Dne 18. prosince si vzpomněli tři obžalovaní z kauzy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, že přesně před rokem vyslechli šestý zprošťující rozsudek vynesený v pořadí třetím senátem, který se jejich věcí zabýval. Nebylo jim veselo, neboť stejně jako v případě předcházejících pěti rozsudků státní zástupce Jan Lelek pokračuje v díle započatém jeho předchůdkyní Šárkou Pokornou a opět podal odvolání, ačkoli ve srovnání s předchozími koly došlo k drobnému doplnění dokazování ve prospěch obžalovaných (vzhledem k dlouhé době trvání procesu se změna důkazní situace nedá očeávat). Případ se táhne již osm let. Dva z obžalovaných byli postaveni mimo službu, což je citelná finanční újma. A při souhře státního zástupce a odvolacího senátu může řízení pokračovat donekonečna, dokud se čtvrtý zákonný soudce pokorně nepodrobí vůli státního zástupce a předsedkyně odvolacího senátu.

Jako obvykle, o odvolání rozhodl senát Jaroslavy Liškové, tentokrát ve změněném složení než dříve. Rozsah spisu již překročil 4 tisíce listů, takže s ohledem na účast nových členů senátu by se dalo předpokládat, že seznamování s ním bude trvat delší dobu. Ale ve skutečnosti šlo všechno velmi rychle: od doručení odvolání státního zástupce do vydání rozhodnutí uplynulo pouhých třináct dní včetně sobot a nedělí. A se stanovisky obžalovaných k odvolání se senát nezdržoval: obdržel je ve lhůtě, jedno jeden den před rozhodnutím, druhé dokonce až po něm, o třetím nemám přehled.

Obžalovaní dnes vědí, že odvolací soud rozhodl o vrácení jejich věci k sedmému projednání v pořadí čtvrtým senátem již 16. října 2019, a znají jméno svého čtvrtého zákonného soudce. Usnesení odvolacího soudu k nim ale dosud nedorazilo, takže nemají možnost případně se proti němu bránit.

Předpokládám, že náklady na vedení tohoto procesu již překročily výši škody, která měla vzniknout trestnou činností.

Tento ping pong by hypoteticky mohla zastavit ministryně spravedlnosti Marie Benešová, kdyby usnesení senátu Jaroslavy Liškové vystavila přezkumu Nejvyšším soudem ČR podáním stížnosti pro porušení zákona. Podobně jako před nedávnem exministr Robert Pelikán by ale sklidila kritiku aspoň části odborné veřejnosti, protože není obvyklé, že by se stížností napadalo rozhodnutí, jež není ukončující. Tato úvaha je ale zbytečná, protože bez písemného vyhotovení usnesení odvolacího senátu obžalovaní nemohou o podání stížnosti požádat.

Naproti tomu bez problémů by musela odborná veřejnost přijmout aboliční rozhodnutí prezidenta republiky. Nešlo by o klasické udělení milosti, protože jeho dobrodiní by směřovalo ve prospěch obviněných, kteří jsou de iure šestinásobně nevinní. Za těchto okolností by pan prezident mohl rozhodnout bez posouzení věci ministerskými úředníky. Návrh na udělení abolice skutečně na Hrad dorazil. Ale ředitel právního oddělení jeho kanceláře pojal věc formalisticky a odňal mu možnost okamžitého rozhodnutí odesláním doručené žádosti na ministerstvo.

Za daných okolností by mohla nějaká sázková kancelář vypsat sázku na počet rozsudků, jež ještě Obvodní soud pro Prahu 1 v budoucnosti vydá, popř. kolikrát ještě sehraná dvojice Jan Lelek a Jaroslava Lišková se pokusí vnutit svou vůli Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

=================================================

Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu
ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Kniha je dostupná zde.