aneb Způsoby padesátých let jsou zpátky

Není to dlouho, co jsem se vracela o necelých třicet let zpět, do období těsně po sametové revoluci. Po zhlédnutí trezorového filmu Ucho v nezapomenutelném ztvárnění našich slavných umělců Jiřiny Bohdalové a Radoslava Brzobohatého mi ještě stále běhá mráz po zádech, svírá se žaludek až k zvracení – a to jen při vzpomínce na období, ve kterém jsme někteří byli nuceni žít, protože jsme měli a máme naši vlast rádi.

Bezpráví padesátých let, bezmoc a strach. Ano, to období v nás pamětnících navždy zůstane, zaryto pod kůží. Jak ubohá byla naše radost po roce 1989, kdy jsme hltali plnými doušky svobodu a demokracii a byli neskonale šťastni. Byla jsem si jista, že noční můry mé maminky, babičky a v neposlední řadě i moje již nemohou potkat naše děti. Jak hluboce jsem se mýlila.

Jako předsedkyně ERÚ si bezpráví zažívám opět plnými doušky, a to téměř šest let. Tak třeba štěnice (tím nemyslím nepříjemný hmyz) nalezená na našem úřadě prý nebyla funkční, SIM karta v prodlužovačce prý také nebyla funkční, prý se jednalo o amatérské dílo. Netoužím zkoumat „prý“, nemám chuť ani zájem zkoumat, kolik takových štěnic je po úřadě rozneseno. Smutné je, že jsem byla jako vysoká státní úřednice pouze ujištěna, že to není odposlech Policie ČR. Přijde vám to k smíchu? Mně opravdu ne!

Nezákonnost odposlechů a manipulace se záznamy se v tomto státě staly běžnou praxí a nikoho to nezajímá? Vykonstruované zločiny, kdy se vykonavatelé snaží plnit zadání, znám z vlastní zkušenosti. Staly se běžnou praxí při likvidaci nepohodlných lidí? Jak jinak si mám vyložit nějaké odposlechy prvního místopředsedy vlády Andreje Babiše? Vždyť je to skandál, který volá do nebes. Tím se ho vůbec nechci zastávat – zastávám se demokracie, která je pošlapávána tím nejhorším způsobem, způsobem padesátých let.

Asi jako správná Češka bych měla mít ve skrytu duše radost, že to potkává také někoho jiného než jen mě. Věřte, nemám radost. Nemám již dlouho radost z toho, co se děje, proto jsem se rozhodla vydat knihu Solární baroni – Organizovaný zločin, což je první díl připravované trilogie. Naturalismus, surrealismus... Možná kniha čtenáře pobaví a třeba mu může být i úsměvným průvodcem k letošním volbám.

Dnes se má na doporučení nejvyšších politických představitelů, dokonce premiéra, národ vesele bavit nějakými odposlechy Andreje Babiše, zítra třeba Jana Hamáčka, pozítří... Nevím, kdo bude vadit? Když mohou nezvolené struktury likvidovat demokracii a svobodu v různých konstrukcích politicko-lobbistických patlanin, tak otevřeně mohu říct, že je načase, aby někdo dostal pár facek a neničil život nás všech v této krásné zemi. Možná těch pár facek dostanou konečně ti, kteří si to plně zaslouží, a to ve výsledcích voleb do parlamentu.

Autorka je předsedkyně Energetického regulačního úřadu

LN, 22.5.2017