Zprávu o zatčení Davida Ratha jsem četl opožděně, byl jsem právě na dovolené. Na internetu již byly sto a jeden článek o tom, že hejtman je samozřejmě vinen a ten nejhorší úplatkář. A tempo, s jakým ho ČSSD hodila přes palubu, svědčilo o jediném. O obavě, aby se ten virus hledání korupčníků nerozšířil dál, protože třeba hejtman Palas by byl velmi dobrým terčem.

Jedna věc ale je lidové mínění, druhá nezávislý soud. A ten nemusí některé důkazy přijmout, protože byly pořízeny v rozporu se zákonem. To je snad nejoblíbenější finta obhájců v USA, zpochybnit důkazy. Knižním příkladem je proces s bývalým americkým fotbalistou O.J. Simpsonem, který se vyhnul plynové komoře právě proto, že obhájci za palmáre 5000 USD na hodinu zpochybnili předložené věcné důkazy.

A přesně tak by to mohlo dopadnout i s Davidem Rathem. Pokud se obhajobě podaří zpochybnit legálnost předložených odposlechů nebo místní příslušnost vyšetřovatelů, budou mít nepochybně daleko snazší práci.

Sedm miliónů je sice sedm milionů, ale na druhou stranu to není miliarda. Tu by ostatně asi ani neunesl. Chci tím říci, že sedm mega není nějaké nereálné číslo, ceny mnohých domů je bohatě převyšují a proč by si tatínek, doktor Rath starší, nemohl přát vilku na Hanspaulce, a proto si k těm deseti mega musel ještě sedm půjčit?

Před soudem prostě platí presumpce neviny a obžalovaný si může vymýšlet a lhát, jak je ctěná libost, a nemůže za to být trestán. A pochybnost hovoří ve prospěch obžalovaného, který není povinen dokazovat svoji nevinu, ale soud mu musí prokázat vinu. A to je trochu rozdíl mezi řádným a internetovým soudem, před kterým obvykle nikdo svou nevinu dokázat nemůže, protože už je předem odsouzen.

A totéž platí beze zbytku i pro Romana Janouška. Ještě den před zatčením Davida Ratha plnil Janoušek stránky internetových diskuzí a střízlivý článek advokátky Kovářové o tom, jak soud může Janouška potrestat, byl vysmíván. Nijak nefandím alkoholu za volantem, ale myslím si, že Janoušek nakonec odejde od soudu za ublížení na zdraví z nedbalosti s nějakým podmíněným trestem a ta obrovská internetová bublina splaskne jako prasklý balónek.

A to nejlepší na konec by byl smysluplný překlad. Můj "oblíbenec" Luboš Lacina. Je to už velmi ohraná písnička, starší než dva roky, ale stále zvedá lidi ze židle. Vím o tom případu od prvních hodin, kdy se stal. Pracoval jsem totiž jako technik pro firmu, která měla sklady v jižních Čechách, kde jsme také ta zařízení připravovali, testovali, balili a expedovali. Takže D1 a silnice č. 3 byly naším denním chlebem a Kaufland v Benešově nebo Lidl ve Voticích naší občerstvovací stanicí.

Měli jsme takříkajíc zadky přilepené v autech, a tak zpráva o tom, že nějaký řidič "vyhodil" jiné auto z dálnice D1, nás zastihla přímo v autě. Od začátku jsem tomu úmyslu nevěřil a nevěřím mu dodnes. Prostě si myslím, že k danému jevu a natočeným filmovým záběrům existuje i jiné, daleko pravděpodobnější vysvětlení. I to jsem už mnohokrát popsal a nemá cenu to znovu opakovat.

Prostě a jednoduše v případu Luboše Laciny byla jednoznačně porušena presumpce neviny. Soud přistupoval k celé věci jako k hotové záležitosti a nikoli tak, jak postupoval soudce Šott v případě korupčního soudu s poslanci Bártou a Škárkou. Soud s Lacinou naprosto uvěřil báchorkám oné "poškozené" řidičky a dál se o věc nezajímal.

Soudce Šott naopak pozorně naslouchal výpovědím obžalovaných a svědků a vyvodil z nich svůj vlastní závěr. Všichni zírali jak vyorané myši, že nějaký soudce dokáže samostatně myslit, analyzovat a rozhodnout.

A oprávněně se domnívám, že soud s Lacinou toto neudělal. Přijal přitěžující důkazy jako dané a ty polehčující a vysvětlující celou událost jinak, bagatelizoval. Zachoval se prostě jak lidový internetový soud, protože vyhovět davu je to nejjednodušší. Ostatně kauza Vítkov nás o tom dostatečně přesvědčila.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem