Neviditelný pes

PRÁVO: Presumpce neviny

29.3.2019

Diskuse o kněžích, kteří se dopustili sexuálního zneužívání, dorazila do Česka s plnou silou. Tato diskuse probíhá v celém západním světě (mám na mysli „západ“ ve smyslu kulturním, kam tedy patří i Austrálie). Vytahují se případy staré několik let či desetiletí. Proč až nyní? Protože se prý dříve zametaly pod koberec.

Nepochybuji, že na tom něco je. Jsem přesvědčen, že veškeré zločiny, tedy i tyto, mají být vyšetřeny, souzeny a v případě shledání viny potrestány. A pokud skutečně docházelo k tomu, že církevní vrchnost o těchto aktech věděla a daného duchovního pouze přeložila na jinou farnost, lze na takové jednání nahlížet jako na krytí zločinu.

Nyní ale přichází velmi důrazné ALE.

V diskusích někdy zaznívá, že jakmile někdo vznese proti nějakému knězi obvinění, má církev okamžitě jednat, tedy postavit obviněného mimo službu.

Tento požadavek má své příbuzné: Když ve Spojených státech probíhalo jednání o tom, zda se soudcem Nejvyššího soudu stane Brett Kavanaugh, konala se přímo v Senátu demonstrace, na které ženy držely transparent „Věřte ženám!“.

Propána, proč? To jsou ženy prokazatelně pravdomluvnější než muži, takže když žena obviní muže, má vždycky pravdu? Což mnohdy žena neobviní muže zcela nespravedlivě? O tom by mohli vyprávět soudci, kteří řeší spory o styk s dítětem. Nařknout otce z pohlavního zneužívání vlastního dítěte se stalo téměř módou, takže se objevily úvahy, že taková falešná nařčení by měla být trestná. V dnešní době, kdy se tak snadno vznášejí nejrůznější obvinění, bychom měli být obzvlášť opatrní. Pokud má po vznesení obvinění následovat okamžité odvolání obviněného, budeme svědky toho, jak budou mnozí charakterní lidé dehonestováni a v podstatě přijdou o možnost výkonu svého povolání.

V devadesátých letech – ale i později – jsem zaslechl slova, že je lépe neodsoudit pět pachatelů nežli poslat do vězení jednoho nevinného. Dnes už to neslýchám. Když se začaly v soudnictví používat testy DNA, přezkoumávali ve Spojených státech řadu případů, které končily pro obviněného trestem smrti. Tehdy se ukázalo, že několik set lidí šlo na smrt nevinně. (Mě osobně tento fakt přivedl k radikální změně názoru na trest smrti.)

Podle všeho žijeme v době, která straní obviňování. Můžeme to pozorovat i na případu již zesnulého amerického zpěváka Michaela Jacksona. Našli se rodiče, kteří k němu posílali své děti a ony pak svědčily ve prospěch Michaela Jacksona, když by v roce 2003 nařčen z pedofilie. (Vyšetřování a soudy trvaly přes rok a půl a 13. června 2005 byl Jackson zproštěn viny ve všech bodech obžaloby.) Nyní ovšem tito lidé obrátili a přišli s obviněním, že je Michael Jackson sexuálně zneužíval. Nechci být mimořádně cynický, ale zdá se mi, že si díky Michaelu Jacksonovi užili okamžiky slávy hned třikrát – nejprve jako děti, které bral slavný zpěvák na svá turné, pak jako svědkové při procesu, který počátkem nového tisíciletí probíhal, a nyní jako zlomení a traumatizovaní dospělí.

Důležitým biblickým principem je, že nikdo nesmí být odsouzen bez důkazů. K trestu smrti nebylo možno odsoudit člověka na základě jediného svědectví – svědci museli být minimálně dva. Jistě, žádný systém není dokonalý a Bible sama podává zprávu o tom, že jistý Nábot byl odsouzen k smrti na základě smyšlených svědectví. Moderní pojetí presumpce neviny vychází jak ze starého římského práva, tak z Písma svatého. Jsem přesvědčen, že princip presumpce neviny bychom neměli lehkovážně opouštět. Patřím ke starší generaci a pamatuji si, jaké to bylo za „socialistického“ soudnictví. Rozhodně bych se nechtěl do takových dob vracet.

Na závěr znovu opakuji pro své kritiky: Ano, jsem pro spravedlivé potrestání všech zločinů a pro vyšetřování padni komu padni. A byl bych rád, kdyby se soudní případy netáhly dlouho. Nechci ale, aby nastala doba, kdy gauneři budou vznášet obvinění a nevinní lidé budou odsuzováni. A nemá-li taková doba přijít, ctěme presumpci neviny. Jestli ta padne, doplatí na to ledaskdo, a zdaleka ne jen ti obvinění z pedofilie.



zpět na článek