Sherry 12.3.2008 14:34

Autor vůbec nepochopil...

Na trhu práce je zaměstnavatel zákazníkem, který platí za práci, kterou si kupuje od svých zaměstnanců (služba "poskytnutí pracovního místa" je chimérou - pokud by byla zaměstnavateli zaměstnancům poskytována taková služba, museli by za to zaměstnanci svým zaměstnavatelům platit; navíc stát by měl další danitelnou aktivitu svých občanů).

Společnost by se měla rozhodnout, zda bude fungovat v čistých cenách (za zboží, služby i práci) nebo hrubých (čistá cena + povinné odvody). Nikoli případ od případu v různých podle toho, jak se státu hodí zatajovat místa transferů peněz od občanů ke státu.

U nás je zvykem fungovat v hrubých cenách (ačkoli to např. komunikační operátoři nerespektují nabízejíce za korunu SMS, která ve skutečnosti stojí korunu a 19 haléřů), které jsou u zboží a služeb odvozeny od čistých cen (základem pro výpočet je čistá cena, nikoli hrubá!!).

Podobně by mělo fungovat stanovování cen práce - základ pro výpočet odvodů by tedy měla být čistá cena práce (peníze, které fyzicky dostane zaměstnanec na ruku), v pracovní smlouvě (analogicky jako u smlouvy o poskytování jakýchkoli jiných služeb dlouhodobého charakteru) by měla být uvedena celková cena (= čistá cena + z ní spočítané odvody).

Jestli stav zavedený 1. ledna t. r. je prvním krokem na cestě k nápravě existujících deformací, považuji za velký úspěch už jen to, že stanovuje povinnost uvádět na výplatní pásce mzdové náklady (nejen hrubou mzdu). Protože rozdíl mezi nimi a čistou mzdou udává míru státní příživy na plodech práce zaměstnanců, nikoli rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou, jak se zaměstnanci - až na pár výjimek - domnívali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek