Sociálnědemokratičtí poslanci a senátoři, umělci a akademici se rozhodli vyzvat občany země k občanské neposlušnosti a neplnění zákona, který zavádí regulační poplatky ve zdravotnictví. Odvolávají se na to, že ústavní Listina práv a svobod zaručuje každému na základě všeobecného zdravotního pojištění bezplatnou zdravotní péči.

Ne že by zrovna Česká republika vynikala v dodržování zákonnosti, nicméně tato inovace přístupu k autoritě státu je velmi inovativní a také inspirativní. Autora těchto řádků vedla například k tomu, že se po letech začetl znovu do zmíněné Listiny a došel k názoru, že výše zmíněnou iniciativu je vhodné považovat za precedens, a rozhodl se ji následovat. Vyzývám proto všechny občany České republiky, kteří platí na zdravotním pojištění více než průměrnou částku, tedy zhruba 16 tisíc korun ročně, aby s tím od Nového roku ustali. A žádám všechny zaměstnavatele, kteří platí podstatnou část tohoto pojištění, aby postupovali ve shodě se svými zaměstnanci, kteří se rozhodnou vyjádřit nesouhlas se současnými poměry formou občanské neposlušnosti.

V hlavě první článku jedna se jasně říká, že „lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech“. To znamená, že si musí být rovni i při nákupech. Jestliže za jeden rohlík všichni platí dvě koruny, za jednu plzeň dvacku, nelze za stejnou zdravotní péči požadovat od jednoho občana šestnáct tisíc korun a od druhého sto šedesát tisíc korun. Ani povinné pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla neplatí nikdo podle toho, kolik má na výplatní pásce, ale podle toho, jaké má vozidlo. Stejnou rovnost je nutno vyžadovat i u povinného zdravotního pojištění. Za stejný rozsah garantované zdravotní péče musí být stejná výše pojistného. Vyzývám proto poslance a senátory, především Davida Ratha, Jiřího Paroubka a další na slovo vzaté strážce ústavnosti naší legislativy, aby neprodleně podali žalobu na zrušení neústavního zákona o zdravotním pojištění. My ostatní jako svobodní a volní občané máme právo nerespektovat neústavní legislativu tak dlouho, dokud tomu neudělá přítrž Ústavní soud.

Dopředu je nutno varovat rovněž stranu KDU-ČSL, že její požadavek na to, aby i nadále matky odcházely do důchodu ve stejném věku jako muži a bezdětné ženy, je rovněž neústavní, protože muži a ženy jsou si rovni. To dá přece rozum. Dokonce pokud bychom si posvítili na skutečnou rovnost, museli bychom požadovat, aby nejen matky, ale všechny ženy odcházely do důchodu později než muži, protože se evidentně dožívají mnohem vyššího věku a zkonzumují totiž z důchodového účtu více peněz. Je překvapivé, že na tento ultrakonzervativní a machistický postoj lidovců k reformě důchodového systému za celý víkend nereagovala žádná z představitelek feministického hnutí, které vydává leporela, z nichž se děti učí, že zatímco tatínek žehlí, maminka si čte noviny, a jehož aktivistky ve školách a školkách vyprávějí pohádky, kterak hloupá Jana zabila draka a zachránila málem sežraného prince.

Že je to všechno pitomost? No samozřejmě. Jasně, že ženy nejsou muži a každý plní jinou roli v životě společnosti, a je věcí společenské dohody, jak tuhle záležitost upraví.

Jasně, že stát má také funkci, při níž zajišťuje určitou sociální stabilitu, a tudíž vyžaduje solidární účast na péči o potřebné. Tato účast a její míra je však opět věcí společenské dohody. Berně nejsou nevyčerpatelnou studnicí, a kdyby byly rohlíky na recept hrazený ze všeobecného povinného pojištění, také by jich byly plné popelnice a četní chytráci by jimi krmili čuníky. I o břímě sociální spravedlnosti ve zdravotnictví je nutno dělit se spravedlivě a nikoli bratrsky, jak hrdinně pokřikují signatáři některých peticí. A především podle zákona.

MfD, 17.12.2007