V nedávných dnech rozvířila hladinu veřejného mínění mimo jiné zpráva veřejné ochránkyně práv o problematice „muslimských šátků“. Obávám se, že však přinesla více otázek než odpovědí…

V zásadě šlo o to, zda ředitelka jedné zdravotní školy tím, že respektovala školní řád, který pokrývku hlavy při vyučování žákům zakazuje, se dopustila nebo nedopustila diskriminace náboženského přesvědčení žákyň hodlajících šátek při vyučování používat. Veřejná ochránkyně práv soudí, že ano, a ve svém stanovisku uvádí: „Bylo by vhodné, kdyby školní řád výslovně uvedl, že zákaz nošení přikrývek hlavy se nevztahuje na náboženské symboly.“ Ale proč jen symboly náboženské? Žádný náš právní předpis nestanoví “náboženské symboly“ nad ostatní symboly lidské činnosti a identifikace, když § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona (zák. č.198/2009 Sb.) výslovně uvádí, že nikoho nelze omezovat „z důvodů rasy, etnického původu, pohlaví, sex. orientace, věku zdravotního postižení, národnosti, vyznání, víry či světového názoru“.

Pak by ovšem shora uvedený názor, pokud by neměl nabádat k nové diskriminaci, měl znít takto: „Bylo by vhodné, kdyby školní řád výslovně uvedl, že zákaz nošení pokrývek hlavy se nevztahuje na symboly rasy, etnického původu,……národnosti, vyznání, víry či světového názoru.“ Pak ovšem žáci s roztodivnými pokrývkami hlavy reprezentující nejrůznější národnosti (ke kterým se každý může svobodně přihlásit) nebo pastafariáni s cedníkem na hlavě reprezentující svůj „světový názor“, nebo dokonce žáci s hákovým křížem na rukávě (svastika jako symbol hinduismu!) by se právem mohli proti své „diskriminaci“ ohrazovat. Opravdu si přejeme takový antidiskriminační „guláš“?

Veřejná ochránkyně práv ve své zprávě uvádí, že „plošný zákaz tedy nepochybně představuje zásah do náboženské svobody a jednání ředitelky školy bylo v rozporu s antidiskriminačním zákonem“. To jistě nelze vyloučit, ale v právním státě není možné, aby občan nerespektoval právní předpis jen proto, že tento je podle jeho názoru v rozporu s jiným zákonem nebo s Ústavou. Ani soud nemůže v takových případech takto postupovat, ale musí řízení přerušit a požádat o stanovisko Ústavní soud. Požadovat proto na ředitelce školy, která školní řád respektovala, aby sama posuzovala jeho platnost, je, domnívám se, mimo realitu našeho právního řádu.

Z celé diskuse nad tímto problémem se zcela vytratilo, že původně nešlo o šátky, ale o to, zda ředitelka školy porušila zákon, ale zejména to, že jde o chování nezletilých školaček, u kterých svobodné přihlášení se k čemukoliv je jistě třeba posuzovat opatrně. A navíc o chování žákyň ve třídě v době školního vyučování, takže poukazování na to, že „naše babičky také nosily šátek“ a že „dámy ve společnosti nemusí pokrývku hlavy sundávat“, jsou zcela nepřípadné. Tam, kde naše babičky a dámy nosily a nosí šátek, nikdo nebrání nikomu mít na hlavě cokoliv ….

Konečně by neměla zůstat bez pozornosti skutečnost, že ostentativní přihlášení se k extremní formě islámského náboženství (a o nic jiného nejde: ne všechny muslimky se zahalují, a tedy o nepřekročitelné podmínce vyznávání toho náboženství nemůže být řeči) je také přihlášení se ke zvláštnímu způsobu života, k netoleranci a k agresivnímu pohrdání jinými, nejen náboženskými názory a vyznáními. A to u některých občanů může vyvolávat a také vyvolává odpor a strach. Ať se to našim muslimům líbí či nikoliv. A pak je na místě připomenout, že podle čl. 16 odst. 4 Listiny práv a svobod lze jakákoliv, i náboženská práva omezit z důvodů „veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví, mravnosti nebo práv svobod druhých“. Diskusi o těchto problémech bychom v žádném případě neměli považovat za ukončenou…..

(Psáno pro Právo 1. 9. 2014)