je živí, aniž by byli pendleři. Mimochodem, i pendleři si musejí na vlastní náklady platit drahé testy jen proto, že nejsou závislí na státu a chtějí jezdit do práce…

Žít ve smíšeném svazku, v rodině je nyní Čechům a Slovákům znemožněno. Vzpomněl si na to někdo? Vypadá to, že ne, diskuze se netočí tímto směrem. Ani vánek. Jen jakoby mimochodem a bez vysvětlení do vaší domácnosti obrazně řečeno přišla policie a bez dalšího váš společný byt rozdělila páskou. Slováci budou v kuchyni, Češi v obýváku, překračování hranic je trestné. A pokud mermomocí chcete být spolu jako rodina, zaplaťte si test nebo běžte do karantény. Anebo spolu nebuďte. Jednoduchá volba. Vyberte si. Z hlediska několika týdnů se to přežít dá, po téměř dvou měsících je to na depresi. Perspektiva nulová.

Jedno je jisté, pokud někdo ze smíšených partnerství náhodou onemocní, bude se muset postarat sám o sebe. Na své straně hranice. Tady vám nepomůže ani test nebo karanténa. Partneři, rodina, příbuzní v takové chvíli pro vás neexistují. Zůstanete sami. I se svými nemocemi. S koronavirem.