PRÁVO: Porucha imunitního systému
Tomáš Pajonk foto: Neviditelný pes
V médiích krátce proběhla zmínka o tom, že drobná podnikatelka paní Kadlecová dostala pokutu 250 000 Kč (žije v obci Přepych, tak co se divíme), protože za ní zaskočil pohlídat obchod na půl hodiny její syn [1]. Možná to mezi všemi konflikty a válkami zapadne, ale rád bych se nad tím chvíli zamyslel. Je to totiž jeden z mnoha signálů skutečné poruchy systému. A na rozdíl od medializovaných krizí v Ukrajině, Iráku a Sýrii s tímto ale něco udělat můžeme.
I lékaři často mluví o nárůstu pacientů trpících autoimunitními onemocněními. V některých případech se tyto choroby zařazují do tzv. „civilizačních chorob“. Je možné, že obdobně jako jednotlivci i naše rozvinutá civilizace trpí chorobou, při které útočí na zdravé a užitečné jedince a nebezpečné parazitující metastázy ignoruje.
Určitě nejsem sám, kdo pomáhal rodičům v živnosti či podnikání. Občas jsem o sobotách a nedělích stál u okýnka „Výkup lahví“, či doplňoval zboží. Nevím, zda tenkrát byl jiný volnější zákon, nebo bylo méně inspektorů. Neměli by dnes, po zhlédnutí zpráv, rodiče strach mě nechat pomáhat v obchodě? Dětská práce bez pracovní smlouvy? Co na to sociálka? Také by si přisadila, jaké to mám kruté rodiče, že musím občas trávit soboty dětskou prací za účelem jejich zisku? Víte? Já ne.
Tady je první porucha našeho systému. Je velmi nepředvídatelné, na koho zaútočí a koho nechá být či dokonce podpoří. Vycpaný medvěd v restauraci? Potrestat. Chceš prodávat marmeládu z domova? Zkomplikovat. Prodáváš slipy na náměstí? Zakázat. Tančíš s holým zadkem a genitáliemi na ulici v koženém oblečku ve správný den? Podpořit. Uděláš to jinde? Zavřít. Pokácíš strom bez povolení? Pokutovat. Pustíš do přírody bobra, který ničí staleté parky? Nic. Bobra už ale zastavit nelze, je chráněn až v Bruselu. Pomůžeš ženě rodit doma? Soud. Nezávidím policistům, myslím, že si musí často ťukat na čelo, kdo je dnes zločinec a kdo hrdina. Imunitní systém se zbláznil a ničí to co má bránit a naopak.
Občan tedy vůbec neví, co může od státu a jeho kontrol čekat. Ví jedno - v nejlepším případě nic. V mnoha ostatních případech zbytečné problémy a starosti. Přísné kontroly zásadním problémům stejně nezabránily, viz metanolová aféra, bodový systém na silnicích apod. Úřední a státní moc vytvořily systém, kde běžný občan nemá vůbec žádnou šanci s jistotou vědět, zda právě neprovádí nějakou ilegální či poloilegální činnost. Náš „imunitní systém“ se chová nepředvídatelně a v rozporu s našimi očekáváními. To vede k zmatkům, zmařeným nadějím a frustraci.
Druhý kámen úrazu je v tom, že žijeme v systému, který útočí na produktivní jedince a neproduktivní odměňuje.Činorodost, svépomoc a pomoc ostatním mnohdy nepochopitelně trestá, nebo komplikuje za únosnou mez. Naopak nečinnost a dlouhodobé pobírání sociálních dávek, je v pořádku. Ještě lépe je dělat státní kampaň na podporu turismu, či za zvýšení spotřeby českých ryb. Efekt nula. Odměna jistá. To je ještě daleko lepší než sociální dávky.
Zpět k paní a její situaci. Přijdou lidé, kteří budou systém a postup úřadů omlouvat. Řeknou třeba:
„Paní přeci obcházela zákon. Státu takhle unikají peníze! A když, ona neměla zlý úmysl, tak jiní jo. Stát musí mít právo nepoctivce trestat.“
Je snad evidentní, že je nutné mít takový systém, který podobně špatné kontroly nepotřebuje.
„Všechno je v klidu, soudy pokutu zruší. Spravedlnost zvítězí.“
Paní už krám zavřela, pokutu bude muset zaplatit, pak jí možná vysoudí zpět. Vy máte doma čtvrt miliónu jen tak na nějaký soud? Já ne. Kolik dní stráví paní na soudech? Stres, nervy, frustrace …
„To je přeci riziko povolání. Kdo nezná zákony, nemá co podnikat.“
Systém, který generuje tak složité normy, že je chápe jen mizivé procento populace, ničí zákon a právo. Toto nelze omlouvat. Nemyslím, že nazývat riziko zmatených byrokratů jako součást rizik povolání, je správnou terminologií. To je spíše v kategorii živelná pohroma, či „ruka boží“.
Z tohoto a dalších případů vidíme, že máme nemocný imunitní systém. Zvrhl se a místo skutečných zločinců útočí na části, které ho živí. Tím vyvolává přehnané obranné reakce poškozených tkání, dává munici extrémistům a lidem, kteří velmi dobře využívají zmatků a rozjitřených emocí a nabízí extrémní a zjednodušující řešení (rasismus, korporatismus, socialismus). To přeci nemůže skončit dobře. Je to ale i naše chyba. Jsme součástí systému. Dokud budeme dovolovat našim vládcům porušovat základní principy fungování státu a práva, tak za to budeme platit. Se zpožděním a s údivem, ale budeme. Cena za mlčení a pasivitu je větší, než se zdá na první pohled zdá.
A konec příběhu?
„Paní Kadlecová mezitím drogerii zavřela a čeká, jak inspektorát posoudí odvolání proti pokutě – desetkrát vyšší, než byla hodnota všeho zboží v potrestaném obchodu.“ Není sama, média občas v sekci „zábavné a absurdní příběhy“ na jednotlivé situace upozorní, ale útoků na pracovité a produktivní lidi, jsou tisíce, ne jednotky.
Měli jsme v historii minutu ticha za mnohé zesnulé politiky. Co minuta ticha za zesnulé firmy pracovitých lidi, kteří ukončili svou činnost, kvůli porušování ekonomických práv a svobod?[2]
*****************
[2] Výpomoc syna, medvěd v hospodě, kauce malých lihovarů … nejde o ojedinělé případy.
Autor je místopředseda Svobodných
Převzato ze Svobodni.cz se souhlasem autora
