Jaký je rozdíl mezi tím, když si za komunismu přisvojovali soudruzi práci, kterou udělal někdo jiný, a tím, když totéž udělá někdo dneska? Vůbec ne tak zásadní, jak by se snad na první pohled mohlo zdát.

Dokazuje to poslední odhalený případ plagiátorství na veterině v Brně, jejíž děkan Leoš Pavlata podepsal spolu s dalšími dvěma autory práci, kterou před deseti lety ve skutečnosti napsal jejich fakultní kolega Josef Illek.

Děkanu Pavlatovi se nic nestalo. Hájil se před akademickým senátem tím, že opisovali jen jeho kolegové. On sám prý napsal pouze pasáže, které jsou původní. Oba spoluautoři mu to dosvědčili, a vzali tedy vinu na sebe. Jak by ne: Pravý autor Josef Illek, který upozornil na to, že je jeho práce vydávána pod jinými jmény, dopadl totiž špatně. Děkan Pavlata s ním neprodloužil smlouvu, která mu ke konci měsíce vypršela. Zbývá dodat, že podle informací LN znalkyně zjistila, že z celkem devíti stran vědeckého článku jsou původní jen první dvě.

Za minulého režimu bylo dost běžné, že lidé na vědeckých pracovištích potřebovali k tomu, aby udělali kariéru, hlavně partajní knížku. Erudici museli mít především jejich podřízení, jejichž práce šéfové jen bezostyšně podepisovali. Kdyby se byli proti tomu bránili, tak letěli. Takže se nebránili. A po listopadu 89 stáli většinou před troskami svých kariérních životů, protože na to, aby je začali konečně budovat, bylo většinou už pozdě.

Zanedlouho ovšem začali zjišťovat, že se tak mnoho nezměnilo: z universit přicházeli mladí a "nadějní", ovšem s lokty snad ještě ostřejšími než měli jejich předchůdci. Raketově se z nich stali šéfové oddělení, kteří se neváhají podepisovat pod projekty, jež vymýšlejí a dělají jiní. Ani jim to nepřijde.

Přicházejí totiž z prostředí, kde je to evidentně normální, jak o tom svědčí nejen události na brněnské veterinární fakultě, ale třeba i na právech v Plzni. Tam to dosáhlo takových rozměrů - a míra bezostyšnosti tamních protagonistů byla tak neuvěřitelná -, že pohár trpělivosti přetekl a na své funkce rezignovali jak děkan, tak dva proděkani. Opisovali nejen tamní universitní hodnostáři, ale do podezření se dostala i půlka doktorandů, jejichž disertace záhadně zmizely z universitní knihovny.

To všechno dohromady už věru nesvědčí jen o nějakém "selhání jednotlivce", jak se tady s oblibou traduje. Daleko spíš to vypadá na systém, který byl vypěstován za komunismu a který prosperuje dál. Jen s tím rozdílem, že pokud dřív ti slušnější mezi funkcionáři ještě tušili, že to, co dělají, není správné, dnešním plagiátorům je to už srdečně jedno a jsou schopni si vymýšlet největší nehoráznosti, jen aby obhájili neobhajitelné.

Jestliže tedy někdo čeká na to, že snad dorostou komunismem nedotčené generace a všechno to pak tady zachrání, oddává se evidentně iluzím. Odkud by se měly vzít, když vyrůstají mezi námi? Když se učí odmalička, jak v tom chodit a moc se nenadřít. Jak chytře využívat jiné, kteří jsou tak "hloupí", že se nebrání. Jinými slovy, devastace společnosti pokračuje a žádní "blaničtí rytíři" nepřijdou. Budeme si to muset vypít sami. Konec konců jsme si to nadrobili. Pro začátek by stačilo, aby se ani jeden z odhalených případů nezametl pod koberec.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6