Občas se objevují případy podvodného vymáhání hrazení pojistných událostí, čemuž se pojišťovny nejen efektivně brání, ale často takové případy přetřásají i v tisku. Už málokdy se ale hovoří o případech, kdy pojišťovny všemožně vzdorují proplatit pojistnou událost i za cenu bezostyšných postupů vůči pojištěncům. Třeba u úrazů řada z pojišťoven zavrhla standardní protokol léčení a následků, který podepisoval ošetřující lékař, a případy posuzují na základě svých expertiz připravených jen na podkladě přečtených lékařských zpráv bez znalosti pacienta. Příkladů by se našlo hodně, jen se o nich veřejně moc nemluví, což lze zdokumentovat jen na základě analýzy jmenovitých příkladů, jako byl třeba můj pracovní úraz.

K mému zranění došlo koncem roku 2013 ve státním ústavu, kde jsem už více než půl století zaměstnán. Ústav, jako každý jiný, je ze zákona pojištěn proti úrazu svých zaměstnanců. Zranění bylo standardně ošetřeno jako vážný úraz spojený s komatem na úrazové chirurgii a následně léčen profesní rutinou chirurgického a neurologického oddělení renomované nemocnice. Ta také vypracovala expertní posudek o ztížení společenského uplatnění jako následek úrazu. Tento posudek byl zrevidován soudním znalcem, tj. záměrně vybraným posudkovým lékařem pojišťovny, odkudsi, dejme tomu odněkud z ´Horní Dolní´, který pouze na základě prolistování archivního výčtu nemocničních dokumentů prohlásil posudek nemocnice a dobrozdání jejích expertů za dostatečně nepotvrzené, a tudíž nulitní.

Tato následná expertiza pojišťovny se však vůbec detailněji nezabývala podstatou a důsledky úrazu a ani se neobtěžovala s bližším poznáním pacienta a jeho ošetřujícího lékaře. Tímto způsobem si pojišťovna přisvojila nadřazenost lokálního názoru svého zvoleného posudkového lékaře nad názory lékařských specialistů - špičkových odborníků renomované nemocnice. To evidentně zavání účelovou jednostranností, kdy se pojišťovna snaží oprostit od finančních nároků vůči poškozenému. Dokonce se zdá, že i pracovníci ústavu, mající na starost bezpečnost a sjednávající pojištění, nemají zájem o procesní plnění a spíše se stávají podporovateli zájmů pojišťovny, než aby se zasazovali o práva pojištěnců z řad postižených ústavních pracovníků. To všechno je dnes ´divoká´ oblast právních narovnání, v kterých často hraje roli nejen právo, ale i o dostupnost financí a vliv účinných právních expertů.

Ale abych neodbočoval od svého případu, kde konkrétně objektivním zdravotním následkem úrazu se stala nestabilita, která má a měla za následek řadu nezaviněných pádů. Další konsekvencí se stalo jak nedobrovolné ukončení universitní kariéry vysokoškolského učitele, tak i nucené zakončení celoživotní záliby sportovce - špičkového lyžaře, cyklisty a turisty, které nebyly, jak píše závěrem ošetřující neurolog ve svém expertním posudku, ve znaleckém posudku pojišťovny zjištěny, ani zohledněny. Nemocnicí konkrétně pojmenované postkomační syndromy, neurotraumata lehkého stupně s následkem nestability a zhoršená nedoslýchavost nebyly pojišťovnou uznány jako opodstatněné. O co horší je - jakkoli nepodložené - domnění, že sama pojišťovna asi zákulisně ovlivňuje i pracovníky ústavu v té míře, že je podněcuje, aby neposkytovali poškozenému právní zázemí, třeba odmítnutím vznést v jeho prospěch ústavní odvolání, na které by měl poškozený právní nárok.

Ani moje soukromé odvolání podložené nemocničními výsledky se nesetkalo s porozuměním pojišťovny, která se jím zřejmě vůbec nezaobírala. Navíc se ani neobtěžovala provést patrně povinnou inovaci svého posudku dalším nezávisle zvoleným, i když svým, soudním znalcem. Naopak postup pojišťovny tak zřejmě přisuzuje tuto povinnost poškozenému jako takovému, což ve skutečnosti znamená, že pojišťovna požaduje na poškozeném, aby si sám vyhledal a zaplatil soudního znalce, tj. aby vynaložil nemalé peníze na obhajobu svého požadavku, který by měla provést pojišťovna jako subjekt k tomu oprávněný a také, a to zejména, k tomu předplacený.

Je patrné, že pojišťovny používají leckteré prostředky k tomu, aby se vymanily z povinnosti plátce, stejně jako pojištěnec využívá všechny prostředky, aby donutil pojišťovnu plnit své závazky.

A tak nezbývá než se zeptat na otázky nedávno položené v médiích a debatované v diskusních pořadech:

1) Je opravdu námětem práce pojišťovny získat profit, jenž třeba použije pro zlepšení platu svých zaměstnanců, kteří tak asi mají za úkol provádět provozní politiku při plnění pojistných událostí právě ve prospěch zisku pojišťovny?

2) Je v rámci činnosti pojišťovny zařazena povinnost nasměrovat tento zisk i na podporu organizací, přímo nesouvisejících s náplní pojišťovnictví?

Pro veřejnost je to pochopitelné, protože se z médií dozvídá, že pojišťovny plní své mimo-pojišťovací závazky jako finanční sponzoři českého sportovního dění. Jaký je pak rozdíl mezi těmi, kteří se snaží podvést pojišťovnu, a skutečností, že pojišťovna se neostýchavě zbavuje své zákonité odpovědnosti!

Emeritus, dr.h.c., čestný občan Prahy 5