K diskusi ohledně lékařského tajemství a jeho porušení, lze uvést následující: zachování lékařského tajemství má své důvody, ne že je to někde napsáno.

K těmto důvodům patří především to, že pacient předpokládá, že informace o jeho zdraví se nebudou šířit dál, tak jak on to nechce, a nesvěřoval by se s takovými věcmi lékaři, i když je to pro jeho zdraví potřebné. Pacientovo zdraví je tedy důležitý společenský zájem a může být překonáno jiným důležitým společenským zájmem. Dodržování lékařského tajemství má tedy racionální opodstatnění, ne že je to napsáno v Hippokratově přísaze.

Z toho plyne, že to není nic absolutního, jakýmsi největším principem medicíny, a že tedy nezavazuje lékaře absolutně. Lékařské tajemství není zpovědní tajemství. Existují situace, kdy lékař musí porušit povinnou mlčenlivost. Pokud se například dozví o šíření pohlavní nemoci, o zneužívání nebo týrání, musí danou událost nahlásit odpovědným orgánům a nemůže se odvolávat na lékařské tajemství. Do slova je uvedeno, že lékař má povinnost trestnému činu zabránit, čehož se dá nejlépe docílit včasným nahlášením. 

Je třeba otázkou diskuse, zda lékař může porušit lékařské tajemství v případě, že je někdo HIV pozitivní a nechce o tom informovat svého sexuálního partnera a slibuje, že bude vždy používat kondom. Zda dárce spermatu má zůstat v anonymitě a podobně. Je hodně případů, o kterých se dá polemizovat, ale lékařské tajemství není nic nepřekonatelného a je na společnosti za jakých okolností porušení lékařského tajemství umožní anebo přikáže. 

Každý, kdo chce vykonávat práci, kde se dostává do styku s lidmi a může na ně nějak působit, musí mít osvědčení o zdravotní způsobilosti a myslím, že by se to mělo vztahovat i na presidenta. Musí to mít jeřábník i lékař, proč by to neměl mít president?

Porušení lékařského tajemství tedy není nic tak výjimečného a jeho dodržování je dáno tím, na čem se společnost dohodne. Je alibistické se schovávat za ono tajemství a říkat, že je to uvedeno v nějaké přísaze, vše musí být nějak zdůvodněno, a pro všechno musí být důvod. Je-li onen důvod slabší než jiný veřejný zájem, může být tedy překonán.