Na pozadí případu exekuce na dům paní Sivákové budu argumentovat, že paní Siváková je v tom částečně nevinně a v podobné situaci jsou statisíce dalších obyvatel České republiky. Vinu nese i stát, který nepřiměřeně zvýhodňuje věřitele a právníky před dlužníky. Naznačím, jak je nutné systém vymáhání pohledávek změnit, aby lidé řádně platili, co dluží, a aby nedocházelo k umělému bobtnání dluhů a exekucím.

Situace paní Sivákové

Paní Siváková má nějaké dluhy a soud rozhodl o exekuci jejího domu, aby mohl být z prodeje uspokojen věřitel, tedy ten, komu paní Siváková dluží.

Paní Siváková před lety podepsala nějaké smlouvy na telefon, neuhradila faktury a vznikl jí dluh. Věřitel se obrátil na soud s žádostí o exekuci. Soud posoudil pohledávku jako oprávněnou. Paní Siváková byla vyzvána k úhradě dluhu. Výzva se jí nedostala do ruky. Soud bez její přítomnosti rozhodl o exekuci. Vybral exekutora na návrh věřitele a exekutor na katastru nemovitostí uvalil na dům exekuci.

Soudní rozhodnutí a exekuce přidala k dluhu další poplatky. Pokud paní Siváková dluh v následujících několika dnech neuhradí, přijde o dům. V exekuci se prodá možná za 250 tisíc, tak jí i po uhrazení dluhu za mobil a poplatků něco zbude a její rodina půjde bydlet někam do nájmu. Jestli je bez práce a má čtyři děti, zřejmě od státu začne dostávat příspěvek na bydlení, aby z něj platila nájem. Dalo by se tedy říct, že dluhy za ní nepřímo nakonec zaplatí daňoví poplatníci.

Konstatování, že paní Siváková měla řádně platit dluhy a tak si exekuci zaslouží, je zjednodušený. Český systém exekucí je mizerný a paní Siváková je v problémech částečně nevinně.

Podobných případů jsou statisíce

Většina lidí má spíš než dům, nebo kromě domu, jiný majetek – peníze na bankovním kontu, auto a příjmy z práce, které lze exekučně postihnout. Ne vždy je v exekuci tedy prodán dům. Jestli jsou ale v České republice statisíce exekucí, pak to naznačuje, že je něco špatného na českém systému vymáhání pohledávek.

Jinými slovy, paní Siváková a statisíce dalších lidí jsou v podobných problémech možná nevinně. Proč?

1) Nemuseli se o dluhu vůbec dozvědět. Kdyby přesně věděli, co dluží, dluh by řádně uhradili. První velký problém je tedy v systému doručování výzev k úhradě dluhu.

2) K dluhu se přidávají soudní a často nepřiměřené a mnohdy zbytečné advokátské a exekutorské poplatky, které dluh zvětšují tak, že se pro mnoho lidí stává nesplatitelným a dostávají se do dluhové pasti.

Ministerstvo spravedlnosti a potažmo vláda v této věci prakticky nekonají a každým dnem se do podobné situace, v jaké je paní Siváková, dostávají další a další lidé. Soudy jsou zahlcovány dalšími a dalšími případy, exekutoři a právníci mají žně.

Fikce doručení je nesmysl

Paní Siváková patrně vůbec neobdržela výzvu k úhradě dluhu. Paní Siváková si určila doručovací adresu nikoliv doma, ale na obecním úřadě a tam si poštu možná nevyzvedávala. To ale neopravňuje stát považovat výzvu za doručenou. Doručit je od slov "do ruky". Fikce doručení ("Nechali jsme dopis ležet na poště nebo na úřadě, máme tedy z právního hlediska za to, že byl dopis doručen") je legislativním zločinem.

V první řadě tedy potřebujeme jednoduchou změnu zákona. Soud musí člověku písemnost doručit fyzicky, proti podpisu, nikoliv fiktivně.

Člověk, který nechce být v problémech, si poštu přebírá. Přesto se komukoliv může stát, že v důsledku stěhování, změny trvalého bydliště či doručovací adresy se k němu pošta nedostane, aniž by se zásilkám úmyslně vyhýbal.

Pak je ale na soudu, aby takového člověka našel a písemnost mu doručil. Soud by měl postupovat tedy tak, že písemnost zašle nejprve běžným doporučeným dopisem, kde je náklad v řádu desetikorun. Až kdyby se doporučené psaní vrátilo jako nedoručené, objednal by si soud přímé doručení od osoby, která by adresáta vyhledala a písemnost proti podpisu či pomocí svědků předala. To by se mohlo učinit formou soutěže (kdo žádá míň za doručení v transparentní soutěži, by tuto zakázku dostal). Náklad takového doručení by byl pochopitelně vyšší, s tím ale musí každý počítat. Je to ale stále lepší, než písemnost považovat fiktivně za doručenou.

Exekutorské poplatky

Mnoho dluhů by bylo normálně zaplaceno, kdyby nenarostly o poplatky exekutorů, právníků věřitelů a soudu. Tyto poplatky pro mnoho lidí činí dluhy nesplatitelnými.

Když dluží řecká vláda, víme, že vinni jsou dva: ten, kdo nesplatil, i ten, kdo lehkomyslně investoval. I v případě soukromých dluhů a pohledávek by se měl potenciální budoucí věřitel chovat odpovědně. Pokud někdo předkládá úvěrové a telefonní smlouvy lidem, kteří se v nich nejsou evidentně schopni zorientovat, musí počítat s tím, že může vzniknout dluh a měl by za to nést svůj díl odpovědnosti.

Po diskusi v odborné komisi pro legislativu Strany svobodných občanů jsme došli k závěru, že místo úředně stanovených poplatků za exekuci by měl věřitel (ten, kdo návrh na exekuci podává) nejprve dostat od soudu možnost uhradit si exekutora na své náklady. Byl by motivován najít levného exekutora. Když by věřitel trval na tom, že exekutora má hradit dlužník, dostal by stejnou možnost dlužník. Opět by byl motivován najít si levného exekutora. Až kdyby žádná strana nebyla ochotna exekutora vybrat, vybral by jej soud k tíži dlužníka.

Uvedená opatření by rozbila exekuční byznys založený na nekonečném přílivu státem stanovených poplatků, vnesla by do systému rozum a konkurenci a výrazně snížila zatížení dlužníků. Mnoho dluhů by se tak především k soudu vůbec nedostalo a věřitelé by si dávali větší pozor na to, komu poskytují služby a snažili by se zajistit si vyrovnání dluhů mimo soud.

Závěr

Paní Siváková si zaslouží lítost a bylo by dobré, kdyby její nešťastný případ konečně pohnul vládu, aby Pospíšilovo ministerstvo přestalo být ministerstvem nespravedlnosti. Systém exekucí a fiktivního doručování samozřejmě ničí nejprve ty nejzranitelnější – lidi, jako je paní Siváková – postupně ale zničí všechny a celou společnost. Držme se přirozených principů spravedlnosti a konkurence a odstraňme fikci doručení z našeho právního řádu. Jinak budeme mít místo práva bezpráví.