Proč někdo sympatizuje s odsouzeným odmítačem politických stran, ale se sprejery už ne?

Poté, co si odbyl měsíční trest Roman Týc, máme tu další díl seriálu dojemného rozhořčení nad nespravedlivou justicí, stíhající pouze malé ryby a pomíjející velké darebáky. Olomoucký řidič MHD Roman Smetana odmítl dobrovolně nastoupit do vězení za to, že pokreslil či jinak upravil předvolební plakáty parlamentních stran. Již od podzimu tu je vlna solidarity s údajně nespravedlivě potrestaným hrdinou.

V případu je celá řada pochybení. Jedno z největších má na svých bedrech olomoucká soudkyně Markéta Langerová. Musela vědět, že její jméno v souvislosti s kauzou spojenou s ODS, tedy stranou, jejímž čelným reprezentantem její manžel více než desetiletí byl, vzbudí kontroverzi. Jakkoli se sama může cítit nepodjatá, nemohla netušit, že jí to jen málokdo uvěří. O co méně munice by měli ti, kdo s rozsudkem nesouhlasí, kdyby případ soudil někdo jiný.

Nesluší se dělat v tuto chvíli psychologické rozbory osobnosti. Nicméně je zřejmé, že Roman Smetana ze sebe chce udělat mučedníka. Jak jinak si vysvětlit, že se proti výroku soudu neodvolal? Ne, nepoukazuje tím na prohnilost našeho politického a právního systému. To by mohl až v případě, kdyby využil všechny dostupné prostředky, aby se domohl spravedlnosti, a přesto neuspěl. On na ně ale rezignoval. Právě proto, že víme, že se i soud může mýlit, máme vypracovaný systém odvolání a celou soudní soustavu. Teď vlastně nepoukazuje na nic. Jistěže se nám nelíbí, když dva soudy rozhodnou každý jinak. Ale právě proto nesvěřujeme v demokracii moc do ruky jednotlivci ani jedinému orgánu, aniž by proti němu nebyla jiná protiváha, která může napravit případné špatné rozhodnutí.

Byl jeden muž, který odmítal systém, v němž žil, a nechal se proto uvěznit – americký filosof a spisovatel 19. století Henry David Thoreau. Odmítl skrze daně finančně podporovat stát, jenž vedl války a nebránil otrokářství. Ve vězení kvůli tomu strávil sice jen kratičkou dobu, přesto tímto zážitkem později reflektovaným v eseji Občanská neposlušnost inspiroval řadu vlivných osobností. Možná chce olomoucký trpitel jít v Thoreauových stopách. Pak by ale měl být důslednější a odmítnout celou řadu dalších věcí tímto systémem garantovanou. Thoreau žil více než dva roky ve srubu u jezera Walden, odmítaje civilizační vymoženosti. Kam by se odstěhoval dnes a co všechno by odmítl, pokud by chtěl protestovat proti stávajícímu politickému řádu?

Je-li celá kauza něčím zajímavá, pak absencí uměřenosti, a to na všech zainteresovaných stranách. Uměřená nebyla soudkyně, když případ neodmítla. Uměřený není Roman Smetana, když ze sebe dělá mučedníka, aniž se snaží hájit se. Působí jako kluk, kterého zmlátí silnější spolužáci, a on místo snahy bránit se si sedne a naříká – ti kluci jsou ale nespravedliví. Uměření nejsou ti, kteří v celém případu vidí šikanu ze strany demokratického režimu. Uměřená nebyla ani ODS, která čin zažalovala. Lze pochopit, že se jí nelíbilo poničení vlastní reklamy. S něčím podobným se ale v předvolebnímzápalu ve veřejném prostoru musí počítat a trocha velkorysosti by byla namístě. Jinak zahlcujeme soudy hloupostmi a oprávněně tak vzbuzujeme ve veřejnosti pocit, že se řeší malichernosti a na důležité věci nezbývá čas. Nežijeme v ideálním světě, kde nikdo nikdy nepřekročí pravidla. Ne každé překročení pravidel by ale mělo být řešeno soudně.

Ano, je to celé na hranici, případ vzbuzuje otázky, proti čemu se má společnost bránit a nad čímmůže mávnout rukou. Bez vágní kategorie zdravého rozumu to nepůjde.
Na druhou stranu se nelze nechat zcela unést pohádkou o potrestaném chudákovi. Trest totiž na začátku až tak přísný nebyl – 100 hodin veřejně prospěšných prací, což činí při přepočtu ušlého výdělku pár tisícovek. Můžeme diskutovat o tom, zda je alternativa – 100 dní vězení – adekvátní, musíme však mít na paměti, že ta už v sobě zahrnuje fakticky další sankci za nesplněný původní trest. To, že nyní hrozí za nenastoupení do vězení až tři roky, nám přijde absurdní. Nicméně zase – jde o několikátý stupeň zahrnující i pohrdání veřejnou mocí, již reprezentujte soud. Není vyloučené, že ti, co se dnes nad Smetanovými tresty pohoršují, při jiných příležitostech nadávají, že je u nás nízká vymahatelnost práva a ze soudů že si nikdo nic nedělá.

Solidarita se Smetanou je morálním kýčem. Jistě, člověk může sympatizovat s odmítačem prohnilých politických stran, který je odsouzen za činnost, která se nejeví být společensky nebezpečná. Pak bychom se ale měli solidarizovat i se sprejery projevujícími svůj názor na údajně zastaralou instituci soukromého vlastnictví. Můžeme odmítat rozsudek soudkyně Langerové, neměli bychom však kvůli tomuto případu plnému zvláštních zarputilostímít za to, že se stávající režim mstí na svých odpůrcích.

LN, 28.3.2012

Autor je vedoucí Katedry politologie FSS MU