Jednadvacáté století je stoletím digitálním. Pro dobře fungující digitální vnitřní trh služeb potřebuje Evropa novou autorskoprávní směrnici. Nelze trvat na systémech minulosti. Pro kvalifikované posouzení změn je ale potřeba seznámit se s aktuální podobou návrhu, neohánět se zněním z roku 2016, jak to dělají některé populistické strany a hnutí.
Aktuální návrh obsahuje mnoho užitečných zlepšení; pro vyvrácení všeobecných obav rovnou podotýkám, že v něm naleznete i výjimky z autorskoprávní ochrany (což v praxi znamená definici situací, kdy není třeba za užívání obsahu platit). To se týká všech oblastí důležitých pro rozvoj státu:
· pro vytěžování textů a dat pro vědecké účely (to využijí především výzkumné organizace a univerzity, urychlí se tím rozvoj datové analytiky a umělé inteligence v Evropě)
· pro vyučování (umožňuje se využívat materiály chráněné autorským právem pro ilustrační účely při výuce v rámci online kurzů, a to i v zahraničí)
· pro zachování kulturního dědictví (zakládá se právo vytvářet kopie děl ve sbírkách evropských muzeí, archivů a dalších podobných institucí)
· pro přístup k nedostupným dílům, filmům či hudebním nahrávkám, jež nejsou v současnosti v Evropě již komerčně k dispozici, a také k širší nabídce evropských audiovizuálních děl na platformách videí na vyžádání (VoD)
· pro tzv. svobodu panoramatu (sdílení kopií maleb, soch a dalších uměleckých děl ve veřejném prostoru)
Návrh směrnice zároveň zakládá pro vydavatele postavení podobné producentům filmů a potvrzuje právo na odměnu. To je často zdrojem obav občanů z nové „daně“ nebo z omezení přístupu k informacím. Tyto jsou ale samozřejmě zbytečné, právo vydavatelů se totiž bude vztahovat pouze na periodické novinářské publikace, a naopak se nebude vztahovat na nekomerční či soukromé účely včetně sdílení na sociálních sítích. Stejně tak nebude chránit holá fakta, hypertextové odkazy ani krátké úryvky z článků; ty bude možné sdílet i nadále bez licence.
Ještě větší kritiku přitahuje článek o odpovědnosti platforem za autorskoprávní čistotu. Ten je ale psán výlučně proti parazitům, kteří bohatnou na protiprávním šíření cizích chráněných děl a dosud profitovali z absolutní neodpovědnosti. O tom svědčí už definice poskytovatele služeb pro sdílení obsahu online: je to ten, „jehož hlavním účelem je uchovávat velký počet děl chráněných autorským právem nahrávaných jeho uživateli a zpřístupňovat je veřejnosti, přičemž poskytovatel tato díla uspořádává a propaguje za účelem zisku. Z definice je zjevné, že tento článek se netýká organizací, jako jsou:
· neziskové online encyklopedie
· nezisková vzdělávací a vědecká úložiště
· platformy pro vývoj a sdílení softwaru s otevřeným zdrojovým kódem
· online tržiště a cloudové služby, které uživatelům umožňují nahrávat obsah pro vlastní potřebu
V této souvislosti připomínám absurdní a nesmyslný protest wikipedistů, kteří sedli na lep Pirátům, z definice je jasné, že například právě Wikipedie je výslovně z povinností této směrnice vyňata.
Autorskoprávní čistoty mohou platformy dosáhnout buď tím, že s autory uzavřou licenční dohodu, anebo musí vyvinout „nejlepší úsilí“ k zabránění dostupnosti cizích autorských děl, ke kterým autor poskytl dostatečné relevantní informace. Začínající umělci se tedy nemusejí obávat, že by se nemohli zviditelňovat – jejich díla budou blokována jen, budou-li si to přát.
Platformy, které se rozhodnou neuzavřít rámcové licenční smlouvy s nositeli práv, pak mají dva způsoby, jak zabránit dostupnosti děl, a sice individuální kontrolou děl (na kterou platforma nemusí mít kapacity), či použitím automatických rozpoznávacích filtrů. Státy však budou mít 24 měsíců na transpozici směrnice a za tuto dobu je možné vyvinout alternativní technická řešení.
Návrh dále obsahuje:
· ochranu start-upů
· ochranu proti nelegitimnímu blokování užití děl na internetu
· záruky svobody projevu (ochrana kritiky, parodií nebo meme obrázků)
· mechanismy, díky nimž bude možné okamžitě napadnout jakékoli neoprávněné odstranění obsahu platformami
Pokud máte pocit, že by to chtělo lepší formulace, dávám vám příležitost: navrhněte znění, které lépe povede k dosažení cíle. Tím je vyhubení platforem typu Uložto bez rizika vedlejších účinků. Evropské komise bude společně s členskými státy organizovat setkání mezi autory a platformami za účelem nastavení fungujících modelů spolupráce.
Mým heslem do minulých voleb bylo, že hájím české zájmy. Návrh směrnice má oficiální podporu České republiky. Ostatně 66 % Čechů věří, že internetové platformy se nedělí spravedlivě o své příjmy s tvůrci, a 69 % Čechů podporuje vznik nových pravidel, která zaručí ochranu a spravedlivé odměňování tvůrců.*) Pro lepší Evropu – což je mé letošní heslo – potřebujeme nová autorskoprávní pravidla pro 21. digitální století. Věřím, že tato směrnice je výrazným krokem tímto směrem.
*) Průzkum Europe for Creators z roku 2018
Převzato z autorova blogu s jeho souhlasem
Autor je českým europoslancem (KDU-ČSL) a předsedou výboru pro právní záležitosti (JURI) v Evropském parlamentu.