Pokud by Fortuna vypsala sázky na to, jestli Roman Janoušek dokroutí svůj nepodmíněný trest, na možnost ano by vsadil snad jen úplný bloud či jedinec věřící v absolutní spravedlnost. Ostatní vědí, že by šlo o vyhozené peníze.

Usnesení Krajského soudu v Brně pod vedením JUDr. Bartošové rozhodlo o dvouletém odkladu nástupu zbytku jeho trestu. Ve zdůvodnění se dočítáme, že pan Roman Janoušek je již v podstatě lidská troska, které nezbývá na tomto světě příliš mnoho času a je dennodenně ohrožen na životě. Je to smutné čtení, pan Roman Janoušek má po operaci mozku místo lebeční kosti plastovou ploténku, kde „hrozí uskřinutí mozku“, při epileptickém záchvatu si zlomil hlavici kyčelního kloubu. V rozhodnutí soudu se neustále opakuje slovo fatální, život ohrožující atd. Vše je ještě znásobeno možností současné infekce nemocí covid-19, jež by měla, dle předsedkyně soudu, na jeho zdraví rizikový vliv.

V textu je uvedeno, že se předsedkyně soudu opřela o posudky 4 lékařů (není explicitně uvedeno, že šlo o znalce), z nichž dva jsou neurologové, jeden neurochirurg a jeden ortoped, Dokonce se uvažuje, že pokud by se daný stav – tedy záchvaty – nelepšil, nabízela by se možnost implantace neurostimulátoru, který by ovlivnil frekvenci záchvatů. Po prostudování spisu soud došel k závěru, že pan Janoušek je vysoce ohrožen na životě a že je nutná trvalá asistence druhé osoby po dobu 24 hodin a že musí trvale nosit helmu.

I když se zdravotní odbor Generálního ředitelství Vězeňské služby vyjádřil, že by byl schopen poskytnout panu Janouškovi odpovídající péči, soud konstatuje, že i za těchto okolností není možné vyloučit nebezpečí zásadního zhoršení zdravotního stavu.

Případ pana Romana Janouška asi netřeba zmiňovat (zde), pod vlivem alkoholu srazil ženu a způsobil ji trvalé poškození zdraví, před Policií ČR utíkal a byv dostižen, byl filmován, jak drmolivou řečí cosi objasňuje jak policistům, tak i své ženě na mobilu. Pokud by se jednalo o „obyčejného“ občana tohoto státu, určitě by neproběhla rozsáhlá a jistě nákladná rekonstrukce celého činu, občan by nafasoval paragraf pokus o zabití pod vlivem návykové látky a šel by bručet bez zájmu veřejnosti či spíše se zadostiučiněním, že na cestě je o jednoho magora méně.

Jako bývalý znalec v oboru neurologie se musím pozastavit nad „možností uskřinutí mozku“ implantovanou ploténkou na lebce. Pokud je tato operace provedena dobře, implantát je zafixován natolik pevně, že jen prudký náraz by mohl způsobit jeho posunutí, případně destrukci vpáčením úlomku plastu do mozkové tkáně. Rovněž úvaha o implantaci stimulátoru, který by rušil nastupující epileptické záchvaty, je bizarní, neboť se tato operace (velmi nákladná) provádí u tzv. farmakoresistentní epilepsie, tedy po vyčerpání všech možností lékového ovlivnění, což je časově poměrně dlouhé období, kdy jsou nasazovány různé druhy medikamentů či jejich kombinace. Navíc tyto záchvaty musí být četné.

Soud nejspíše přehlédl, že tento těžce nemocný a zkoušený muž byl vyfotografován, kterak se prohání v Alpách na lyžích, případně sám jezdí na kole v 30stupňovém vedru. Jinak řečeno, pan Janoušek absolutně ignoruje doporučení lékařů k minimalizaci rizik, jimiž je dle soudu ohrožen. Nabízí se logická námitka, že by ve výkonu trestu nemohl výše uvedenou aktivitu provádět a tudíž by nebezpečí zhoršení zdravotního stavu či rizika smrti bylo řádově menší, než pokud je na svobodě. Rovněž možnost nakažení covidem je v prostorách kartouzy jistě menší než při procházce Václavským náměstím. Bude rovněž zajímavé, jestli nyní – při dvouletém přerušení – bude pan Janoušek chodit celodenně v ochranné helmě v trvalém doprovodu zkušené osoby mající praxi v resuscitaci.

Ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová je proslulá svým čichem na zlořády v resortu (zde). Možná by stálo za úvahu, jestli by její bystrozrak nepohlédl na celou tuto kauzu. Na rozdíl od jiných, kde se nic nikdy nedokázalo, je docela možné, že zde by uspěla.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora