29.3.2024 | Svátek má Taťána


PRÁVO: Protiústavní Ústavní soud podruhé

26.4.2010

JUDr. Altner v této rubrice 12.4.2010 na závěr svého komentáře k rozsudku Ústavního soudu (podle kterého mu nejzadluženější partaj na světě nemusí platit závazek ze smlouvy) uvedl, že i podlý násilník, který zneužije převahy své osobní síly k oloupení člověka, není tak opovrženíhodný jako soudce, který hrozby státem organizovaného násilí, kterým je vynucována nejsilnější moc ve státě, státní moc, zneužívá k útisku a oloupení občanů České republiky.

Pan doktor Altner se svými zkušenostmi není sám. O státním teroru, jehož jsem objektem patnáct let, se zmiňuji v některých svých starších článcích v rubrice Společnost. Například o sedmi křivých obviněních účelově podporovaných policií a státním zastupitelstvím po řadu let, než jsem se jich zbavil.

Poslal jsem Ústavnímu soudu loni následující text (a třicet stran ověřených svědky popisujících podrobně zločiny). Dodatečně, po podání Ústavní stížnosti učiněném advokátem. V odmítavém rozsudku Ústavního soudu, který následoval, je o tomto textu zmínka. O textu, který se zmiňuje i o předchozím odmítavém rozsudku Ústavního soudu, který také nepojmenoval sérii porušení mých práv, a poskytl tak ochranu zločincům ve spolčení.

Přežil jsem hlavně proto, že jsem s rodiči zažil státní teror na sedlácích z padesátých let. Daleko méně trapný, protože vnucený zvrhlým bratrským režimem. V talárech s lidmi, kteří si ještě mohli říkat soudci. Radili advokátům, jak postupovat ve prospěch nespravedlivě stíhaných. První republika, která je vychovala, nebyla o náhražkách.

Text pro Ústavní soud:

Zaslal jsem (Jiří Smetana) podobnou zprávu o sérii dlouholetých protiprávností předcházejících konkurzu i v rámci konkurzu Ústavnímu soudu již 21. 6. 2005 a obdržel vyrozumění sp. zn. Spr 347/95 z 11. 7. 2005. Dopis byl spontánním upozorněním soudců ÚS na nemožnost domoci se práva v zemi a porušování práv samotným státem v rozsahu naprosto nebývalém.

Domnívám se, že v rámci konkurzu 96 K 9/2001 a jemu předcházejících okolností došlo k porušení zákonů a práv (zaručených Ústavou, Listinou, Úmluvou a rozsudky ESLP) :

1) Bylo porušeno právo na pokojné užívání majetku dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě

a) Stát porušoval Dodatek č. 1, když budoucímu úpadci zadržoval po mnoho let restituční majetek, například 102 ha lesa ve Vojenském újezdu Doupov. Takové jednání bylo bezprostřední příčinou stavu, který působil budoucímu úpadci škody a přispěl ke zhoršení finanční situace jeho firmy.

b) Shodně bylo toto právo porušováno tím, že budoucí úpadce byl vědomě a účelově pronásledován policií i státním zastupitelstvím celkem v sedmi případech křivého obvinění. Pronásledování významným způsobem dlouhodobě poškozovalo hospodaření firmy a přímo vedlo ke stavu, za který byl budoucí úpadce poslán do konkurzu.

2) Porušena byla klasická právní zásada římského práva nemo turpitudinem suam allegans auditur - nikdo se nemůže dovolávat vlastní nepoctivosti (uplatnil ji například Ústavní soud v usnesení II. ÚS 42/94, o uvedený právní princip a další nemo ex suo delicto meliorem suam conditionem facere potest opřel ESLP svůj rozsudek například ve věci stížnosti číslo 00000332/57 ze dne 1. 7. 1961, ve věci G. R. Lawless proti Irské republice)

Státní statek i stát, kteří způsobili škody vlastním protiprávním jednáním na majetku pronajatém budoucímu úpadci a opakovaně je znásobovali při pronásledování budoucího úpadce, se vlastní nepoctivosti proti němu dovolávají a proti němu ji zneužívají.

3) Pronásledování budoucího úpadce předcházející konkurzu bylo v rozporu s článkem 3 a 5 Úmluvy, porušována byla i práva zakotvená v čl. 4 odst. 4, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 1, 4, 10, 90, 95, 96 české Ústavy

Budoucí úpadce byl vědomě a účelově pronásledován policií i státním zastupitelstvím celkem v sedmi případech křivého obvinění. Byl pozván na Státní zastupitelství ihned po prvním křivém obvinění, předloženy mu dva znalecké posudky svědčící o jeho nevině a stíhání zrušeno. Později byly zpracovány dva další posudky potvrzující nevinu křivě obviňovaného. Přesto následovalo mnohaleté, nepochybně vynucované pronásledování. Též vyšetřovatelé byli nuceni k pronásledování budoucího úpadce, přestože o jeho nevině byli od počátku přesvědčeni. Byli svědky toho, jak mnohanásobný křivopřísežník Ing. D. se dostavil opakovaně bezprostředně vždy po výslechu budoucího úpadce, aby se seznámil s jeho výpovědí a musel být tedy ve spojení s někým z policistů. Policejní náčelník "řval na vyšetřovatele, proč ještě nezatočil se Smetanou" a pravděpodobně se tím dopustil trestných činů nadržování (§ 166 tr. zák.) , maření vyšetřování, zneužití pravomoci veřejného činitele (§ 158 tr. zák.) , poškozování cizích práv (§ 209 tr. zák.) . Těchto trestných činů se dopouštěli všichni, kteří na policii a státním zastupitelství mnohaletá křivá obvinění podporovali. Inspekce ministra vnitra toto protiprávní jednání podpořila. Mnohatisícihektarová farma patřící člence rodiny jednoho z tzv. velkotunelářů řadu let pronikala do prostoru úpadcovy farmy a ihned po vyhlášení konkurzu převzala velkou část plochy po úpadci. Budoucí úpadce a řada dalších zemědělců byli svědky agresivní expanze této firmy po řadu let. Skutečný poskytovatel zdrojů převzatých a nevrácených bankám byl nedávno označen za osobu řízenou zavražděným králem podsvětí velkozločincem Mrázkem.

Úpadce se po celou dobu, kdy byl účelově pronásledován, zcela oprávněně obával o život. Jednáním celé řady osob i jednáním policie a státního zastupitelství byl vystaven po velmi dlouhou dobu krutému pronásledování až ohrožení na životě, hrubě bylo porušováno právo na jeho osobní bezpečnost.

4) Významně bylo porušeno právo na spravedlivý proces (např. v rozporu s čl. 90 a 95 Ústavy) , když zástupcem věřitelů vyhlášeným konkurzním soudem byl potvrzen Ing. D., ředitel Státního statku Žatec, který před zahájením konkurzu :

a) Byl největším dlužníkem firmy budoucího úpadce. V průběhu konkurzu ze své pozice zástupce věřitelů například dohlížel tento ředitel Státního statku na konkurzního správce v soudním jednání č.j. C 1558/98, ve kterém byl Státní statek Žatec žalován o 18,9 mil. Kč. Do pozice žalobce se dostal žalovaný. Taková absurdní situace potvrzuje, že konkurz je naprosto zmatečný, protiústavní, v rozporu s elementárními principy spravedlivého procesu. Není nutný žádný důkaz pro nespravedlnost soudního jednání, ve kterém největší dlužník zastupuje věřitele - jedná se o notorietu. Konkurzní soudce byl při prvním soudním jednání upozorněn na to, že navržený zástupce věřitelů Ing. D. je zástupcem největšího dlužníka úpadcovy firmy, přesto jej ve funkci potvrdil.

b) Předal za Statek Podbořany později fúzovaný Statkem Žatec, Jiřímu Smetanovi, pozdějšímu úpadci v konkurzu, velké stádo hovězího dobytka v prosinci 1994. Stádo bylo po předchozím nájemci, který byl Státním statkem několik let tunelován, zcela zdevastované, nereprodukovatelné, neschopné chovu a určené k postupné likvidaci zčásti na jatkách, zčásti po vychcípání v asanačním ústavu. Soudy včetně konkurzního mají k dispozici celou řadu posudků a svědectví, která naprostou devastaci stáda potvrzují. Ing. D. svým dalším jednáním, místo aby naplnil zákonnou povinnost Statku uvést pronajaté stádo do stavu způsobilého řádnému užívání, mnohokrát úmyslně působil další rozsáhlé škody firmě budoucího úpadce.

c) Soudy včetně konkurzního mají celou řadu posudků a svědectví, která naprostou devastaci stáda potvrzují. Ing. D. svým dalším jednáním, místo aby naplnil svou zákonnou povinnost uvést pronajaté stádo do stavu způsobilého řádného užívání, mnohokrát úmyslně působil další škody úpadcově firmě. Aby dosáhl zamýšleného - likvidace farmy budoucího úpadce - psal dopisy ministerstvu a požadoval, aby farma Jiřího Smetany nedostala vyplaceny dotace. Za pomoci komplice na Územním odboru ministerstva zemědělství vkládal do dopisů zaslaných zdejším ředitelem odboru bez jeho vědomí na místo rozhodující o dotacích křivá obvinění s cílem poškozovat budoucího úpadce.

d) Zcizil restituční nároky v objemu kolem 10 mil. Kč, na které měl budoucí úpadce smlouvy o smlouvách budoucích s restituenty a výrazně tak poškodil hospodaření zemědělské farmy. Nároky byly zprostředkovány pracovníky Územního odboru ministerstva zemědělství ve prospěch budoucího úpadce a určeny k částečné pomoci při přežití farmy po převzetí zničeného stáda Statku.

e) Budoucího úpadce opakovaně křivě obviňoval, podával na něj účelová trestní oznámení, která násobila škody způsobené firmě budoucího úpadce zničeným stádem Statku. Budoucí úpadce byl postupně obviněn ze sedmi trestných činů, za žádný po dlouhém pronásledování nebyl odsouzen (nebo rozsudky byly vyššími soudy zrušeny) . Veškerá fakta od počátku byla známa policii i státnímu zastupitelství, která po celou dobu podporovala protiprávní činnost ředitele Statku.

f) Pozval k jednání na Státní statek Žatec určeného správce konkurzní podstaty dříve, než se úpadce dověděl o vyhlášení konkurzu a v době, kdy konkurz byl neplatný - vyhlášen v rozporu se zákonem. Přesto tento největší dlužník do konkurzní podstaty si ihned zavázal konkurzního správce. Ten bezprostředně navštívil úpadce, znevěrohodnil žalobu úpadce na Statek a požadoval, aby faktura za Statkem obsahující shodný předmět s majetkovou žalobou nebyla zařazena do konkurzní podstaty.

Konkurzní správce si na úpadci vyžádal ještě v době právní neplatnosti konkurzu veškeré účetní doklady a spolu s Ing. D., největším dlužníkem úpadcovy firmy, je "zkoumali". Později se ukázalo, že při zkoumání odcizili originály faktur úpadce za Statkem. Toto jednání svědčí o spolčení obou proti zájmům konkurzních věřitelů a od počátku o promyšleném protiprávním jednání.

g) Nepochybně patřil nebo byl nástrojem skupiny, která zmanipulovaný konkurz iniciovala a připravovala. Jakýkoli konkurz na zemědělce v tradičních demokraciích je neobvyklý a výjimečný. Konkurz na zemědělce, který má velký rodinný majetek v nemovitostech vysoce přesahujících závazky vůči dlužníkům (nezahrnuje se do majetku firmy, není součástí konkurzní podstaty) , kteří konkurz navrhli, západní Evropa nezná. Na žádnou ze zemědělských farem z oblasti s podstatně většími závazky vůči věřitelům vyhlašujícím konkurz nebyl konkurz podán. Motivy se ukázaly vzápětí, když osoby spřízněné s Ing. D. a velkým objemem peněz vytunelovaným z bank ovládly polovinu úpadcovy velké farmy a nadále expandují na další plochy pro firmu, která takto ovládla již téměř 5 tisíc hektarů půdy. Současná její cena v Holandsku je kolem 4 mld. Kč.

5) Opakovaně bylo porušováno právo na přiměřenou délku procesu ve smyslu čl. 6 odst 1 Úmluvy a celé řady usnesení ESLP, též čl. 38 Listiny

Ministerstvo spravedlnosti ČR uznalo opakované porušení zásady přiměřené délky procesu a přiznalo úpadci v prosinci 2007 náhradu 67.000 Kč. Je naprosto nepochybné, že zdržování procesů samotné výrazně zvyšovalo škody firmě budoucího úpadce.

6) Soudní proces ve věci konkurzu vykazuje výrazné znaky nespravedlivého procesu (např. v rozporu s čl. 90 a 95 Ústavy) , když soud opakovaně obhajoval legálnost zcela zjevných závažných porušení povinností správce konkurzní podstaty, na které byl konkurzní soud několikrát upozorňován :

a) Správce mimo jiné účelovými manipulacemi uznal prokazatelně neoprávněnou pohledávku Statku za úpadcem (11 mil. Kč) a zajistil tak Statku exkluzivní pozici věřitele, která mu v konkurzu nepříslušela.

b) Zorganizoval znehodnocení závazku Statku vůči konkurzní podstatě v mimořádně velkém rozsahu (25 mil. Kč) . Učinil k tomu dlouhou sérii účelových kroků. Kromě již uvedených též zval pouze vybrané svědky k soudnímu vymáhání této pohledávky ve věci 5 C 1558/98, klíčové odmítl přizvat vůbec. Pozvaným pokládal zcela irelevantní otázky nesměřující k zajištění majetku patřícího do konkurzní podstaty.

c) Účelovými kroky a) a b) tak zajistil znehodnocení majetku patřícího do konkurzní podstaty o cca 36 mil. Kč.

d) Odmítal uznat celou řadu oprávněných pohledávek z restitucí příbuzných úpadce, aby oslabil jeho pozici a aby mohl prosadit výsadní postavení Statku, se kterým byl spolčen. Úpadce zastupoval rodinné příslušníky při hospodaření s jejich majetkem mnohonásobně větším, než Statku, musel být proto kvůli prosazení zájmů Statku a konkurzního správce vyšachován.

e) Zorganizoval soudní jednání o určení zástupce věřitelů a projednání závazků vůči věřitelům tak, aby se ho nezúčastnili ti věřitelé, kteří byli v minulosti poškozeni Statkem a nehlasovali by pro ředitele Statku jako jejich zástupce. Uplatnil při tom i další účelové kroky.

f) Zorganizoval zpeněžení části majetku z konkurzní podstaty hluboko pod cenou, která mu byla nabízena nebo cenou v místě a čase obvyklou.

7) Porušení zásady rovnosti zbraní v rámci posuzování práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy)

a) Dlouhodobě stál budoucí i současný úpadce před soudy v naprosto nerovných podmínkách, když celá řada státních úředníků musela dodržovat loajalitu vůči státu (například jako svědci) či se přímo zapojili do protiprávní kampaně proti němu. Porušení rovnosti před soudem vyplývá i z dlouhodobého protiprávního jednání celé řady policistů a státních zástupců, takže porušování tohoto práva bylo mimořádně intenzivní a masové.

b) Stát a jeho instituce nejen oplývají nekonečnými finančními zdroji, ale využívaly i lidské a další kapacity při nespravedlivém pronásledování.

c) Úpadce učinil bezpočet pokusů nechat prověřit dříve uvedená protiprávní a bez jakýchkoli pochyb i trestněprávní jednání skupiny osob. Již první podání z 2.11.2000 proto směřoval na Krajský úřad vyšetřování. Ten věc, v rozporu s obsahem, poslal k vyřízení těm, proti kterým směřovala. Učinil tak i po doplnění podání z 2.2.2001.

d) Podání bylo zasláno i Hlavnímu úřadu vyšetřování dne 28.8.2001, opakovaně 9.10.2001, ministru Grossovi, Inspekci ministra vnitra 3.3.2002 (s výslovným upozorněním na podezření z trestné činnosti náčelníka, který zneužíval pravomoc a hrubě ovlivňoval vyšetřování) , Policejnímu prezídiu 11.2.2003 a 3.4.2004, znovu Inspekci ministra vnitra 5.6.2004. Bezpochyby úpadce byl a je bezprostředně ohrožen, přesto byla všechna tato podání předána k vyřízení těm, proti kterým směřovala.

e) Rovné podmínky neměl úpadce také ve srovnání s mnoha dalšími případy řešení dluhů podnikatelů státem. Například dluhy jednoho z největších dovozců automobilů ve výši 6 mld. Kč stát nevymáhal, nechal je znehodnotit a byly fakticky dotací pro dnes váženého podnikatele. Nelegálně použité velké prostředky jiného známého podnikatele byly podle vyšetřovatelů převedeny do hotelů na Kanárských ostrovech, uloženy v bance ve Švýcarsku a také k založení velké rodinné zemědělské farmy. Tato farma agresivně expandovala a ovládla i větší část území úpadce, k čemuž byly vytvořeny předpoklady řadou kroků včetně účelového uvalení konkurzu na dnešního úpadce Jiřího Smetanu. Pokud by pro posledního jmenovaného podnikatele byly včas uplatněny rovné podmínky jako pro úpadce Smetanu, farma Jiřího Smetany by se nikdy nemohla dostat do konkurzu.

f) Nerovné podmínky spatřuje úpadce také v tom, že policisté i státní zástupci po celou dobu jeho pronásledování za sedm křivých obvinění zcela vědomě páchali trestnou činnost vůči němu třemi již uvedenými trestnými činy (poškozování cizích práv, zneužití pravomoci, ovlivňování vyšetřování) a také tím, že odkládali jím podaná trestní podání na konkrétní osoby. Základ pro tyto nezákonné postupy vytvořila Nejvyšší státní zástupkyně tím, že v rozporu se zákonem vydala tzv. pokyn obecné povahy č. 12/2003, který nadřadila zákonu - trestnímu řádu zák. č. 141/1961 Sb. v platném znění. Fakticky tím současně reagovala i na tři podání úpadce určená Nejvyšší státní zástupkyni poté, co organizovanou protiprávní činnost proti úpadci podpořilo Městské i Vrchní státní zastupitelství. Takovéto nezákonné postupy pomáhaly zakrývat protiprávní činy státních zástupců i další trestnou činnost.

8) Rozhodnutím o konkurzu a dalšími rozhodnutími proti budoucímu úpadci i

předtím byla poskytnuta ochrana straně, které nepřísluší (Ústava, čl. 95 odst. 1) - Státnímu statku Podbořany, později Žatec

Tato strana navíc sama jednala nepoctivě a protiprávně s nepominutelnými rysy svévole.

9) Soudy včetně konkurzního jednaly v rozporu například s usneseními II. ÚS 190/94 a I. ÚS 146/94 i v rozporu s § 4 odst. 2 Obč. soudního řádu, který soudům ukládá, aby posuzovaly každý úkon podle jeho obsahu

Ředitel Státního statku jednal v rozporu s dobrými mravy (§ 3 Občanského zákoníku) a v úmyslu obejít zákon, když mě pronásledoval za Statkem zničené stádo, když o stádu uváděl do konkurzu falešné údaje. Soudy odmítly takové jednání, dle § 39 Občanského zákoníku neplatné, za neplatné uznat.

10) Postup konkurzního soudu je v rozporu s čl. 90 a 95 Ústavy i s čl. 36 odst. 1 Listiny

Soud poskytl ochranu stavu vytvořenému contra legem.

Rozhodnutí konkurzního soudu obsahují závažné rozpory až extrémní nesoulad ve svých usneseních s důkazními zjištěními. Nezabýval se řadou důkazů (například mu bylo sděleno podezření ze spolčení konkurzního správce s žalovaným, soud naprosto opominul faktury za Statkem f/99115 a f/99116 za 20,4 mil. Kč) , šlo tedy o opomenuté důkazy ve smyslu § 132 Obč. soudního řádu. (Ve věci protiústavních pochybení při uplatnění důkazů viz III. ÚS 61/94, III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, I. ÚS 401/98, II. ÚS 252/99, IV. 67/2000, I. ÚS 129/2000, I. ÚS 549/2000, II. ÚS 663/2000, III. ÚS 74/2002, I. ÚS 413/02, III. ÚS 694/02) .

11) Soudem byla odepřena spravedlnost (denegatio iustitiae) a porušena Ústava čl. 1 a čl. 4 a Listina čl. 36 odst. 1 (viz též III. ÚS 80/96, Pl. ÚS 19/02 a III. ÚS 495/02)

To bylo způsobeno

a) Vyloučením úpadce z projednávání před soudem ve věci 5 C 1558/98 poté, co bylo zřejmé, že předcházela konkurzu, škody v ní souzené přímo konkurz způsobily a navíc jednání samotným soudem bylo protiprávně zdržováno.

b) Nepochybným předchozím potvrzením snahy nového žalobce spolu s žalovaným věc zmanipulovat.

12) Porušení práva na spravedlivý proces lze spatřovat i v tom, že rozhodující informace pro věřitele a ostatní účastníky konkurzu byly pouze vyvěšovány na vývěsce Městského soudu, zatímco většina uvedených bydlí na Podbořansku a Žatecku. Konkurzní správce a jeho partner ve spolčení Ing. D. tak měli mimořádně usnadněnou práci pro protiprávní činnost a skuteční věřitelé byli z kontroly ochrany svých práv zcela vyřazeni.

13) Ústavní soud v usnesení II. ÚS 390/05 z 21. 6 . 2006 se odmítl zabývat Ústavní stížností Jiřího Smetany v původní věci č.j. 5 C 1558/98 tehdy vedenou správcem konkurzní podstaty proti Statku Žatec o 35.072.807 Kč, přičemž Statek Žatec - jeho ředitel - byl v témže konkurzu zástupcem věřitelů v konkurzu. Ústavní soud se odvolával na to, že úpadce není oprávněn podat Ústavní stížnost.

a) Ústavní soudce zcela pominul fakt, že konkurz, ve kterém je největší dlužník do konkurzní podstaty zástupcem věřitelů je protiprávní, zcela zmatečný. Stejně je tomu se soudem o majetek patřícím do konkurzní podstaty ve věci původně č.j. 5 C 1558/98, když dlužník do podstaty dostal v konkurzu pozici, ve které prosazuje velmi intenzivně zcela opačný právní zájem, než je zájem skutečných konkurzních věřitelů.

b) Ústavní soudce pominul fakt, že konkurzní správce spolu se zástupcem věřitelů spáchali celou sérii kroků, velmi pravděpodobně i trestných činů, aby stav a) prosadili.

c) Ústavní soudce pominul fakt, že samotný konkurz byl výsledkem dlouholeté protiprávní činnosti jak ředitele Statku, tak státního zastupitelství a policie a pouze vyvrcholením této protiprávní činnosti.

d) Úpadce se stal úpadcem protiprávně, kromě toho zastupoval skutečné největší věřitele v konkurzu. Ústavní soud se neoprávněně opíral o stav vytvořený contra legem.

e) Ústavní soudce, pokud by tyto závažné skutečnosti respektoval, by nemohl Ústavní stížnost odmítnout.

f) Nelze pominout fakt, že toto rozhodnutí přitakávalo protiprávní činnosti řady osob.

Všechny výše uvedené skutečnosti jsou doloženy v soudních spisech či byly účelově zakryty pachateli trestné činnosti, kteří nedovolili vystoupit svědkům před soudy a jsou tedy svědecky doložitelné. Rozhodující část důkazů je obsažena v příloze, která je podepsaná svědky, kteří na farmě úpadce pracovali celou dobu po jeho boku a pracují i v nástupnické organizaci.

V Praze 2. 9. 2009