Dne 10. listopadu chtějí čeští (ale možná i zahraniční) neonacisté pochodovat pražským Židovským Městem. Přesto, že zvolené datum je výročím tzv. křišťálové noci, kdy nacisté zničili 7500 židovských obchodů (podle toho nese název: tehdejší výlohy byly z křišťálového skla), pálili knihy a masakrovali občany židovského původu.

Bylo jich přes sto ubito k smrti a 30 000 odvlečeno do koncentračních táborů a vypáleno bylo 267 synagog. Stojí za připomenutí, že 10. listopadu 1938 synagógy hořely i v Liberci, Opavě, Falknově (Sokolově), Karlových Varech, Krnově a na mnoha dalších místech okupovaného českého pohraničí.

Bezprostřední příčinou pogromu byl atentát Žida Herschela Grynszpana na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha, který navíc přišel po oslavě výročí Pivnicového puče v Mnichově. Pražský magistrát – přes tato uvedená fakta - akci nezakázal. Mylně se hovoří o povolení, magistrát nemá právo nic povolovat.. Teprve po protestech veřejnosti primátor Pavel Bém prohlásil, že akci zakáže a Ivan Langer jako ministr vnitra je rovněž proti konání takové demonstrace v předvánočním čase na tak exponovaném místě. K zákazu ale nedošlo. Ostře protestovala Federace židovských obcí, která za nezákazem spatřuje neschopnost státní správy se vypořádat s neonacismem.

Oficiálně ohlásili pořadatelé „pochod na protest proti české účasti ve válce v Iráku“. Pořadateli jsou Mladí národní demokraté (překlad německého Jugend Nationaldemokraten, což je mládežnická organizace neonacistické politické strany Nationaldemokraten Partei Deutschlands – NPD) a předpokládaný počet účastníků, který nahlásili, je 150 osob. Průvod by měl projít ulicemi Maiselova, Břehová, Platnéřská, U starého hřbitova, Široká, Žatecká a končil by na Náměstí Franze Kafky. Skutečný počet neonacistů v České republice BIS odhaduje na tři až pět tisíc.

Na chystaný pochod musela upozornit veřejnost i magistrát organizace Tolerance a občanská společnost, která podobné události soustavně monitoruje, a sdělila, že za pochodem stojí krajně pravicový Národní odpor. Je samozřejmě s podivem, že magistrát na takovou věc nepřišel sám: Buď to svědčí o nevzdělanosti úředníků, o lajdácké práci či o absolutní apatii a lhostejnosti. Taky bychom se měli ptát, proč na podezřelé okolnosti magistrát neupozornila BIS, která by o tom měla vědět.

O podobnou provokaci se pokusili neonacisté již v roce 2003, tehdy jim v pochodu zabránil odpor veřejnosti, Židovské obce a anarchistů. Tenkrát přišli lidé proti neonacistům, kterých se sešlo asi 50, demonstrovat: zabrali skoro celou trasu a byli odhodlaní neonacisty do Židovského Města nepustit. Navíc primátor Bém přímo na místě průvod zakázal. Další otázka je, proč se má takovou věcí zabývat primátor a jestli není pozdě: Do společnosti se vysílá signál, který lze číst i jako sympatie radnice k neofašistům.

V minulém roce zase chtěli titíž lidé 9. prosince pochodovat mezi židovskými památkami. Toto datum bylo zvoleno na 60. výročí zahájení norimberského procesu. Letos je 69. výročí křišťálové noci. Loni město akci zakázalo s odůvodněním, že by „narušila dopravu a ohrozila zdraví občanů“. Tehdejší i současný organizátor Erik Sedláček, aktivista neonacistů, napadl zrušení u soudu a ten jeho žádosti vyhověl.

Zřejmě proto letošní pochod magistrát nezakázal. Za názorem magistrátu stojí i advokát společnosti Člověk v tísni Pavel Uhl, který tvrdí, že zákon je schválně liberální, aby nemohl být zneužíván.

Vraťme se ale k organizátorovi: Šestadvacetiletý Erik Sedláček, jak uvedl server iDNES, je autorem nebo překladatelem mnoha textů na téma antisemitismus. Některé indicie naznačují, že se na internetu skrývá pod přezdívkou Sedlis-Diehard, pod kterou aktivně publikuje xenofobní články na serveru Národního odporu. Za podporu a propagaci xenofobie byl údajně loni na jaře dva měsíce ve vazbě, podle zdroje zmíněného serveru kvůli vydávání rasistického časopisu Poslední generace. Rovněž bychom se měli ptát, proč ani tyto okolnosti nejsou důvodem k mnohem větší obezřetnosti magistrátu při nezakazování podobných akcí.

Magistrátní právník Pavel Stefaňák pro HN prohlásil: „To, že je svolavatel spojován s nějakou ideologií, na zákaz nestačí. To by s ní musel být spojen účel akce.“ A pak dodal, že policie může zasáhnout až v momentu, kdy by došlo k propagaci nacistické ideologie, a to přímo na místě. Jenže neonacisté na internetu sami oznámili, že hodlají na demonstraci vzít prapory v barvách Schwarz-Weiss-Rot, což je oficiální nacistický symbol, aby si „rabíni tyto vlajky opět po šedesáti letech užili“. Další otázka tedy je, proč už jen takovéto vyjádření, na které upozornily noviny již 25. září, nestačilo k zákazu. A jak je možné, že se nikdo z odpovědných úředníků neptá: Proč účastníci chtějí protestovat proti válce v Iráku právě v Židovském Městě?

Podle §10 demonstrace lze zakázat také proto, že omezení dopravy a zásobování „je v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, lze-li bez nepřiměřených obtíží konat shromáždění jinde“. Je ale zároveň pravda, že zákonodárce nemohl myslet jen formální naplnění zákona, ale měl jistě na mysli i faktickou ochranu (tedy materiální nazírání) před projevy, které by mohly vést k rasové nesnášenlivosti. Z toho lze usuzovat, že naše zákony dávají dostatečný prostor k zákazu, a to jak ve smyslu zákona, tak i věcnou argumentací, že zásobování v uzoučkých uličkách, které jsou celý den plné zahraničních turistů, je svízelné a shromáždění je možné zcela jistě konat jinde. Potvrzuje to i předsedkyně Nejvyššího soudu paní Iva Brožová pro aktualne.cz, když dodává: “Jde evidentně o selhání, protože zákon chrání společnost proti rozněcování rasové nesnášenlivosti.“ Poslední otázka zní: Proč ani této možnosti pražská radnice k zákazu nevyužila?

Dodatečně zakázat protestní pochod podle platých zákonů ale nejde. Magistrát má na odpověď jen tři dny a rozhodnutí nemůže měnit. Jediná šance je, že demonstraci zakáže opět pan primátor podle §12, který mu dává možnost využít to, že se změnily okolnosti. V praxi to znamená, že třeba někdo z účastníků bude mít u sebe transparent s fašistickým symbolem nebo takový symbol na oblečení či bude třeba hajlovat.

Diagnóza sociologa by mohla znít: typický důsledek „postpovinnostní a postodpovědnostní společnosti“ (Ortega), která se řídí heslem Dnes užívej, zítra zaplať a skutečná cena nikoho nezajímá. Hlubší vysvětlení je ovšem historické: Pro střední Evropu – jak připomíná často třeba Timothy Garton Ash – byla vždy typická přebujelá byrokracie a formalistický legitimismus (i legalismus) dovedený k absurdním krajnostem. Koneckonců právě o tom jsou dnes tak uznávané knihy středoevropských autorů Franze Kafky, Roberta Musila, Hermana Brocha a Joseph Rotha. Kafka byl z Prahy, Musil studoval na Moravě v Hranicích a Brně a Broch často jezdil do Prahy a psal pro Prager Tagblatt.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel