Že Evropa už dnes není tou nejmladší mytickou děvou, není žádným velkým tajemstvím. Že se ale právě tento fakt a z něj plynoucí nepříjemný defekt stáří stane hlavním předmětem zájmu naší vlády pro slavnostní vkročení na kapitánský můstek půlročního předsednictví EU, mne tak trochu (přiznám se) zaskočil. Oslava opotřebení? No, konec konců proč ne, když si to vláda přeje. Jakýsi výtvarník David Černý (netušil jsem, že je též výtvarníkem) prý vytvořil spolu s dalšími výtvarníky ze všech zemí EU na žádost naší vlády jakési výtvarné umělecké dílo, o kterém po celou dobu jeho vzniku nikdo nic nevěděl a už vůbec nic prý pak vláda jako jeho objednatel. Takto byla celá věc prezentována v médiích více než před týdnem a tajemné očekávání jakoby mělo být předehrou prvního dějství (prý humoristicky laděného) chystaného představení v budově Rady Evropské unie v Bruselu. Bylo zdůrazňováno, že toto představení je záměrně koncipováno jako překvapení pro všechny zúčastněné (tedy jak pro účastníky slavnostní vernisáže ve vstupní hale budovy Justus Lipsius, tak pro účastníky všech jednání v bruselské budově Rady EU po dobu následujícího půlroku), ale současně jako překvapení pro všechny ty, jichž se to mělo týkat (tedy pro všechny obyvatele všech 27 zemí EU, což je třeba chápat bez rozlišení postavení občanů v nich žijících, neboli pro celkem 496 mil. lidí), včetně překvapení pro samotné objednatele projektu – tedy vlády České republiky. Čili jakési totální „překvápko“ jako nedílná součást tohoto projektu. Takto postaveno to vypadalo zajímavě: nikdo nic nevěděl a těšil se (?) na zpodobení opotřebené (opotřebované?) Evropy.

Již v této chvíli mne zarazila podivná skutečnost, signalizující, že zde není něco v pořádku, a to i tehdy, kdyby „případ Entropa“ vůbec nenastal a nestalo se nic mediálně pozoruhodného a mimořádného, co by stálo za nějakou zvláštní pozornost. Jen z faktu, že objednavatel nevěděl, co vlastně objednal, totiž vyplývá dost závažný právní lapsus vlády, která s autorem projektu sjednala smluvní vztah v přímém rozporu s tím, co i jí ukládají zákony země, které vládne. Konkrétně šlo o zjevné porušení ustanovení obchodního a občanského zákoníku, jelikož zatím vazba „objednaného“ díla na autorský zákon v rámci uzavřené objednávky (jako její součást v době uzavření) vůbec nenastala. Říkáte „jak to, vždyť bylo přece objednáno výtvarné dílo“? V tom to právě vězí – nebylo.

Teprve potom začal působit svým životem „případ“ Entropa. Začaly jím ihned ochotně žít i všechna media, ale veškeré soustředění přitom směřovalo téměř výhradně k výsledné podobě vytvořeného díla. Přesněji řečeno k jeho obsahu a výpovědi. Většina komentářů v novinách se tak nejdřív zabývala vhodností, resp. nevhodností umělecké výpovědi vytvořeného díla, téměř vůbec ne však jeho výtvarnou kvalitou. Termín „umělecké dílo“ sice zpochybňován nebyl, ale víc než „výtvarný umělec“ zazníval pojem „konceptuální umělec“ při zmínkách o autorské tvorbě Davida Černého. Právě naprostou svobodu projevu (oprávněnost umělecké mystifikace byla uváděna jako vysvětlení a omluva podvodného jednání) spojovali komentátoři s uměním koncepce, fabulace, provokace a ne se samotným výtvarným projevem. Ten byl brán jen jako prostředek k nějakému sdělení, přičemž jeho kvalitativní úroveň nebyla vůbec brána v úvahu.

Po senzačním „odhalení“ faktu, že autorem výsledného díla není skupina 27 spoluautorů, jak bylo při objednávce zhotovení díla dohodnuto, ale pouze David Černý sám jako jediný autor celého díla, se zájem komentátorských úvah rozšířil o emocionální hodnocení této nové skutečnosti. Alexandr Vondra jako zadavatel k tomu v článcích komentujících „odhalení“ říká pozoruhodnou myšlenku: „Dohoda Úřadu vlády s umělcem jasně stanovila, že dílo bude společným projektem umělců z 27 zemí EU. Plná odpovědnost za nedodržení tohoto zadání a slibu je na umělci Davidu Černém.“ Zřejmě si neuvědomuje, že nemá pravdu, což je docela smutné, když si uvědomíme, že to řekl vysoký představitel státu. To by se ale v právním státě stát nemělo. Proto jsem se rozhodl napsat tento článek – zvažte sami, jak se věci mají.

Ve všech textech o „případu Entropa“ se píše (a automaticky předpokládá), že na základě objednávky vlády bylo vytvořeno autorské dílo. To je značné nepřesné, zavádějící a matoucí. Bylo vytvořeno autorské dílo, nikoliv však na základě objednávky vlády. Objednáno nebylo ani výtvarné, ani autorské dílo. Náš autorský zákon je v tomto jednoznačný: chrání autorské dílo teprve až když toto vznikne. Do té doby není co chránit. Nelze proto tedy mluvit o tom, že bylo objednáno vytvoření uměleckého díla autorem (resp. v našem případě více autory). Neboli autorský zákon nechrání činnost autora samu o sobě – jen proto, že je autorem, nebo se jako autor chová. Nechrání ani to, co teprve vznikne, nebo má teprve vzniknout. V §2, odst. 6 aut. zák. je uvedeno: „Dílem podle tohoto zákona není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.“ Je sice možno ve smyslu autorského zákona vytvořit autorské dílo na objednávku, ale pouze podle ustanovení §61 (Dílo vytvořené na objednávku a soutěžní dílo). Tam je ale podmínkou vytvořit takové dílo na základě smlouvy o dílo ve smyslu obchodního a občanského zákoníku. Tehdy je ovšem nezbytné uzavřít písemnou smlouvu s uvedením všech nezbytných údajů pro zpětnou identifikaci podmínek zadání (jde o smlouvu na zhotovení určitého díla: takového, o jehož budoucí výsledné podobě, funkci, obsahu, apod., nemůže být žádných pochyb). Jelikož ale bude vytvořeno výtvarné dílo, musí být součástí smlouvy o vytvoření díla na objednávku též výtvarnými prostředky demonstrovaná budoucí výsledná podoba objednaného díla – skica, nákres, model, apod. – s jejíž pomocí bude možno přesně specifikovat shodu vzoru a díla, jež má být vytvořeno (nestačí zde jen slovní popis nebo jen orientační skica).

To ale není vše. Vytvoření „díla na objednávku“ podle autorského zákona má ještě jednu důležitou podmínku: současně s touto smlouvou musí být s autorem (autory) uzavřena předem licenční smlouva na pozdější užití díla vytvořeného na objednávku. Poskytnutí licence je zde povinné a musí ho poskytnout bez výjimky předem všichni spoluautoři zhotovovaného díla. Proto řekl-li pan A. Vondra, že „Dohoda Úřadu vlády s umělcem jasně stanovila, že dílo bude společným projektem 27 umělců z 27 zemí EU. Plná odpovědnost za nedodržení tohoto zadání a slibu je na umělci Davidu Černém.“, pak tím zcela průhledně dokázal, že vzniklému problému vůbec nerozumí, nebo jde z jeho strany o účelový úhybný manévr.

Zde není vůbec žádných pochyb o tom, že zcela jednoznačnou vinu na zpackaném vzniku s umělcem uzavřeného smluvního vztahu (ten vůbec z právního hlediska nevznikl, objednatel nejenže neplnil to, co od něj zákon vyžaduje, ale ani se o to nesnažil) nese naše vláda.

Dodám jen další citáty pana A. Vondry uvedené v novinách: „Schvaloval jsem bílou mapu… v době schválení projektu jsem viděl jen skládačku z obrysů jednotlivých zemí tvořících EU“, což je otevřený výsměch našemu právnímu systému. Bohužel, je to současně i výsměch právu evropskému. Pokud by totiž skutečně měli být spoluautory projektu a díla nazvaného Entropa další umělci z dalších 26 zemí EU, v licenční smlouvě by museli (každý sám za sebe) vyjádřit svůj souhlas s tím, že všichni respektují připravovaný právní akt užití společného díla podle ustanovení českého autorského zákona. Autorské právo je totiž „celosvětově“ postaveno na teritoriálním principu. To současně znamená, že osobnostní autorská práva jsou chráněna zákony zemí, kde autorské dílo vzniklo. Neboli aby byla díla spoluautorů chráněna českým autorským zákonem, musela by bez výjimky být všechna vytvořena na území České republiky a pokud ne, musely by být v licenční smlouvě dány do souladu všechny odlišnosti autorského práva těch zemí, jejichž občany byli dotyční spoluautoři užitého díla. Jinak by totiž nebylo možné s vystavovaným společným dílem nakládat jako s dílem vytvořeným pro daný účel.

Jiná věc je ovšem, jak se zachoval sám autor projektu David Černý. To nechci teď hodnotit, nechci hodnotit ani úroveň autorského díla, ani to do jaké míry bylo dílo umělecké, humorné, vtipné, groteskní, provokativní, jakou mělo výtvarnou kvalitu, apod. Samozřejmě mám na to výsledné dílo svůj osobní názor, o jeho vyjádření mi však v tomto textu nešlo. Sledoval jsem jen vztah našich platných zákonů k tomu, co se stalo a jak se to stalo. Co se týče té či onaké kvality autorského díla, zde totiž platí základní princip nestrannosti: autorský zákon vůbec nezajímá hodnota autorského díla, neřeší ji, nezajímá ho, zda je dílo kvalitní, nekvalitní, umělecké, zda má nějakou vypovídací schopnost, zda je estetické, neestetické, neboli svobodu autorské tvorby autora nijak neomezuje. Má vlastně jen jediný cíl – chránit autorská díla. Jediná podmínka tohoto právního stavu (autorský zákon je pouze právním dokumentem) musí být ale splněna: musí se jednat o autorské dílo, aby jím mohlo být chráněno. Pokud přijmeme daný právní stav a shodneme se na tom, že v Bruselu v hale Justus Lipsius visí autorské dílo, pak jediné co z tohoto stavu vyplývá, je fakt, že vznikem toho díla vznikla nějaká konkrétní osobnostní autorská práva. Právo na užití tohoto díla (to vzniká poskytnutím licence autorem) však s největší pravděpodobností vůbec nevzniklo. Nemohlo vzniknout v době, kdy vláda uzavírala smlouvu o dílo vytvořené na objednávku, a nedovedu si představit, jak by mohla vzniknout dodatečně. Je tu totiž stále nevyřešená okolnost: vláda sice umožnila, aby autorské dílo výhradně pro její potřebu vzniklo, avšak bez relevantního právního důvodu (v rozporu se zákony tohoto státu). A pak jsou tu ještě peníze, které vláda vyplatila autorovi předem, aniž jí to zákony dovolovaly. A do třetice je tu dokonce pikantní přivlastnění si vládou toho, co jí ale vůbec nenáleží. Na každé straně propagační tiskoviny (tedy na stránce každého neexistujícího autora – i na stránce autora Davida Černého), vydané k projektu „Entropa“, je uvedena věta: „Autor: České předsednictví v Radě EU“. Vláda ani České předsednictví v Radě EU přece žádnými autory „Entropy“ nejsou. Nebo snad ano? Pak by ale musela vláda od samotného začátku dobře vědět, že sama po celou dobu vzniku „Entropy“ hraje podvodnou hru, necítí se být vládou, ale též umělcem (v duchu toho, co uvedl David Černý: „… vytváření falešných identit je jednou ze strategií současného umění“). Pak ovšem nevím co s větou, kterou podle novin řekl pan A. Vondra: „Plná odpovědnost za nedodržení zadání a slibu je na Davidu Černém.“ Podle jakého zadání? Podle jakého slibu?

Bez vypořádání těchto nevyřešených autorskoprávních, smluvních a finančních položek nelze postupovat dál. Tedy pokud se ještě pokládáme (s malými chybami?) za právní stát.

18. 1. 2009

Autor je malíř a soudní znalec