Musím říct, že přístup pana ředitele je z právního hlediska nepochybný a, jak se ukazuje, konal správně. Pokud tady bylo pouhé podezření, udělal to nejlepší, co mohl, a skončil pracovní poměr dohodou. Presumpce neviny totiž platí pro všechny. V ochranářském systému českého pracovního práva by se s tzv. třiapadesátkou, tedy zrušením pracovního poměru okamžitě pro ztrátu důvěry, jen obtížně vypořádával. Nemohl ani nikde udávat: „Pozor, možná zaměstnáváte vraha.“ Přijal-li opatření k tomu, aby byl informován o nástupu dotyčného na jinou zdravotnickou funkci alespoň v rámci města, těžko po něm můžeme chtít víc.

Pokud by svoje podezření ventiloval veřejně, a označil tak pachatele za vraha, porušil by řadu právních předpisů, z presumpce neviny by udělal presumpci viny a asi by se za něj těžko kdokoliv postavil, kdyby se spletl.

Zdravotník není příslušník ozbrojených sborů, kterého můžete při pouhém podezření z nekalostí hravě přesunout mimo službu jako třeba policistu. Je však nutné si položit otázku, tváří v tvář těm zabitým, proč je tak obtížné propouštět zaměstnance, s nimiž jsme nespokojeni, a daleko lepší je ukončit pracovní poměr dohodou. Pokud by to právo umožňovalo, možná bychom nemuseli truchlit nad ztrátou tolika lidí.

LN, 8.12.2006

advokát