Dostalo se nám patrně nejdelší závěrečné řeči obžalovaného jedince v českém soudnictví, díky technice ji bylo lze poslouchat on-line. I hodně otrlý člověk to vydržel jen pár minut.

Je nepochybným právem obžalovaného dokladovat jakýmkoliv způsobem svou nevinu a to i za cenu lží, smyšlenek či poukazováním na slabá místa státního zástupce. Ten je naopak povinen přesvědčit soudce, že zločin byl spáchán doložením jasných důkazů, které budou nezpochybnitelné i před případným odvolacím soudem. Soudce je ten, který bez emocí na základě doložených faktů určí výši trestu dle zákona.

Proces s MUDr. Rathem však - díky jemu - dostává formu poněkud odlišnou. Ne tím, že se David Rath stylizuje jednou do role zlého muže, podruhé do ubohé oběti nejasného pádu s poruchami paměti a rovnováhy. Jde o neustálé verbální útoky na přísedící i na samotného soudce s poukazem na jakési internetové fotografie či spílání státnímu zástupci za jeho žalovací řeč. Toto vše jsou průvodní projevy osobnostní poruchy obžalovaného, jenž byl doposud zvyklý jen mluvit a málo poslouchat. Jakýkoli jiný než soud demokratického státu by mu podobné manýry dovolil jen stěží.

Zřejmě mu dochází, že jde o jedno z jeho posledních vystoupení na veřejnosti, neboť po skončení procesu a vysoce pravděpodobnému delšímu pobytu v kartouze nebude přitažlivý pro žádnou politickou stranu, která si bude chtít uchovat aspoň minimální zdání demokracie a zdravého rozumu. Proto používá šokující osočení soudních institucí, což je stylově vděčné téma pro média, avšak lidsky jde o odpudivé mravy.

Jakýkoli jiný soud než v demokracii by mu za podobné vystupování jednoznačně „přisolil“. Osobně se obdivuji soudci Pacovskému, který v čele senátu koná nesmírně těžkou práci, provázenou nutností udržet své emoce viditelně netknuté. Lze však očekávat, že po skončení celého jednání před vynesením rozsudku bude jen složitě nalézat polehčující okolnosti u poprvé obžalovaného, jak tomu bývá zvykem.

Soud v demokratické zemi není soudem inkvizičním. Tímto označením se snaží MUDr. Rath snížit svou vinu, přenést odpovědnost na jiné a sám sobě dokázat, že je zcela nevinen. Vlivem již zmíněné osobnostní poruchy tomu snad i věří.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora