Bez velkého zájmu projednává parlament novelu zákona o elektronických komunikacích, který může zásadně zvýšit pravomoci policie a služeb v boji s terorismem. Na druhé straně může nepřímo bránit snižování stále ještě neúměrně vysokého počtu odposlechů, které především v rámci trestního řízení nasazuje policie.

Po zvýšení kvality nástrojů v boji s terorismem již dlouho hlasitě volám. Nadužívání odposlechů je však praxí, kterou důrazně odmítám.

Budou-li operátoři mobilních sítí zákonem nuceni realizovat odposlechy pro policii a zpravodajské služby bez toho, aby za ně objednavatelé platili, pak budeme svědky stále neodůvodnitelně velkého počtu odposlechů.

Navíc, jak je ze současné praxe patrné, v mnoha případech selhává kontrolní role státních zástupců i soudců, kteří odposlech schvalují. A to nemluvím o bezzubosti příslušných parlamentních komisí.

Policie již dnes může sítě elektronických komunikací ze zákona rušit. Výhodou rušení je operabilita úkonu a nezávislost na procedurálních postupech dalších subjektů a možných finančních ztrátách provozovatelů.

Značným problémem je ale nemožnost přesně vymezit místa rušení, takže mohou být vyřazeny služby tísňového volání, zdravotní péče, bankovních systémů apod. Evropská konference poštovních a telekomunikačních správ (CEPT) se staví k používání rušiček služeb GSM negativně. Vypnutí sítě by na žádost policie či zpravodajských služeb realizoval operátor. Zde spatřuji závažný problém, kterým jsou technické možnosti operátorů.

Vzhledem k rozdílnosti technologických celků nebude možné vypnutí sítě provést v jednotném čase a vyžádá si značné nároky na koordinaci postupu operátorů a zadání policie či služeb. Bez předchozích masivních investic operátorů k harmonizaci systémů to je nyní nereálné.

Nyní lze vypnout sítě ve dne v návaznosti na dojezdové doby v rozmezí 20 min. až několika hodin, v noci a o víkendech je časová náročnost mnohem větší. Vypnutím sítě bude přerušena možnost volat na tísňová čísla bez možnosti náhradního spojení (Integrovaný záchranný systém a jeho „krizové telefony“).

Mobilní sítě jsou rovněž využívány k zabezpečení majetku obyvatel a různých subjektů (kamerové systémy, elektronické zabezpečovací signalizace, lokátory apod.).

Dosavadní praxe ukazuje, že reaktivace sítě vede poté, co řada uživatelů se snaží najednou dovolat, ke zhroucení a okamžitému shození sítě.

Bohužel vypnutí sítě neeliminuje všechny možnosti dálkového odpálení výbušných nástražných systémů související s přenosem signálu.

Je nutné, aby zákon jasně stanovil, za jakých podmínek bude možné vypnout síť, jaké sankce budou uplatněny v případě zneužití, a jasná oprávnění operátorů k náhradě nákladů a škod, které jim vzniknou.

To bude jedním z důležitých předpokladů k efektivnímu využití technických možností v boji se zločinem.

Právo, 5.3.2008