28.3.2024 | Svátek má Soňa


PRÁVO: Rath bude nevinen...

4.1.2017

Zrušující rozsudek Vrchního soudu nad Davidem Rathem jistě potěšil obyvatele Hostivic, kteří už dávno vědí, že jejich dobrodinec je nevinen, ale rozladil obyvatele všech dalších obcí a měst v ČR. Nehodlám tento rozsudek komentovat, nejen proto, že není konečný, ale především proto, že neznám spis.

Ostatně situace není pro obžalobu zoufalá, nepoužitelné odposlechy může nahradit výpověď spolupracující obviněné Salačové. Důkazů bude nyní sice méně, ale korunní důkaz zůstává. Obhajoba však bude tento důkaz zlehčovat, protože půjde o důkaz osamocený a navíc si jím spolupracující obžalovaná zajišťuje mírný trest. A proto její výpověď obhajoba označí za neobjektivní. Je tedy možné, že vše pro doktora Ratha dobře dopadne a on se očištěn vrátí mezi netrestané spoluobčany a stát mu zaplatí tučné odškodnění z kapes daňových poplatníků za „nespravedlivé“ stíhání a utrpení, které za celá ta léta prožil. Rath byl zatčen v květnu 2012 a má za sebou již 4,5 roku stíhání před trestními orgány. Předpokládám, že nové projednání věci si vyžádá nejméně dva roky a další opravné prostředky mohou jeho proces prodloužit o dalších 5 let, spíše však o více.

Blíží se však magická hranice šesti let, kterou prezident Václav Klaus ve své amnestii z 1.1.2013 stanovil jako konečnou hranici doby utrpení pro obviněné (obžalované) stíhané po tuto dobu. Připomínám, že jde o „moji hranici“; trvání soudního řízení v délce nad šest let stanovil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP) v restituční, tedy civilní kauze mých klientů - bratrů Hartmanových. Stanovil ji jako porušení základního lidského práva. Z tohoto civilního řízení si ji Václav Klaus, který se prohlásil za autora amnestie, vypůjčil. Mohu se tedy cítit potěšen tím, že se pan prezident, studující judikaturu ESLP, prostudoval až k tomuto rozsudku. Ale že civilní a trestní řízení jsou dvě odlišná řízení, ví každý právní laik. Těm, kdo jsou přesvědčeni, že je možný institut civilního řízení použít i v řízení trestním, jak to učinil Václav Klaus, připomeňme , že ono rozhodnutí ESLP se týká doby trvání soudního řízení, tedy řízení probíhajícího před soudem! Součástí trestního řízení je však nejen vlastní projednávání trestní věci před soudem, ale i přípravné řízení, kterým je vyšetřování věci prováděné policií za dozoru státního zastupitelství. Již tento fakt může činit trestní stíhání delším než je řízení civilní a z tohoto důvodu je použití časové hranice stanovená ESLP jako maximální doby pro trvání občanskoprávního soudního řízení nepatřičné.

Protože lidská práva jsou nedělitelná, a pokud byla zásada „nepřiměřenosti délky trestního řízení“ vytvořená nikoli ESLP, ale prezidentem Václavem Klausem použita v jeho amnestii (abolici) pro tehdy stíhané obviněné (obžalované), měla by za dva roky platit i pro Davida Ratha. To samozřejmě neznamená, že by se vždy po šesti letech z tohoto důvodu měla vyhlašovat amnestie, ale že se musíme smířit (doufám, že i moji tehdejší oponenti - obránci amnestie poukazující na dlouhodobý stres těchto pachatelů, kterým stát není schopen zajistit včasné ukončení trestního řízení ), že by i u Ratha měla být zvážena míra jeho dlouholetého stresu, navíc i stresu, který ho bude čekat v dalších letech. Mám jiný názor, stejně jako jsem nesouhlasil s amnestií prezidenta Klause, ale jsem zvědav na reakci těch, kteří se mnou tehdy polemizovali – dokonce někteří z nich svoje protesty s odpůrci amnestie zveřejnili v publikaci „Spor o amnestii“ vydané Institutem Václava Klause.

Dovolím si ocitovat z příspěvku JUDr. Tomáše Sokola: „Ale zaráží mne, že ani nikdo jiný, poctivější, si nepoložil jednu jedinou otázku. Totiž zda někdo z těch, na které dopadá amnestie z důvodu délky řízení a do kterých teď mydlí skoro každý, kdo má v zadku díru (sic), není náhodou, opravdu čistě náhodou, nevinný. Přitom už jen fakt, že se trestní řízení táhne osm, někdy i více let, by mohl vést minimálně k velmi zdvořilým pochybnostem o jeho důvodnosti.“ Protože i já mám díru v zadku, jsem zvědav, zda kauza zanedlouho také dlouhodobě stíhaného Ratha povede k velmi „zdvořilým pochybnostem“ o její důvodnosti. Myslím, že v případě zastavení trestního stíhání v tomto případě se pochybnosti mnohých změní v pochybnosti všech, kteří nevěří v paranormální jevy. Budou argumentovat důkazem nad důkazy – proměnou vína v peníze. Ale i tomu může obhajoba čelit argumentem, že soud takové nadpřirozené jevy nemůže posuzovat, natož rozsuzovat. Vždyť historie zná mnohé transsubstance, tou nejznámější je proměna vody ve víno Ježíšem Kristem.

I když náš trestní proces neobsahuje ustanovení Trentského koncilu z roku 1545 , který odsoudil každého, kdo nevěřil, že Ježíš Kristus je obsažen v hostii a že jeho krev se nachází ve víně, je nutno věnovat pozornost další větě Tomáše Sokola z jeho již citovaného článku: „Jen se podivuji nad tím, že nikoho nenapadne ani pochybnost o vině byť jen jediného z nich. Kromě kraválu o uniklých zločincích jsem nezaregistroval třeba jen jednu drobnou úvahu o tom, jak musí být někomu, kdo je dlouhá léta trestně stíhán, ačkoliv je nevinný.“ Jestliže padly odposlechy, jestliže proti Rathovi zůstává osamocený svědek navíc v roli spolupracujícího obžalovaného, který si takovou spoluprací snaží zajistit mírný trest, a jestliže, jak shora zmíněno, transsubstance vína v peníze jako božský či paranormální jev je mimo poznatelnost soudu – pak se budou muset všichni s dírou v zadku smířit s tím, že David Rath je nevinný.

Potom se ovšem budu kát i já, který se brání tomu jej za takového považovat. V zájmu čistoty a jednoty lidských práv bude na místě, aby prezident Zeman nebo jeho následovník zastavil jeho trestní stíhání. A nezastaví-li, bude na soudu, aby jej zprostil obžaloby. Smiřme se proto s tím, že stíhání Davida Ratha bude po dovršení šesti let trestního stíhání zastaveno a s ohledem na presumpci neviny bude třeba na něj hledět jako na nevinného. Samozřejmě, že bude muset být státem i odškodněn. Ve prospěch doktora Ratha bude vedle presumpce neviny hrát důležitou roli i vymizení tzv. společenské nebezpečnosti, která je tím menší, čím déle trestní stíhání trvá. Netušil jsem, že bude trvat jen tři roky, než se mi dostane takového argumentu proti zastáncům prezidentské amnestie ! Jsem zvědav na jejich odpovědi.

Ondřej Neff napsal před několika dny na Neviditelném psu v souvislosti s posledními rozhodnutími prezidenta Obamy v jeho funkci, že osvícený státník by na sklonku svého mandátu neměl dělat nezvratná rozhodnutí. Měl tím na mysli např. jeho rozhodnutí „navždy“ zakázat těžbu ropy v severních mořích. Jak Ondřej Neff uvádí: „To je jistě složitý ekonomický, technický a ekologický problém a jen blázen by ho zlehčoval. On ale měl na tu věc osm let, aby ji řešil seriózně. Rozhodl se pro neserióznost.“ Je to logické, na poslední chvíli se udělá vždy to, co není košer. Napsal dále: „Hanbou se navždy pokryl Václav Klaus amnestií, ze které těžil nejeden padouch odpovědný za bídu desetitisíců lidí. To byl taky jeden takový čin a odsoudil Klause do role marginálního glosátora veřejných dějů.“ Na obranu prezidenta Václava Klause k tomu musím dodat, že jej amnestie majetkově nezvýhodnila, i když je mnoho lidí v této zemi přesvědčeno, že ano. Ale jinak má Ondřej Neff pravdu. Bylo by proto i v zájmu prezidenta Václava Klause, kdyby nám řekl, jak to doopravdy bylo, kdo s celým nápadem přišel, koho napadlo pro amnestii použít zcela nepřípadnou lhůtu z rozhodnutí ESLP, proč to udělal, z popudu koho a co tím sledoval. Jednoduše řečeno – kdo byla ona „šedá eminence“ podle rčení cui bono, česky řečeno který padouch z toho chtěl profitovat? Pan prezident Václav Klaus to nebyl, ale hodně lidí ví, kdo to byl. Takové přiznání by jeho hanbu zmírnilo a role marginálního glosátora možná zbavilo.