PRÁVO: Padni, komu padni?
Toto nové stání V. Hučína před soudem skončilo pro něj znovu úspěšně, i v posledním ještě projednávaném bodě obžaloby z původních sedmi byl V. Hučín zproštěn viny. Všechny stupně soudů, okresní, krajský i nejvyšší, zaujaly stejný právní názor -V. Hučín nespáchal žádný ze sedmi trestných činů, ze kterých byl obžalován.
Stejně úspěšně pro něj skončila jeho rehabilitační řízení. V. Hučín je nevinný a jeho rehabilitace mu dodaly aureolu bojovníka proti totalitnímu režimu.
Mám-li i já, „mírně řečeno“, polemizovat s Petrem Uhlem, co je nepřesvědčivé zdůvodnění, pak to prosím nebylo u žádného ze zprošťujících rozsudků. Jejich odůvodnění byla precizní, právně výstižná a nemusela se uchylovat ani k „berličce“, že nevyvrácená pochybnost se rovná nevině obžalovaného. V. Hučín je antikomunista a komunistům v minulém režimu vyhlásil svůj boj. Svým způsobem ho vedl i po změně režimu jako důstojník BIS.
Za totality jsem Hučína neznal, obdivoval jsem tehdy Petra Uhla, o jehož sledování jsem měl celkem dobrou představu. Matka pracovala nedaleko jeho domu a hlásila mi vždy, kdy stál před jeho domem vůz StB. Obdivoval jsem jej i za to, že své „levičáctví“ dokázal podřídit objektivitě, když šlo o základní lidská práva.
Chtěl bych mu proto dnes veřejně vzkázat, i jako jeho bývalý obhájce, že jsem za svoji dosavadní kariéru obhájce ve věcech trestních v totalitním i demokratickém režimu zažil jen málo tak přesvědčivých odůvodnění rozsudků, jako byly ty Hučínovy.
Již od samého počátku jeho trestního stíhání bylo zřejmé, že to nemůže pro Hučína skončit jinak, protože jsem stejně tak málo viděl tolik diletantských obžalob, jako byla ta Hučínova, A dokonce jsem viděl málo nebo žádnou ideologickou zaujatost u Petra Uhla v trestních řízeních, s výjimkou antikomunisty Hučína.
Omnia mea mecum porto, všechno co mám, nosím s sebou, říká římské rčení. Měl Petr Uhl s sebou při psaní svého článku „Žalobce nemůže být pod nátlakem“ svůj smysl pro spravedlnost a objektivitu typu „padni, komu padni“?
Právo, 10.5.2007