V pořadu Pro a proti Českého rozhlasu Plus vystoupila novinářka Jana Blažková. Požadovala v něm celou řadu regulací, které mají být uvaleny na youtubery. Tyto regulace by však byly dalším omezením svobody projevu českých občanů.

Jana Blažková z Mladé fronty Dnes se vyslovovala v průběhu pořadu za spoustu nových zákazů a její jediné zdůvodnění bylo, že děti – vždy doprovázeno slovy „moje devítileté a dvanáctileté dítě“ – jsou bezbranná stvoření, která naletí youtuberům na každý špek.

Pokud čtete tento článek a ptáte se, co to sakra je ten youtuber, tak to je něco jako Vladimír Železný moderní doby. Má svůj pravidelný pořad, většinou s kratší stopáží než Volejte řediteli, ve kterém povídá zážitky a názory, o kterých se domnívá, že se budou líbit divákům. Jen místo koláčů sledovanosti vlastní televize ukazují předměty formou product placementu, tedy ve smlouvě s firmou, která produkt vyrábí.

Já osobně tvorbu youtuberů nesleduji o nic více, než sleduji Znovu na Vlachovce. Oba typy pořadů mají svoji demografickou skupinu a mě příliš neoslovují, svoboda projevu je však příliš vážná věc na to, abychom nad ní mávli rukou, pokud se zrovna týká youtuberů nebo Pepíčka Zímy. I když některá klasická videa překročila hranice svého žánru a stala se široce známými klenoty popkultury.

Co konkrétně Janě Blažkové vadí na youtuberech? Vadí jí zejména tři věci: (i) že youtubeři mluví vulgárně a mlátí baseballovou pálkou do věcí, (ii) že používají product placement, (iii) že se do youtuberingu může pustit extremistická politická strana.

Vyrovnejme se s těmito námitkami postupně.

Jana Blažková se ptá: „Proč regulujeme vysílání ČT? Proč regulujeme reklamu na ČRo?“ Moderátor pořadu Michael Rozsypal správně namítl, že to jsou média veřejné služby, zřízená zákonem, takže logicky podléhají jiným pravidlům.

Blažková se dále ptá: „Proč se nemluví v televizi a v rozhlase sprostě? Proč v normálních médiích vypípáváme vulgarismy? Na co svazujeme jiná média, když na tu nejcitlivější věkovou kategorii... proč tam nefungujou žáná omezení? RRTV hlídá vulgarismy.“

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je samozřejmě orwellovský úřad na zrušení. Neexistuje důvod, proč by si měl nějaký státní úřad dělat čárky, kolikrát se ve vysílání řekne slovo „prdel“, nebo zda se ve vysílání ukáže něčí bradavka, a pak za to navíc ještě soukromým provozovatelům uděloval pokuty.

Projev, i projev vulgární, je soukromou záležitostí mluvčího a pokud tento mluvčí najde platformu, která je ochotná tento jeho projev vysílat, nemá do toho stát co mluvit. Jinak jsme se od císařského Rakouska pořád ještě moc nepohnuli. Sice bychom dnes již mohli říct v hospodě (avšak jedině nekuřácké!), že na císaře pána sraly mouchy, ale běda, jak bychom to řekli do televize. Ještě štěstí, že to navzdory nenechavým matkám můžeme aspoň vysílat na YouTube.

Janě Blažkové dále hrozně vadí product placement. Zřejmě se tedy neztotožňuje s pozicí Čoko Voko, které zpívají:

A chtěla bych v každým filmu víc produkt plejsmentu
Všude by měl jezdit Bartoška s nápisem RWE na skejtu

Všichni moji kluci stejnak chtěli jenom ojet Gajslerku.
Tak ti teda děkuju, český filme a Honzo Hřebejku!

Blažkové konkrétně vadí, že musí svým dětem kupovat Jelly Beans, jelikož je propagují youtubeři. Ti také prý způsobili fenomén Bubbletea, jenž „je plný éček“. Pozitivní vlaštovkou je, že Blažková nechce product placement zakázat, jen na něj více upozornit. Každé video s product placementem musí být na YouTube náležitě označeno, jinak se jedná o porušení smluvních podmínek. Nerozumím tomu, čemu by podle Blažkové pomohlo nápadnější označení, ať už slovní nebo např. v podobě banneru ve videu. Má snad za to, že její děti by přestaly chtít Jelly Beans nebo Bubbletea nebo cokoliv, co bude v módě příště, pokud by jejich youtuber na začátku videa oznámil: „Milé děti, v tomto videu je product placement.“? Vždyť je to úplně absurdní představa!

Navíc zde v obou případech narážíme na očividný problém, jak bude česká vláda regulovat americkou společnost Google, jež provozuje YouTube. Zde nejde o copyright, v jehož oblasti se YouTube až otrocky podřizuje místním vládám, nýbrž o americkou ústavou chráněný projev. Nechala by snad Blažková zablokovat YouTube u českých providerů jako sázkové weby, pokud by se YouTube nepodvolil jejím stupidním regulacím? Nebo by rozdávala pokuty nebo tresty odnětí svobody přímo youtuberům?!

Ostatně sama zmínila případ Petra Jelínka, na kterého soud zcela skandálně napasoval gumový paragraf o výtržnictví a udělil mu půlroční podmínku. A to za to, že zcela po právu odsoudil praktiky šamanky Wolfové. Proč by se mělo v rámci trestního práva řešit, že se o ní vyjádřil vulgárně, to mi vskutku není jasné.

Poté přišlo další kolečko emocionálních výkřiků a logických lapsů: „Někdo by měl vulgarismy a product placement někdo začít hlídat u YouTuberů.“ „Zásadní rozdíl, jestli se naučíte mluvit sprostě od kamaráda ve škole, kde víte, že se s tim musíte schovat na záchodky, aby vás neslyšela paní učitelka... a je něco jinýho, když si zapnete de facto pořad v televizi a tam se jako mluví normálně sprostě, tak můj syn to bere v devíti letech jako úplnou normu.“ „Chci vědět, proč na Déčku nemluví moderátoři sprostě!“ „YouTube je jediné médium, které vůbec není regulované – na rozdíl od všech ostatních médií! Je dost času na to, aby začal někdo z úřadů kontrolovat, co je přípustné a co není přípustné.“

Nenechavá regulátorka Blažková prostě nesnese pomyšlení, že něco existuje jen tak, bez státního dozoru a státní regulace. Musí být strašné prožít celý život ve stresu z toho, že vláda nereguluje, jak si má správný občan zavázat tkaničky u bot.

Na Déčku nemluví moderátoři sprostě, protože – jak již bylo řečeno – je to jednak televize veřejné služby a jednak není dobrý business model na kanálu pro děti mluvit sprostě, protože různé Blažkové pak zakazují svým dětem dívat se na tyto pořady, a ještě tlačí politiky do regulací. Některým youtuberům, kteří však cílí na jinou demografickou skupinu, je však tento jemnocit ukradený. Asi jako Quentinu Tarantinovi, když točil Pulp Fiction.

Jako závěrečný trumf si Blažková přichystala „riziko, že se toho fenoménu ujme extrémní politická strana“. I kdyby snad politici uměli zaujmout tímto způsobem (vyzývám vás, abyste se podívali na jejich dosavadní tvorbu v tomto směru a nestyděli se u toho za ně), tak se musíme ptát: No a co?

Blažková neumí svým dětem vysvětlit, že nacisté a komunisté jsou zlí lidé? Že není správné popravovat lidi kvůli jejich původu nebo rase? Že všemocný stát se může velmi lehce obrátit proti nim? Má tady jedinečnou možnost ukázat svým dětem, že i když jí samotné se nelíbí, že youtubeři mluví sprostě a že by byla radši, kdyby taková videa neexistovala, je správné, tito lidé nejsou trestáni za odlišný způsob života.

Jak psal Cato Institute už před dávnými lety: „Většina omezení vysílání byla údajně uvalena kvůli ochraně dětí. Avšak dětem nepomůžeme tím, že necháme rodiče myslet si, že vláda může nahradit jejich dohled nad tím, na co se děti koukají. Nejlepším příkladem pro naše děti bude, když jim ukážeme, že svoboda slova je více než jenom obtěžující překážka pro vládu, která se má překonat kvůli nepřímým hrozbám a ekonomickému tlaku.“