Policisté údajně obvinili znojemskou učitelku angličtiny Miroslavu Prillerovou z ohrožování mravní výchovy mládeže. Té se měla dopustit, když sexuální hrátky o loňské silvestrovské noci s jejím přítelem natočil na telefon její šestnáctiletý žák. Pominu-li fakt, že tahle aféra poškodila výhradně její kariéru, s jejím jménem spojuje bulvární tisk tituly jako „pornohvězda“, „pornoučitelka“, „hříšná učitelka“, „pornoherečka“ a podobné senzacechtivé výrazy, žák, který video natočil a „pustil“ do světa, nijak potrestán a obviněn nebyl, což je zarážející. Nebyla porušena totiž žádná práva natáčejícího žáka, byl tam dobrovolně a zřejmě se dobře bavil.

Nechápu tedy, z čeho policie chce Prillerovou vinit?

Pojem „ohrožování mravní výchovy mládeže“ je klacek, kterým můžu utlouci naprosto kohokoliv. Paragraf 217 trestního zákona říká, že onoho trestného činu se dopustí ten, „kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že ji svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu nebo ji umožní vést zahálčivý nebo nemravný život, nebo závažným způsobem poruší svou povinnost pečovat o osobu mladší než osmnáct let“. Nevím, co zákonodárci mínili slovem „zpustnutí“, ale podle tohoto výkladu je řada mých studentů nemravných. O sobě samozřejmě ani nehovořím.

Pravidelně při vysvětlování znaků realismu ukazuji ve škole studentům a studentkám obraz „Původ světa“ (L'Origine du monde) od Gustava Courbeta, jehož odvážný a nic nezahalující akt mladé ženy může i dnes pobuřovat jako pornografie. Ostatně originál v Musée d'Orsay je právě z tohoto důvodu chráněn strážcem. Už se těším na obvinění z nemravnosti.

Při posuzování, jak mohlo natáčení soulože šestnáctiletým žákem vést ke „zpustnutí“ v době, kdy si každý teenager může stahovat pornofilmy z internetu, bych opravdu jako daňový poplatník chtěl být. Přece je jasné, když po dosažení patnácti let mohu souložit i třeba s učitelkou, jak pak může být nemravné takový akt natáčet?

Vezmu-li výklad zákona tak, jak je napsaný, mohu z vyššího principu mravního obvinit politiky, kteří mají ústa plné slibů zahálčivého života (naštěstí ne vždycky na něj jsou v rozpočtu peníze) nebo nepochopitelný Blesk.cz, který kompromitující video umístil na své webové stránky a dokonce je opatřil svým logem. Aktéři nahrávky jim snad prodali autorská práva?

Stát je holt takový, jaké má zákony. Dvacet let po Sametové revoluci bych však čekal, že nebudou napřaženou holí. Pokud však bude učitelka Miroslava Prillerová odsouzena podle takového výkladu práva byť jen na jediný den do vězení, stojí současný soudní systém ne na hliněných nohou, ale doslova na blátě. A tím jak známo, se může umazat kdokoliv.