PRÁVO: Případ Kateřiny Krejčové
Ondřej Neff v pátečním (29/4) úvodníku na serveru Neviditelný pes napsal, že nad některými soudními výroky mu jde rozum stranou. Mně taky, poslední dobou stále častěji. Netýká se to ale kauzy Kateřiny Krejčové.
Přesněji: verdiktu odvolacího soudu v jejím neuvěřitelném případě.
Kateřina byla ve čtvrtek (28/4) zproštěna viny. Tajně jsem doufal v takový výsledek, protože odpovídá zdravému rozumu. Nutno dodat, že po podrobném prostudování videozáznamu z onoho „útoku“ Kateřiny na policistu, jednoho z těch, kteří 1. července 2015 podle mého soudu neoprávněně zasáhli proti demonstraci vsedě, které se Kateřina a její přátelé (kolegové – aktivisté) zúčastnili.
Už jsem o tom jednou na svém blogu psal (K případu Kateřiny Krejčové, 26/4), proto se budu do jisté míry opakovat. Znovu musím položit klíčovou otázku:
Byla tato demonstrace nahlášená?
Kateřina byla ve čtvrtek (28/4) večer hostem televizního pořadu Události, komentáře (obr. 1), kde potvrdila, že akce nahlášena byla. Je-li tomu tak, a já nemám důvod jí nevěřit, pak musím konstatovat, že k razantnímu policejnímu zásahu proti jejich skupině nebyl důvod.
Jinými slovy, policejní zásah byl neoprávněný a dost možná i nezákonný. Proč se o tomto aspektu tehdejších událostí nemluví na prvním místě?
Byl-li totiž zásah policie neoprávněný, pak byla z hlediska „vyššího principu“, zdravého rozumu a s přihlédnutím k elementárním lidským emocím její reakce (navenek se jevící jako hysterická, ale to se snadno hodnotí v pohodě před počítačovým monitorem) oprávněná, logická a pochopitelná.
Policie poměrně drsným způsobem zasáhla vůči lidem, kteří pokojně demonstrovali na nahlášené akci. Pokud se v takto vypjaté situaci dostane do policejních „kleští“ někdo z našich blízkých, ba člověk nejbližší, nelze očekávat, že budeme hrát roli mrtvého brouka.
Z videozáznamu, který je na internetu k dispozici, vyplývá, že Kateřina nechtěla prvoplánově zaútočit na muže zákona, ale chtěla pomoci člověku, který byl podle ní (i dle mého názoru) neoprávněně policií „pacifikován“, ačkoli nic nespáchal.
Proč vlastně policie proti demonstrantům vsedě zasáhla? Protože opodál se připravoval pochod, rovněž nahlášený, ulicemi Prahy. Máme tu dvě nahlášené akce a z toho, co se stalo, si nelze nevytvořit dojem, že strážci zákona upřednostnili jednu akci, tu s šibenicemi, proti jiné - pokojné demonstraci vsedě, chcete-li blokádě, ovšem blokádě velice neúčinné (viz obr. 2 a 3), která nezákladala důvod k policejnímu zásahu takříkajíc ani omylem.
Nechce se mi komentovat onen tyjátr vyjádřený „soubojem“ váhových kategorií „50“ (Kateřina) vs „90“ („napadený“ policista), protože se mi jeví jako něco, u čeho mi „po neffovsku“ jde rozum stranou, byť se z toho stalo justiční téma č. 1. Dle mého soudu nesprávně. Zkoumat se také měla oprávněnost zásahu proti Kateřině a spol.
Kdyby se tak stalo a kdyby mozek zůstal tam, kam patří, tj. v hlavách přítomných policistů, tato kauza by nikdy nespatřilo světlo světa – a Kateřina by neprožila traumatizujícího tři čtvrtě roku. Nehledě na to, že když budeme soudy zahlcovat podobnými pseudokauzami (tato se dle vyjádření justice k soudu vůbec dostat dostat neměla, což je obzvlášť pikantní), nemůžeme se divit, že je justice tak „pomalá“.
Většina z nás místo činu, tuto exponovanou část pražského Zlatého kříže, bezpochyby dobře zná. Je tam dost prostoru „pro všechny“ a 1. července 2015 tam bylo dost místa jak pro pochodující „s šibenicemi“, tak pro demonstranty vsedě – jak je patrné, znovu opakuji, z obrázků 2 a 3 níže.
Podle mého soudu se policie dopustila zásadního selhání: neměla „odstraňovat“ jedny demonstranty, a tím neoprávněně zvýhodňovat druhé (nota bene ty, kteří vyhrožovali smrtí „vlastizrádcům“ a kdoví komu ještě), ale měla zasáhnout v případě, že by jedni demonstranti ohrožovali demonstranty druhé (padni komu padni). Pak by byl zákonný důvod k zásahu – a právě v tom případě by byli demonstranti povinni dbát pokynů policie.
Příklad: Půjdu-li jako chodec po chodníku a policie mě vyzve, abych ten chodník opustil proto, že po něm jde v protisměru jiný chodec, ačkoli se oba na tento chodník vejdeme, počíná si oprávněně? Odpověď na tuto otázku mě v kontextu s případem Kateřiny Krejčové zajímá. Protože právě o tom celý ten příběh je.
1/ 28. duben 2016. Kateřina Krejčová v České TV potvrdila, že jejich demonstrace z 1. 7. 2015 byla řádně nahlášená.
2/ 1. červenec 2015. Zásah proti Kateřině Krejčové a spol. se odehrál před obchodem New Yorker, směrem dozadu vede od konce Václavského náměstí ulice Na Příkopě. /Zdroj: Web Polocejnitydenik.cz.
3/ Z toho pohledu je zřejmé, že pochodující s šibenicemi měli místa dostatek. Červená elipsa ukazuje na přibližné místo, kde došlo k zákroku vůči Kateřině a dalším aktivistům z „její“ skupiny. Je otázkou, co by se dělo, kdyby ulice Na Můstku byla přeplněná turisty, což není nic neobvyklého, a ti by pro pochodující představovali zásadní překážku. To by policie pozatýkala desítky cizinců, kteří by se neměli k tomu, aby místo opustili? Zajisté nikoli./Zdroj: Google Maps.