CzechTek - novinky z vyšetřování Inspekce MV

Tak jsem byl včera zase na inspekci MV. Potřetí. Volali mi už před svátky, že mě potřebují znovu vyslechnout. Zcela vážně jsem uvažoval, že nikam nepůjdu a pošlu je někam. Zvláště po skandálním postupu, kdy státní zástupkyně na návrh IMV odložila případ čtyř policistů kopajících do ležícího člověka. Neuvěřitelné výroky, které tento zákrok obhajovaly (např. mlácení tonfou bylo podle policejní mluvčí jen zvedání osoby ze země) mě pouze utvrzovaly v tom, že poslat celou inspekci i státní zastupitelství do řiti je jediná adekvátní odpověď.
Právníci mi to ale nedoporučovali, odmítnout svědectví prý v podstatě nejde. Dal jsem tedy na jejich radu a vyrazil na inspekci s očekávání, co to bude za komedii.

Na úvod mě pracovníci inspekce lehce překvapili, protože z toho, že mě musí znovu vyslýchat nebyli také nadšeni a považovali to za zbytečné. Já jsem s nimi souhlasil, protože vše podstatné jsem uvedl v trestním oznámení a doplnil při druhém výslechu. Nicméně, když už jsem tam byl, napadlo mě, že bych se mohl podívat do spisu, což by mě mohlo inspirovat k nějakému doplnění nebo upřesnění. S tím souhlasili, i když mají možnost to zamítnout.
Takže jsem tři hodiny pročítal vyšetřovací spis. Zábavné a poučné čtení.

Inspekci se podařilo identifikovat tři policisty, kteří mi s největší pravděpodobností způsobili při zásahu zranění. Identifikovali i několik policistů, kteří byli incidentu přítomní.
Největším překvapením ovšem bylo, že při identifikaci se ukázalo, že jeden z policistů má na uniformě číslo, které patřilo policistovi, který na zásahu vůbec nebyl. Inspekci se podařilo dokonce toto číslo (OEČ) zajistit jako důkaz ve služební skřínce dotyčného policisty.
Ten pak přiznal, že toto číslo získal výměnou s jiným kolegou. Čísla si vzájemně měnili před zásahem, protože se prý báli, že budou ze strany účastníků CzechTeku neprávem obviňováni, a chtěli tak ztížit svojí identifikaci. Trestné činy prý páchat nechtěli.

Policejní inteligence je vděčné téma řady vtipů. Bohužel, případ s falešným číslem by mohl být dalším námětem. Chlapci totiž asi zapomněli, že mají i čísla na svých přilbách a velitel družstva má jmenný seznam s čísly přileb. Takže falešné číslo tentokrát nepomohlo.
Ovšem stalo se tak i proto, že můj incident byl náhodou dobře fotograficky zdokumentován a podařilo se tak z fotografií zjistit řadu podstatných údajů. Jen dodávám, že to byly fotografie soukromého fotografa. V policejních zdrojích se nepodařilo nálezt žádný záznam, který by incident zachycoval.

Neodvažuji se odhadovat další vývoj svého případu, protože kdo sleduje dění kolem CzechTeku, musí mu být jasné, že očekávat je možné všechno. Každopádně jedno dokázané falešné číslo dobře ilustruje nejen situaci při policejním zásahu, ale především současný stav české policie.

Když uvažuji nad svým případem, uvědomuji si, že vůbec netoužím po potrestání těch policistů, kteří mi zranění způsobili. Chápu, že byli vystresovaní, možná i vyčerpaní. Někteří byli ve službě více jak 24 hodin. Situace byla v mém případě nepřehledná. Policisté měli strach a snažili pacifikovat každého kdo se k nim příblížil. Bylo to neprofesionální jednání, ale lidsky pochopitelné. Daleko horším faktem je, že celou řadu daleko brutálnějších a bezdůvodných útoků se asi nepodaří vyšetřit, protože neexistuje dostatek důkazů.

Pokud lze nějak omluvit jednání některých policistů, nelze vůbec omluvit přístup politiků, kteří policejní zásah proti CzechTeku vyprovokovali a dodnes ho za použití nehorázných lží obhajují. Mám samozřejmě na mysli především pana Paroubka a pana Bublana. Ti dnes ještě pokrytecky vyzývají k vyšetřování a dokonce nabízejí zmláceným právní pomoc. Což je od nich naprosto nechutné. Za zmlácené a zraněné na CzechTeku jsou odpovědni především oni. Pro nápravu mohou učinit jediné. Odstoupit. A potom někam zalézt a do konce života se stydět.






O autorovi:
Narozen v roce 1967. Byl přímým účastníkem freeparty CztechTek 2005 na Tachovsku a při policejním zásahu byl zraněn příslušníky Policie ČR. Byl i účastníkem freeparty u Boněnova v roce 2004, i několika dalších menších akcí spojených s teknokulturou. Nikdy však nebyl organizátorem technoparty ani na těchto akcích finančně či jinak neprofitoval.

Od roku 1990 působí v agentuře RACHOT, která se zaměřuje na nemainstraemové kulturní aktivity (např. pořádá již osmým rokem festival world music RESPECT).