Navazuji na článek kolegy - člena spolku Chamurappi - Oldřicha Heina Peníze nesmrdí (pecunia non olet), který vyšel před pár dny na několika serverech a je „zaparkovaný“ na spolkovém webu . Autor v něm uvedl pojem „svaz známých“ jako nástroje k uplatnění korupčních vlivů. Kdo se dlouhodobě zajímá o dění v trestním řízení, pravděpodobně mi přisvědčí, že jím zmiňovaná uskupení občas vznikají. Někdy o nich lidé mluví jako o „místních mafiích“.

Někdy se jedná o ustálené, dlouhodobě působící struktury, jindy vznikají účelově, dočasně, nabaleny na trestní případy, jejichž účastníci mají prostředky použitelné k ovlivnění vykonavatelů spravedlnosti. Mohou působit jak k odvrácení ohrožení trestním řízením, tak k jeho prosazení. K jejich uvedení do pohybu nejsou vždy nezbytné peníze nebo jiné statky, ale může to být i ctižádost nebo prostá škodolibost. Příkladem budiž vyvolání trestního řízení pro údajné křivé svědectví proti nemohoucí osmdesátníci, jež slouží pouze k potýrání rodiny věřitele, ale přesto vedené s plnou vervou.

Ve „svazech známých“ se spolčují lidé z různých pozic: např. policista je propojený přes manželku se státním zastupitelstvím, státní zastupitelství přes rodinné svazky zase s vyšším patrem policejních struktur. Policie se může propojit s místní složkou GIBS přes bývalé policisty, kteří do ní přešli. K dokonalosti slouží propojení s insolvenčním správcem, exekutory a vykonavatelem dražeb. Báječně se „svazu známých“ daří, když se „u piva“ podaří do něj vlákat soudce. Ti všichni se navíc propojují všelijak křížově. Když se na takové uskupení napojí mocný místní „kmotr“ pomocí bývalého policisty, kterému po odchodu od sboru zajistil teplé místo, snadno ovlivní běh trestního řízení. Může se pak dít ledacos, například obžalovaný se po letech sice domůže zprošťujícího rozsudku, ale mezitím již dohodnutý zájemce koupil jeho majetek v dražbě „za hubičku“.

Stavět se „svazu známých“ do cesty je téměř beznadějné. Občánek podá státnímu zastupitelství podnět k vykonání dohledu nad policií, ale vyřízení se ujme manželka kamaráda napadeného vyšetřovatele a postup policie „posvětí“. Občánek podá trestní oznámení příslušné služebně GIBS, ale do té mezitím přešel policista, na kterého si stěžuje, a ten pak vyšetřuje sám sebe. Občánek chodí v bludném kruhu, opakovaně si stěžuje, nakonec se dočká vyrozumění, že na další obsahově shodné podněty už nedostane odpověď.

V zoufalosti jej napadne poslat stížnost „věrchušce“. Často se stane, že odpověď dlouho nepřichází a opakování podání na tom nic nemění. Je-li příliš dotěrný, nakonec dostane vyrozumění od stížností napadeného útvaru, že v jeho podáních se nevyskytovalo upozornění, že požaduje odpověď, proto úřad mlčel. Ale v zájmu dobré správy mu napadený úřada přece jen blahosklonně sdělí, že jeho stížnost byla bezdůvodná. Občánek teprve pak pochopí, že je zavedeným zvykem, že stížnosti se posílají napadeným útvarům k vyjádření. Sám na sobě nikdo chybu nevidí, takže „nahoru“ putuje vysvětlení, že stížnost byla bezpředmětná, a stěžovatel se ničeho nedomůže. V tomto ohledu zaslouží zvláštní uznání postup centrály NCOZ, která trestní oznámení, směřující mimo jiné proti soudcům podezřelým z nadržování sprostým zločincům, postoupila postiženému soudu, snad aby si podezřelí mohli v klidu připravit obhajobu.

Když občánek pochopí, že marně válčí proti „svazu známých“, bláhově ho napadne, že hradby souručenství korupčníků by mohl prorazit pouze zásah zvenčí, a to z nejvyššího patra. Vydá se tam. Kdysi, asi tak před deseti a více lety, by možná skutečně dosáhl požadovaného setkání a něco by vyřídil, nebo by velký šéf aspoň předstíral porozumění. Od té doby se rozbujelo papalášství, jež činí některé vysoké šéfy nedostupnými. Mají své kerbery, kteří k nim občanskou chátru nepustí. Papaláši mají přece svých starostí dost i bez občanských prudičů. Je třeba je chránit před přetěžováním a ušetřit je „jobovek“, kterými by se museli zabývat. Nejlépe opevněný je ředitel BIS, jemuž ani nelze poslat žádost o setkání cestou datových schránek. Jakýsi vnitřní útvar BIS sice zprávu přijme, ale pak poučí odesílatele, že na vyřizování takových žádostí má BIS zvláštní útvar, jenž je třeba oslovit způsobem popsaným na internetových stránkách BIS. Na základě zkušeností s policií, státním zastupitelstvím a GIBS bych čekal, že obsluha datové schránky doručí dopis vnitřní cestou příslušnému útvaru. To by ale asi bylo svou jednoduchostí zpravodajců nedůstojné.

Případy korupcí ovlivněných řízení patrně není mnoho. Ale vyskytují se a jsou překážkou vedení férového procesu. Působí obrovské škody hmotné i morální. Přivádějí do vězení nevinné lidi a naopak umožňují darebákům únik před spravedlností. Pokud se postiženým nepodaří získat pomoc mimo obvod působnosti „svazu známých“, spravedlnosti se nedočkají. V jejich neprospěch účinkují ustanovení právních předpisů o místní a věcné příslušnosti, jejichž prolomení je neobyčejně obtížné. Navzdory téměř beznadějné situaci je na místě nevzdávat se a bojovat až do posledního náboje. Cum spiro spero.

================================

Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz